ANALÝZA. Před čtyřmi lety zažili Ukrajinci zatím poslední advent v míru. Statisíce z nich od té doby opustily své domovy a staly se válečnými uprchlíky. HlídacíPes.org přináší analýzu, která srovnává, jak se s jejich příchodem vyrovnalo šest zemí ve střední Evropě a Pobaltí.
Celkový počet uprchlíků z Ukrajiny v evropských zemích přesahuje pět milionů, přičemž celosvětově je to téměř sedm milionů osob. Evropa čelila v únoru 2022 největší uprchlické vlně od druhé světové války.
Po téměř třech letech se ukazuje, že jednotlivé státy zvolily odlišné strategické cesty k integraci uprchlíků. Společná je v současné době naopak změna atmosféry ve společnosti a pokles ochoty válečným uprchlíkům pomáhat.
Česká republika se od počátku války stala hostitelskou zemí pro největší počet ukrajinských uprchlíků na obyvatele v celé Evropské unii. Od začátku ruské války sem dorazilo více než 397 tisíc lidí. Na každých tisíc obyvatel České republiky připadá 34 Ukrajinců s dočasnou ochranou. Pro srovnání – v Polsku je to 27, v Estonsku 25, na Slovensku 24.
V České republice nyní pracuje přibližně 155 tisíc uprchlíků z Ukrajiny, což jsou čtyři pětiny (80 procent) potenciální pracovní síly. Po necelých čtyřech letech již uprchlíci odvádějí do státního rozpočtu více, než z něj čerpají.
Struktura zaměstnanosti však odhaluje, že téměř polovina uprchlíků pracuje pod svou kvalifikací a dvě třetiny z nich žijí pod hranicí příjmové chudoby. Jde o trend devalvace lidského kapitálu, který se opakuje napříč regionem i v zemích s jinak úspěšnou pracovní integrací.
Na druhou stranu se některé sektory české ekonomiky, jako je zdravotnictví, stavebnictví a služby, staly na ukrajinské pracovní síle závislé.
Vývoj veřejného mínění a politického diskurzu ale signalizuje rostoucí napětí. Průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) ukázal, že podpora pro přijímání uprchlíků klesá a pouze devět procent Čechů by je přijalo natrvalo.
Tento trend je posilován antiukrajinskými náladami, které šíří čelní představitelé politických stran jako SPD v čele s Tomiem Okamurou, novým předsedou Poslanecké sněmovny, či zástupci hnutí ANO.
Dezinformace o údajně rostoucí kriminalitě Ukrajinců jsou přitom v přímém rozporu s policejními statistikami, které naopak ukazují, že kriminalita Ukrajinců na hlavu poklesla a jejich podíl na počtu stíhaných osob je srovnatelný s podílem českých občanů.
Česká situace tak představuje paradox vysoké ekonomické integrace, která je však ohrožena rostoucí sociálně-politickou nejistotou. Tento model kontrastuje s estonským přístupem, který je příkladem systematické a plánované integrace.
Estonsko: co nejrychlejší začlenění
V Estonsku celkové státní financování určené na podporu uprchlíků dramaticky pokleslo z 304,1 milionu eur v roce 2023 na méně než polovinu v roce 2025, konkrétně na 129,6 milionu eur. To podle tamních odborníků odráží úspěšnou integraci do běžných rozpočtových kapitol.
Estonsko již v listopadu 2023 uzavřelo poslední státní ubytovací zařízení. Program jednorázové kompenzace nájemného (až 1200 eur) byl po podpoře 11 tisíc domácností v květnu 2025 zcela ukončen.
Paradoxní nárůst výdajů na zdravotní péči (z 9,2 milionu eur v roce 2022 na 21,5 milionu eur v roce 2024) je ve skutečnosti pozitivním ukazatelem. Znamená to, že 90 procent uprchlíků získalo státní zdravotní pojištění (typicky díky zaměstnání) a plně využívá standardní systém.
Míra zaměstnanosti uprchlíků v produktivním věku setrvale roste – z 30–40 procent v prvním roce na 57 procent v roce 2025. Průměrná mzda Ukrajinců (1424 eur) se postupně přibližuje estonskému průměru (1933 eur).
