Hnutí ANO Andreje Babiše dlouhodobě dominuje volebním průzkumům a s největší pravděpodobností bude po nadcházejících parlamentních volbách (na počátku října) jakožto vítězný subjekt sestavovat novou vládu. Na plány ANO v oblasti mediálního sektoru a audiovize jsme ptali poslance a předsedy mediálního výboru sněmovny Patrika Nachera (foto)B: Kdo konkrétně v ANO má na starosti oblast médií a audiovize? Je tam nějaký tým?
N: Primárně se tím zabývám já, ale okruh lidí, kteří se tématu věnují dlouhodobě, mají na to nějaký názor, je větší. Připomněl bych Aleše Juchelku, Martina Kolovratníka, zasahuje do toho i stínová ministryně kultury Jaroslava Jermanová. A intenzivně se tomu věnuje poslanec Ondřej Babka a samozřejmě Standa Berkovec. Takže tady vidíte, že to není one man show a že se dokážeme nahrazovat. Za ANO se tomu věnuje šest sedm lidí.
B: Má v tom týmu někdo poslední slovo, jako hlavní persona? To jste vy?
N: Jak u čeho. Jsem předseda výboru pro mediální záležitosti, takže za tuto oblast nesu nějakou generální odpovědnost.
B: Má ANO nějaké konkrétní strategie pro tyto byznysové oblasti, nebo se médií a audiovize obecně týká vaše průmyslová a byznysová politika?
N: Ne, máme to jako samostatnou kapitolu.
B: Nejdříve se budu ptát na oblast médií. Předpokládejme, že ANO vyhraje volby a sestaví vládu. Máte pro segment médií připravenu nějakou legislativu nebo změny stávající legislativy?
N: Chtěl bych zůstat na začátku pokorný, zda vyhrajeme volby nebo ne.
B: Vše tomu zatím nasvědčuje. A budete mít dost pestrý rejstřík možných koaličních partnerů.
N: Jsem v tom velmi obezřetný a pokorný. Ano, my si děláme ve všech oblastech přípravu z hlediska legislativy, kterou bychom chtěli během prvních 100 dnů navrhnout. V oblasti průmyslu, bydlení, stavební zákon, ale i mediální legislativy, kterou jsme kritizovali při navyšování koncesionářských poplatků.
B: Dobře, co tedy během prvních 100 dní navrhnete v oblasti médií? Jakou legislativu?
N: V principu jde o větší důraz, než má tato vládní koalice, na finanční efektivitu u veřejnoprávních médií, o napojení na státní rozpočet a zrušení koncesionářských poplatků.
B: Takže navrhnete zrušení koncesionářských poplatků za Českou televizi a Český rozhlas.
N: Ano. Připravujeme k tomu nějaké kroky, aby to bylo propracované, aby to mělo nějakou strategii, abychom šli ve šlépějích jiných západních zemí, které opouštějí princip koncesionářských poplatků. Jako princip neefektivní. V Česku je vidět, kolik stojí správa výběru poplatků. A jedním z důležitých bodů je, aby byla umožněna kontrola ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu. Což dnes není. Dnes by k tomu bylo nutné změnit ústavní zákon. Pokud by veřejnoprávní média byla placena z peněz daňových poplatníků přes státní rozpočet, tak NKÚ v této oblasti fungovat může.
B: To znamená, že chcete zrušit dost podstatnou věc tzv. velké mediální novely, která byla přijata v letošním roce. Česká televize vybere na poplatcích 6 až 7 miliard ročně (po novele), Český rozhlas přes 2 miliardy korun. Tedy dohromady téměř 10 miliard korun. Kde ty peníze chcete vzít? Ze stávajících peněz státního rozpočtu?
N: Teď je předčasné o tom mluvit. Princip je, že se stále jedná o peníze daňových poplatníků. Nebude to vybrané přes poplatky, ale přes již vybrané peníze do rozpočtu. Bude to navázáno na nějaký automatismus, podobně jako u výdajů ministerstva obrany. Aby někdo nemohl říci, že do toho politici zasahují, jako se mimochodem děje u koncesionářských poplatků. V této souvislosti chci připomenout neefektivitu výběru koncesionářských poplatků. Správa stojí desítky milionů, tuším 150 milionů korun ročně. Díky napojení televize na státní rozpočet tuto částku ušetříte nebo bychom ji mohli investovat do ČT. A za druhé, celý princip placení koncesionářských poplatků za domácnost je nespravedlivý. Stejnou částku platí jednočlenná domácnost i rodina s třemi dětmi. Ale co mne úplně nejvíce šokovalo, je možnost, že celý tento návrh mediální novely je podle mého soudu v rozporu s evropskou legislativou o veřejné podpoře, který říká, že pokud se podpora se zvýší o 20 procent, je nutná ratifikace Evropskou komisí. Podle aktuálních čísel to vypadá, že jak se k placení přihlašují noví koncesionáři, tak nárůst příjmů ČT a ČRo bude vyšší, než autoři novely předpokládali. Zajímalo by mne, co se bude dít, pokud se zjistí, že ta veřejná podpora pro veřejnoprávní média bude vyšší než 20 procent.
