Pro jedny byl bezcitným vrahem, pro jiné fascinující figurou, o níž se vyprávěly legendy. Kde se v něm vzal odpor k autoritám a proč jej část veřejnosti vnímala jako romantického psance?
Chudé dětství a první přešlapy
Martin Lecián se narodil roku 1900 do prostých poměrů na jihovýchodní Moravě. Už jeho dětství nebylo snadné – rodina žila ve stísněných podmínkách a možnost sociálního vzestupu byla mizivá. Prostředí, v němž vyrůstal, mělo zásadní vliv na jeho budoucnost. Děti z chudých rodin byly často nuceny hledat alternativní cesty, jak získat prostředky na živobytí, a drobné krádeže patřily k běžným deliktům.
Už jako mladík se dostal do hledáčku úřadů. Kradl, toulal se, živil se podvody a přivykal pocitu, že zákon není něco, co by ho omezovalo. Ve vězení strávil první roky dospělosti, ale místo nápravy zde jeho odpor k autoritám jen zesílil. Psychologicky lze tento moment chápat jako formování antisociální osobnosti – vězení vnímal ne jako varování, ale jako důkaz, že svět je proti němu.
Útěk z vězení a cesta k násilí
Zlom nastal v roce 1926, kdy se mu podařilo utéct z věznice v Ilavě. Tím začalo období, během něhož se stal skutečným postrachem Moravy a Slovenska. Lecián už nechtěl zpět za mříže. Aby si svobodu udržel, začal páchat stále násilnější trestné činy.
Loupežná přepadení a vloupání doprovázelo používání střelných zbraní. Když se mu do cesty postavili četníci, neváhal střílet. Podle dobových záznamů má na svědomí životy několika příslušníků četnických hlídek. Zločiny už nebyly jen o přežití, ale o osobním boji proti systému, který jej chtěl dostat zpět za mříže.
Pro psychology je Lecián fascinujícím případem – jeho jednání ukazuje, jak může touha po svobodě a vzdor vůči autoritám přerůst v destruktivní a smrtící vzorec chování.
Mediální senzace a mýtus „českého Robina Hooda“
Československý tisk 20. let byl senzacechtivý a příběh psance, který se vysmívá četníkům, byl vděčným materiálem. Noviny psaly o každém jeho kroku, líčily přestřelky i údajné skrýše. Veřejnost tak sledovala drama na pokračování.
Postupně vznikl obraz Leciána jako jakéhosi „moravského Robina Hooda“ – muže, který vzdoruje systému a přelstívá úřady. Realita byla jiná: nikdy nerozdával kořist chudým, jeho motivací byla vlastní svoboda a adrenalin. Přesto si získal jisté sympatie, hlavně mezi těmi, kdo sami cítili křivdu vůči státním institucím.
Tento mediální mýtus ukazuje, jak společnost v těžkých časech touží po hrdinech – i kdyby měli krvavé ruce.
Psychologický profil: charisma a brutalita
Odborníci, kteří se jeho případem později zabývali, poukazují na několik rysů:
Charisma a schopnost manipulace: dokázal přesvědčit lidi, aby mu poskytli pomoc či úkryt.
Antisociální chování: absence výčitek, nerespektování autorit, chronická agresivita.
Impulzivita: jednal rychle, bez ohledu na následky, což zvyšovalo nebezpečnost.
Je možné, že trpěl poruchou osobnosti – pravděpodobně antisociální či disociální. Jeho činy nebyly plánovány s velkou logistikou, ale spíše poháněny okamžitou potřebou a neochotou vzdát se svobody.
Dopadení a konec legendy
V roce 1927 se Lecián ocitl v přestřelce, při níž byl těžce zraněn. Tentokrát už neunikl. Četníci jej dopadli a soudní proces měl rychlý průběh.
Soud jej uznal vinným z vražd a loupeží a vynesl trest smrti. Rozsudek byl vykonán 6. října 1927 v Olomouci oběšením.
Jeho smrt byla opět mediální událostí – noviny líčily poslední okamžiky a veřejnost sledovala, jak legenda končí.
Martin Lecián po sobě nezanechal poklad, básně ani politické poselství. Přesto se stal symbolem, který dodnes připomíná, jak tenká je hranice mezi zločincem a „lidovým hrdinou“.
Jeho příběh ukazuje, že společnost má tendenci romantizovat psance, ať už jde o Jánošíka, americké gangstery nebo právě Leciána. Ve skutečnosti však šlo o muže, který nezvládl vlastní život, vnímal svět jako nepřítele a jeho odpovědí bylo násilí.
Martin Lecián nebyl hrdina, ale bezohledný zločinec. Přesto se stal součástí kulturní paměti, protože média z něj učinila symbol vzdoru. Jeho příběh je varováním, že i ten, kdo působí charismaticky, může být ve skutečnosti nebezpečný a krutý. Psychologie zločinu nám v tomto případě pomáhá pochopit, jak se z chudého chlapce může stát postrach celé země – a proč lidé i přesto chtějí věřit v jeho legendu.
Zdroje: Wikipedia, Murderpadia, iDnes, DenikN, Brněnská Drbna, Aktuality.sk, Foto: Murderpedia