Jedním z našich tipů, co začlenit do vašeho aktivního plánu je výstup na bez pár metrů třítisícovku. My jsme si v rámci naší čtyřdenní túry.
Cima Fradusta (2 939 m n. m.) je jedním z nejpozoruhodnějších vrcholů masivu Pale di San Martino a představuje ideální cíl pro každého, kdo touží po vysokohorské túře s nádhernými výhledy, ale bez nutnosti lezeckého vybavení. Výstup na tento vrchol není technicky náročný, přesto nabízí vše, co od Dolomit čekáte – monumentální krajinu, dramatické ticho a panoramata, na která se nezapomíná.

Foto: Klára Křížová
Túra na Cimu Fradustu obvykle začíná u horské chaty Rifugio Rosetta, ke které vás z údolí pohodlně vyveze lanovka ze San Martino di Castrozza. Odtud se vydáte napříč náhorní planinou Pale, kterou mnozí přirovnávají k měsíční krajině – široké plochy světlého vápence bez vegetace a pocit, že jste na úplném konci světa. Po cestě minete i malé ledovcové jezírko a zbytky někdejšího ledovce Ghiacciaio della Fradusta, který je smutným symbolem klimatických změn – ještě v polovině 20. století pokrýval podstatně větší plochu. Cesta k ledovce je dobře značená, k výstupu doporučujeme spolehnout se na Seznam Mapy – ideálně si je stáhněte do offline verze, tady na hoře skoro vůbec není signál.
Samotný výstup na vrchol je fyzicky středně náročný, převýšení od chaty činí přibližně 500 metrů. Cesta vede po kamenité stezce, kde je třeba opatrnosti, ale nepotřebujete žádné speciální vybavení. Jen dobré boty a trekové hole. Odměnou je nádherný výhled, ve kterém rozpoznáte nejen masivy Dolomit, ale za dobré viditelnosti i vzdálené vrcholy Alp.
Cima Fradusta je ideálním cílem pro ty, kteří chtějí zažít atmosféru vysokých hor bez nutnosti ferrat. Je to místo, kde cítíte vznešenost přírody i respekt k jejím proměnám – ať už ve formě skalních věží, ledovcových údolí nebo ticha, které narušuje jen vítr a šustění kamení pod nohama. Výstup sem se dá krásně kombinovat s dalšími etapami Palaronda Treku, případně jako samostatný jednodenní výlet z Rosetty. My jsme si tento výstup naplánovali v rámci přechodu z chaty Rosetta na chatu Rifugio Pradidali.

Foto: Klára Křížová
Pokud hledáte místo, které vás dostane svou krásou i dostupností, Cima Fradusta je přesně tím vrcholem, který vám zůstane v paměti dlouho po návratu do údolí. Tento výstup posunul naše zážitky z tohoto treku ještě výš. V kombinaci s krásným počasím to bylo opravdu skvělé. Namáhavé, ale krásné. Tak jak to v horách je.
Naše zkušenost:
Po bohaté snídani na chatě Rosetta jsme volným tempem po cestě 707 nejdříve z kopce a poté do kopce zamířili směr Passo di Pradidali. Cestou musíte z cesty 707 přestoupit na cestu 709. Vzhledem k tomu, že jste už stále vy výšce okolo 2500 m n. m. stoupání nejsou ani dlouhá, ani příliš náročná. A pokud máte dokonalé počasí, jako my, stejně budete zírat na krásu vápencových štítů a cesta vám bude utíkat.

Foto: Klára Křížová
V sedle Pradidali si určitě uděláte pauzu, fotky z tohoto místa jsou úžasné a když se podíváte směrem na jih uvidíte i úplný cíl celodenní tůry. Chatu Pradidali. Naše zraky se však upírali na mezi cíl. Cima La Fradusta se zbytkem ledovce.
Ze sedla Pradidali vede cesta dál k nedalekému sedlu Passo della Fradusta. A až narazíte na informační tabuli s fotogrrafií, jak ledovec vypadal ještě před šedesáti lety, nebudete věřit vlastním očím. Na fotografii je ledovec o rozloze větší než 100 ha a jeho čelo mělo výšku okolo 30 metrů. Dnes z něj zbývá jen několik málo hektarů pomalu ubývajících těsně pod vrcholem Fradusty a tiše teskně tající.

Foto: Klára Křížová
V sedle Fradusta si dejte pozor, cesta do kopce doprava není správná, i když vypadá že vede k vrcholu, je to mýlka vede směrem k Passo delle Lede. A tam nechcete. Po cestě 708 musíte vyrazit směr Rifugio Treviso. A tady je největší navigační oříšek. Doporučuji mít staženou ofline verzi Mapy.com téhle oblasti. Mobilní signál tam není a odbočka na vrchol není značená. Najdete ji však jednoduše. Z Passo Fradusta po cestě 708 přelezete malý kopec a cestu na vrchol už před sebou uvidíte, vede po hřebenu, který vidíte v celé kráse. Pokud máte stažené mapy, stačí se jí držet, jinak pro ty, co to nemají správná cesta už není značena turistickou značkou, i když se sem tam objeví, ale stačí jít po kamenných mužících až na vrchol. Za hezké viditelnosti je to jednoduché, za mlhy bych tam nechodila. Prostě krátkým výšvihem na hřebínek a držet se ho.
Na konci května tam bylo ještě docela dost sněhu. Pohybujete se ve výšce těsně pod 3 000 m n. m. Ale vzhledem k tomu, že cesta není příkrá, dá se to v pohodě vyjít i bez maček a s pomocí hůlek, při hlubším sněhu, však určitě oceníte sněhové návleky. A závěrečný hřebínek ke kříži na vrcholu je sladkou odměnou a výhledy jsou opravdu dechberoucí. Cesta nahoru nám zabrala volnou chůzí necelé 4 hodiny s tím, že zastávky na focení byly časté. Určitě mějte s sebou dostatek vody, po cestě moc bezpečných zdrojů pitné vody není, respektive v létě nebudou žádné.

Foto: Klára Křížová
A cesta dolů na chatu Pradidali je taky velmi zajímavá, i když popravdě v duchu hesla, zážitek nemusí být pozitivní, stačí když je intenzivní.
Nejdříve se po svých stopách vrátíte až do sedla Fradusta. A tam se rozhodnete, kam chcete pokračovat. Je jen na vás, kterým směrem a jak obtížnou cestou. My jsme pokračovali na chatu Pradidali.
Myslíme si, že výstup na Cima Fradusta určitě stojí za to. Pokud máte rádi podobné výzvy, bude se vám také líbit.

Rifugio Pradidali
Foto: : Roberto De Pellegrin
Můžete se těšit na další část našeho cestopisu, rádi vám popíšeme náš krásný trek. Více najdete na palarondatrek.com
Naše články:
Související články