B: Takže uděláte nějaké podání k Evropské komisi v této záležitosti?
N: To my ani nemusíme, to už tam podle mých informací podané je. Já jsem touto zmínkou chtěl ilustrovat, že tato vláda je schopná i do té důvodové zprávy dát věci, které se evidentně nezakládají na pravdě.
B: Abych to shrnul: chcete ČT a ČRo napojit na státní rozpočet a ty peníze chcete vzít ze stávajících peněz. Budete kvůli tomu chtít nějak navyšovat daně?
N: Ne.
B: Váš předseda opakovaně říká, že by spojil ČT a ČRo do jednoho subjektu a ten subjekt napojil na státní rozpočet. Pořád to platí?
N: Ano, to platí. To je jeden z dalších úkolů, na kterém nyní pracujeme. Analyzujeme, co by to znamenalo z hlediska efektivity, kde by se ušetřilo, kolik by se ušetřilo, na provozu, na věcech, které jsou u obou institucí duplicitní, co by to znamenalo z hlediska množství potřebných zaměstnanců, nebytových prostor atd. S tím souvisí i analýza, co všechno a které věci by se musely změnit, jako je Rada České televize, Rada Českého rozhlasu, jakým způsobem to nakoncipovat. Díváme se, jak to funguje v jiných západoevropských zemích, zejména ve Skandinávii.
B: Co vám v těch propočtech vychází? Máte nějaké cifry, kolik by se spojením ČT a ČRo ušetřilo - peněz, zaměstnanců atd.?
N: Máme je, ale v této chvíli o nich nechci mluvit.
B: A kdy s nimi vyrukujete? Ještě před volbami?
N: Spíše po volbách. Poučili jsme se z toho, jak současná vláda prosazovala tu mediální novelu. Dva roky tvrdila, že se koncesionářské poplatky nebudou zvyšovat. Pak je navrhla zvýšit a šla až na dřeň včetně toho, že si vymýšlela odůvodnění, které se nezakládalo na pravdě. My se z toho chceme poučit a jít na to jinak. To znamená, úderem voleb již mít připravenou legislativu, respektive nějaký věcný záměr a základní paragrafové změní. A otevřít společenskou debatu nad konkrétními změnami a mít z toho čísla, data, analýzy a závěry, tak aby se dal celý legislativní proces spustit. Nehrát to na náhodu.
B: Takže hned po volbách budete mít v ruce paragrafové znění návrhů, jak změnit podobu a postavení veřejnoprávních médií?
N: Neříkám že hned. Ale bude mít nějaký rámec a nějakou představu, o které bude možné debatovat. Co bych chtěl podtrhnout, že nepřekvapujeme. Něco říkáme v tomto volebním období, něco říkáme v rámci volební kampaně a něco budeme dělat po volbách. Pro voliče je to transparentní a přehledné.
B: Česká televize sídlí na Kavčích horách, Český rozhlas na Vinohradech. Kde by měl sídlit ten spojený subjekt?
N: To už jsou jednotlivosti, které jsou součástí celkového řešení a různých variant.
B: Ti, kdo s takovým návrhem nesouhlasí, tvrdí, že tím spojením by se příliš neušetřilo. Co k tomu můžete říci?
N: Nemají pravdu. Kombinace úspor, agendy, kontroly NKÚ, to znamená mnohem hlubší kontroly, plus moderní a nová definice veřejnoprávní služby vygeneruje mix, kde ty úspory opravdu nejsou malé.
B: Ve stovkách milionů korun?
N: Ano.
B: Plus je tu námitka, že napojením těch institucí nebo jedné spojené instituce na státní rozpočet by tento subjekt byl snadno vydíratelný ze strany vlády.
N: Právě, že ne. Pokud by veřejnoprávní média byla nějakým procentem z výdajů napojená na státní rozpočet, tak by vydírací potenciál byl nula.
B: Ale politici budou nastavovat to procento z výdajů.
N: Ano, podobně jako když někdo dnes navýší koncesionářské poplatky. Přece celá debata o veřejnoprávních médiích za poslední půl roku byla o zásazích politiků. Byli politici, kteří na ČT a ČRo byli hodní, a politici, kteří byli v uvozovkách zlí. U České televize a Českého rozhlasu, minimálně v tomto tématu, si člověk v praxi neumí představit, že by byly striktní na vládu, která jim v té době navýšila poplatky. Nebo kdyby řešila úplně jiné téma. Pokud někdo do veřejnoprávních médií vtáhl politiku, tak to byla tato vláda.