Strategií estonské vlády nebylo vytváření paralelních a dočasných systémů podpory, ale co nejrychlejší začlenění ukrajinských uprchlíků do stávajících imigračních, sociálních a pracovních systémů. Tento model se ukázal jako finančně udržitelný a administrativně efektivní. Představuje protipól k zemím jako Lotyšsko, kde absence podobné strategie vede k narůstajícím problémům.
Lotyšsko: polovina dětí nechodí do školy
Hlavním strategickým deficitem Lotyšska je absence jednotné a dlouhodobé integrační strategie, konstatuje studie centra veřejné politiky Providus.
Tento nedostatek vede k nejistotě ohledně role a odpovědnosti obcí za řešení dlouhodobých potřeb uprchlíků, které se postupně přesouvají z krizové pomoci do oblasti udržitelné integrace. Systém zůstává v provizorním režimu, i když potřeby uprchlíků jsou již zcela jiné než v roce 2022.
Počet registrovaných uprchlíků v Lotyšsku klesl na 31 152. Souběžně s tím je plánováno snížení státního financování na 40 milionů eur v roce 2026.
Navzdory vládním pobídkám je zaměstnáno pouze 9909 z 21 959 osob v produktivním věku, tedy necelých 50 procent. To v kombinaci s plánovaným zrušením příspěvků na zahájení zaměstnání od roku 2026 představuje riziko vytvoření dlouhodobě závislé populace.
Bydlení je označováno za „problém číslo jedna“. Uprchlíci nemají prakticky žádnou šanci získat bankovní úvěr na nákup nemovitosti a kapacity obecního bydlení jsou extrémně omezené. Právo obcí poskytovat bezplatné ubytování vyprší na konci roku 2026.
Přibližně polovina ukrajinských dětí je mimo lotyšský vzdělávací systém. Z odhadovaného počtu 6900 dětí školního věku jich do škol dochází pouze 3687. Důvodem je fakt, že školní docházka pro ně není povinná, ale pouze dobrovolná, což vytváří riziko vzniku „ztracené generace“.
Od roku 2026 se plánují další změny, které integraci spíše ještě ztíží. Patří mezi ně zrušení bezplatné veřejné dopravy a zavedení povinné spoluúčasti pacientů ve zdravotnictví, což postaví ukrajinské uprchlíky na stejnou úroveň jako lotyšské občany, avšak bez dostatečné předchozí podpory k dosažení srovnatelné ekonomické stability.
Litva: bezplatné ubytování na půl roku
Do Litvy, která má necelé tři miliony obyvatel, přišlo v počáteční fázi po ruské invazi na 95 tisíc Ukrajinců. V současnosti je jich zde registrováno přibližně 77 tisíc, pracuje jich zhruba 40 tisíc. Za tři roky zde odvedli ukrajinští uprchlíci na daních celkem 377 milionů eur.
Nově příchozí uprchlíci z Ukrajiny mají v Litvě stále nárok na bezplatné ubytování po dobu až šesti měsíců, než získají povolení k pobytu.
Je jim vyplácen jednorázový příspěvek ve výši přibližně 330 eur a po dobu šesti měsíců jsou propláceny poplatky za školku. Ukrajinští studenti mají možnost studovat na litevských vysokých školách za stejných podmínek jako občané Litvy.
Litevská Služba zaměstnanosti ovšem stále registruje několik významných překážek na trhu práce. Nejčastěji zmiňovanou bariérou zůstává jazyk, přestože 68 procent absolventů jazykových kurzů najde do půl roku práci.
Mezi další problémy patří psychický stav uprchlíků, kteří po více než třech letech války vykazují známky únavy a stresu, a obtíže při slaďování rodinných a pracovních povinností, které se týkají především matek samoživitelek.
Maďarsko: zamčeno z obou stran
V březnu 2022 uprchlo do Maďarska přes 133 tisíc lidí a stalo se tak zemí s druhým nejvyšším počtem ukrajinských uprchlíků. K březnu 2025 zde pobývalo už jen necelých 40 tisíc Ukrajinců s dočasnou ochranou.
Maďarská situace představuje smíšený a znepokojivý obraz. Klíčovým problémem je hluboká propast mezi formálně zaručenými právy a skutečnou dostupností služeb pro nejzranitelnější skupiny uprchlíků.
