CENTRUM.CZ > Pohádky bez konce > dnes, 15:30

Pohádka o dětech a drakovi

Pohádky bez konce

2 min

Sdílet

Pod skalnatým bralem v hlubokém údolí žil kdysi pradávný had. Dlouhé věky se plazil po stínech...

Pohádka o dětech a drakovi

Zdroj: Pohádky bez konce - Čeština

Pod skalnatým bralem v hlubokém údolí žil kdysi pradávný had. Dlouhé věky se plazil po stínech, ale když mu bylo dvě stě let, začala mu z těla růst křídla. Sto let nato už měl křídla obrovská, šupinatá, a z hada se stal ohromný drak.

Měl hřbet tvrdý jako kůra prastarého stromu, ocas dlouhý a silný, že by jím dokázal smést les i s kořeny. Byl králem všech hadů, ale ani on nebyl úplně svobodný. Nad ním vládl Černokněžník, mocný pán kouzel, který ukrýval v truhle Černou knihu.

Stačilo, aby přečetl z knihy kouzelný verš, a drak musel vylézt zpod skály. Černokněžník mu nasadil uzdu, vyšvihl se mu na hřbet – a společně vyrazili vzhůru jako ohnivý oblak. Drak nenáviděl lidi. Nejraději by je všechny spálil a rozmetal. Ale Černokněžník mu to nedovolil. Lidé mu totiž přinášeli jeho nejoblíbenější jídlo – vejce od černých slepic a mléko od černých krav.

Jednoho dne se však stalo, že kouzelník zapomněl svou Černou knihu zamknout. Uložil ji jen tak do truhly a odešel spát hlubokým spánkem. Na tuto chvíli už dlouho čekaly jeho neposedné děti. Tajně knihu vytáhly, listovaly a objevily zaklínadlo:

„Volám tě, volám tě, hadí králi,
vylez ven, vstávej spod skály!“

Chlapec nahlas přečetl verše – a v tu chvíli se země zachvěla a k obloze se vyřítil drak.

Děti nasedly na jeho hřbet. Drak se vznesl do nebe a zahřměl: „Kam letíme a co je pod námi?“ Děti odpovídaly, že letí jen nad horami, aby drak neublížil nikomu pod nimi. Drak ale poznal, že pod nimi jsou pole a vesnice. A ta lež ho rozzuřila. Máchl ocasem a vyvrátil celé pásy lesa, domy se třásly a lidé prchali v hrůze.

Děti se vyděsily, ale draka už nedokázaly zkrotit. Všechno se točilo a hřmělo, střechy padaly, komíny se lámaly – jako by se svět měnil v pekelný kotel.

Lidé pochopili, že drak je bez pána, a běželi za Černokněžníkem. Vzali s sebou vejce od černých slepic a mléko od černých krav, aby ho obměkčili. Kouzelníka museli budit za nos, za uši i lechtáním na patě, než konečně otevřel oči.

Když viděl, co se děje, uchopil Černou knihu a mocným hlasem třikrát zvolal:

„Slavný vládce hadů,
vrať se pod svou skálu,
vrať se, vrať se!“

Slova měla takovou sílu, že drak ztichl, stáhl ocas pod sebe jako provinilý pes a krotce se spustil k zemi. Poslušně vlezl zpátky pod své bralo v hlubokém údolí.

Od té doby lidé věděli, že s kouzelnými knihami si není radno zahrávat. Černokněžník své děti sice nepotrestal tvrdě, ale knihu už nikdy nenechal bez zámku.

A drak? Ten od té doby dříme pod skálou. Ale kdo ví – možná kdyby někdo znovu přečetl jeho jméno z Černé knihy, vyletěl by ven a svět by se otřásl jako tenkrát.

Cingilingy bom… Zazvonil zvonec a pohádky nebyl konec…

🌟 Ponaučení: Zvědavost může být krásná, ale když se spojí s mocí, kterou neumíme ovládat, může z ní vzejít pohroma. A někdy je lepší nechat spícího draka spát.