B: Není ve hře varianta odpustit ty poplatky jen určitým skupinám občanů, například seniorům?
N: Trochu jsme s tím pracovali, těch scénářů bylo více. Nyní se soustředíme na plošné zrušení koncesionářských poplatků.
B: Pokud by veřejnoprávní média byla financována ze státního rozpočtu, tak by padla faktická daň z internetu a platby firem nad 25 lidí podle počtu zaměstnanců?
N: Ano, to je s tím spojené. Máme tady dvě zjevné nespravedlnosti - platba podle počtu zaměstnanců bez ohledu na to, zda vůbec mohou konzumovat takovou službu, a platba za domácnost, kde za domácnost se považuje jak jednočlenná, tak i šestičlenná domácnost.
B: Změnili byste i systém kontrolních rad - Rady České televize a Rady Českého rozhlasu? Obě například volí příslušného ředitele instituce.
N: Ano. V tuto chvíli nechci popisovat detaily, pracujeme s různými variantami, aby ČT a ČRo byly efektivně řízené. Chceme, aby ta příslušná rada kopírovala tu změnovou situaci.
B: Zpravodajství ČT a ČRo jsou předmětem silné kritiky, údajně jsou vychýlená ve prospěch jednoho názoru. Což by mimochodem bylo v rozporu s etickými kodexy obou subjektů. Jak konkrétně to budete chtít změnit, respektive zajistit neutralitu zpravodajství ČT a ČRo?
N: To vůbec neřešíme, ani já se k tomu dlouhodobě nevyjadřuji. Stejně jako se nevyjadřuji k volbě ředitele ČT a ČRo.
B: Pojďme na audiovizi. V těchto týdnech vzniká nový Státní fond audiovize, novelu o audiovizi ANO tuším podpořilo. Minimálně částečně. Je správné, že platby do tohoto fondu jsou mandatorními výdaji státního rozpočtu jako například podpora v nezaměstnanosti, sociální dávky nebo důchody?
N: Tady úplně neznám detail. V této oblasti bych vás odkázal na Jaroslavu Jermanovou. Mně tady spíše vadí postavení takzvaných nezávislých producentů. Ti žádají na své projekty peníze z fondu, od kterého přispívají například televize. Následně s televize dohodnou spolupráci. Zatímco doposud to bylo na dohodě, tak nyní jejich podíl v projektu musí odpovídat objemu peněz, který dostanou z audiovizuálního fondu. To je absurdní. Televize něco odvedou do fondu, z fondu to dostane nezávislý producent a má procentní podíl na základě peněz, které mu ani nepatří.
B: Fond nove začne dotovat vysoce ziskovou oblast počítačových her nebo televizních seriálů. Je to v pořádku nebo byste něco udělali jinak?
N: Na tuto věc úplně silný názor nemám, nejsem na to expert. Některé části tohoto zákona jsem nepodporoval. Opět bych vás odkázala na Jaroslavu Jermanovou, stínovou ministryni kultury za ANO.
B: Několikrát jsem psal o tom, že ve vrcholových orgánech fondu, tak jak byly navolené, dochází k řadě střetů zájmů. O směřování financí do jednotlivých oblastí rozhodují i zástupci televizí, kam půjdou zadotované projekty. Tyto střety zájmů jsou například v rozporu s legislativou EU. Anebo v jednotlivých radách rozhodují lidé, jejichž projekt směřuje do té samé rady. Co s tím ANO plánuje dělat?
N: Souhlasím s vámi, ale opět, zeptejte se na to kolegyně Jermanové. Nechci tu říkat nějaká razantní stanoviska.
B: Schválená koncepce rozvoje audiovize, ze které fond bude vycházet, je vysoce prostoupená zelenou a genderovou ideologií. Projekty jsou hodnoceny z hlediska genderu a bizarního termínu greenfilming. Jaký je váš pohled na tuto věc? Je to v pořádku?
N: Za mne to v pořádku není. Já politickou hyperkorektnost kritizuji odjakživa. Nevím, zda se daňových poplatníků někdo ptal, zda jejich peníze vybrané na daních budeme dávat na projekty, které budou zelenější, kde bude diverzita atd. Nikdo se občanů na to neptal, žádný politik s tímto programem do voleb nešel. Mně tato umělá politická korektnost prostě vadí. Na toto téma jsem napsal i knihu Šílenosti doby korektní v roce 2018 a za těch sedm let se situace nezměnila. V některých aspektech se dokonce zhoršila. Z mého pohledu všechny tyto umělé věci nefungují. Řada velkých firem ve světě z diverzity odchází, zjistily, že to nefunguje, protože jim odcházejí zákazníci.
Borovan.cz
Zprávy - Aktuálně.cz|
Byznisdenik.cz|
Náš REGION|
NESPECHEJ.cz|
MotoGuru|
KINOTIP2.cz|