Integrační systém je strategicky závislý na práci a financování ze strany nevládních organizací a Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), jejichž kapacity se však s klesajícími mezinárodními fondy ztenčují.
Vládní nařízení ze srpna 2024 drasticky omezilo přístup ke státnímu ubytování pouze na osoby z oficiálně vyhlášených válečných zón. Tento krok podle zpráv občanské společnosti vyloučil ze záchranné sítě přibližně 3000 lidí, převážně žen a dětí, a vyvolal veřejné znepokojení ze strany UNHCR.
Vytlačení na předražený a nedůvěřivý trh s nájmy bez stabilního příjmu je pro mnohé nepřekonatelnou překážkou.
Situaci na trhu práce lze popsat jako „zamčené dveře z obou stran“. Nedostatečná znalost maďarštiny, neuznané kvalifikace a nevyřešená péče o děti brání uprchlíkům v nalezení legální a důstojné práce.
Pro těhotné ženy a matky s malými dětmi se přístup ke zdravotní péči, registraci novorozence či sociálním dávkám stává „administrativním minovým polem“.
Každý krok může ztroskotat na chybějícím dokumentu, nedostupnosti tlumočníka nebo nejasném výkladu nároků. Role terénních pracovníků nevládních organizací je zde naprosto klíčová.
Polsko: normalizace a stop stav
Polský přístup lze charakterizovat jako proces „normalizace“. Strategie se postupně posouvá od masivní, občansky i státně řízené pomoci v prvních měsících války, k systematickému omezování speciálních benefitů a kladení většího důrazu na soběstačnost a zapojení uprchlíků do standardních sociálních, vzdělávacích a zdravotních systémů.
Tento posun je však doprovázen znatelnou změnou společenské atmosféry a poklesem solidarity. Ochota pomáhat klesá a šíří se narativ, že „tři roky stačily na adaptaci“. Policejní statistiky bohužel zaznamenaly za poslední dva roky nárůst počtu slovních i fyzických útoků na Ukrajince.
Prezident Karol Nawrocki, který byl zvolen letos v létě, hned v srpnu vetoval novelu zákona na prodloužení státních přídavků pro děti ukrajinských uprchlíků.
Podpora v oblasti bydlení je postupně omezována. Již od ledna 2023 musí uprchlíci (s výjimkou zranitelných skupin) v kolektivních centrech přispívat na své ubytování.
Od listopadu 2025 se plánuje, že tato centra nebudou přijímat nové uprchlíky, s výjimkou specificky definovaných zranitelných osob. Většina uprchlíků tak musí platit komerční nájem.
Od září 2024 byla pro ukrajinské děti zavedena povinná školní docházka. Její dodržování je navíc přímo provázáno s vyplácením rodinných přídavků „800+“, což se ukázalo jako velmi účinný nástroj pro zapojení dětí do polského vzdělávacího systému.
Přesný počet dětí, které zůstávají mimo systém, je stále nejasný kvůli nepropojeným databázím. V reakci na dlouhodobé potřeby byl spuštěn program „Přátelská škola“ financovaný EU, který má podpořit školy v integraci a poskytování psychologické pomoci.
Polsko se může pochlubit vysokou mírou zaměstnanosti uprchlíků (68 procent). Fiskální dopad je jednoznačně pozitivní: příspěvky Ukrajinců do Národního zdravotního fondu převyšují náklady na jejich zdravotní péči.
Vláda navíc zavedla zjednodušený přístup na trh práce pro ukrajinské lékaře, zubaře, sestry a porodní asistentky, což pomáhá řešit nedostatek personálu v polském zdravotnictví.
Policejní statistiky bohužel zaznamenaly za poslední dva roky nárůst počtu slovních i fyzických útoků na Ukrajince. Na druhou stranu stále existuje silná síť organizací a občanů, kteří v pomoci neúnavně pokračují.
HlídacíPes.org
Krasnezeny.eu|
Zprávy | Aktuálně.cz|
Kód Enigma|
Cooky.cz|
Náš REGION|
Rady na všechno|
Žlutá kočka|
Aplausin.cz|
SportyŽivě|
BetterLife|
