Překrvené předloktí, vystlané tváře, vysoký cholesterol a další tělesné vychytávky Eskymáků k přežití arktického mrazu

Vědci přitom postupovali tak, že studovali vzájemný vztah mezi látkovou výměnou a teplotou kůže, přičemž zjistili, že každá ze zkoumaných skupin se s mírným nočním chladem vyrovnává po svém, a to na první pohled dosti odlišně, ačkoli při pozorném srovnání výsledků se ukázalo, že v podstatě existují jen dva základní typy přizpůsobení.

Mohlo by vás zajímat: Shnilé tulení hlavy, obsah sobích žaludků a syrové sádlo s chutí smetany na talíři Eskymáků

Přizpůsobení typu 1 - zrychlení U prvního typu se s přibýváním chladu přímo úměrně zvyšovala látková výměna a s ní i tvorba tělního tepla. Rozmanité varianty tohoto přizpůsobení byly popsány u arktických Indiánů, nepřizpůsobených bělochů, vysokohorských Kečuů z Peru a u Eskymáků.

Přizpůsobení typu 2 - zpomalení U druhého typu se s klesající teplotou ovzduší snižovala látková výměna a spolu s ní teplota lidského těla. Takto nezvykle, ale s ohledem ke ztrátě tělního tepla neobyčejně ekonomicky, odpovídali na mrazivé noci australští domorodci z centrální pouště v Austrálii, Alakalufové z Ohňové země a Kungové z polopouště Kalahari, ačkoli u posledních se uvažuje o podkožním tuku (zejména u žen) jako o významné izolační vrstvě.

Arktický chlad a podobný vzhled Vedle mírného chladu existuje ještě arktický chlad – a k němu jsou nesporně nejlépe přizpůsobeni Eskymáci, arktičtí Indiáni a někteří asijští lovci. Všichni jsou si svým vzhledem velmi podobní. Aby ztráty tělního tepla byly co nejnižší, nabyli malé a zavalité postavy s dlouhým trupem a krátkými končetinami. Také jejich tvář je přizpůsobena chladnému počasí. Tukem vystlané tváře, zejména očnice, úzké oční štěrbiny vybavené mongolskou řasou, neobyčejně složitá stavba dutiny nosní a celkově snížený nosní profil – to vše jsou znaky dobrého přizpůsobení se silnému chladu.

Preadaptace - převzato od předků Z několika jedinečných studií, které se objevily v šedesátých letech, však vyplynulo, že arktické podnebí bylo zřejmě pro člověka příliš drsné. Člověk nikdy nebyl schopen na ně odpovědět zvláštními adaptacemi, spíše zde využil už dávno „hotové“ preadaptace, vybudované jeho předky v mírnějších zeměpásech.

Funkční přizpůsobení mrazu Přitom zvláštní úlohu při tvorbě odpovědi na mráz hrály spíše funkční adaptace, podepřené technologickými úpravami a kulturními prostředky. A právě Eskymáci nám mohou posloužit jako čítankový příklad. Jejich oděv je dokonale chránil před prochlazením nebo dokonce zmrznutím. Jejich původní domovy – iglú - měly tropické mikroklima.

Sadly I haven't gotten any new art of him drawn yet but I should be able to find old art I did of him. I'll certainly show you when I have references of his appearance! He is fully covered up. He wears a beanie, scarf, gas mask, and inuit clothes. Here's some pics for reference. pic.twitter.com/3WKLARGZxO

— 🇦🇺 VTuber • Dessociative • Desphusion 🎮 (@dessociative) January 13, 2023 Zdroj: Twitter Vychytaná strava k přežití A jejich původní strava, bohatá na tuk a živočišné bílkoviny, leč chudá na cukry, jim zvyšovala hladinu cholesterolu a dovolovala vytvářet více tělesného tepla a vyšší průtok krve cévami v předloktí, když byly během lovu vystaveny mrazu či ponořeny do chladné vody.

Specifický metabolismus tuků a bílkovin Jak jsme již psali v článku Pojídači syrového masa v polárních oblastech (video): Jak získávají nezbytný vitamín C a proč netrpí kurdějemi a infarktem , je velmi zajímavým fenoménem přizpůsobení Inuitů na potravu bohatou na tuk a bílkoviny. Tučná inuitská strava by pro Evropana představovala účinný způsob, jak si rychle opatřit některou z civilizačních chorob (infarkt myokardu, ateroskleróza atd.). U Inuitů se ovšem žádné z těchto onemocnění nevyskytuje, popsala přírodovědkyně Zuzana Schierová na webu Přírodovědci.cz.

Mohlo by vás zajímat: Pojídači syrového masa v polárních oblastech (video): Jak získávají nezbytný vitamín C a proč netrpí kurdějemi a infarktem

Tým vědců vedený Rasmusem Nielsenem se zabýval studiem genetických rozdílů domorodých Inuitů, Evropanů a domorodých Číňanů. Vědci odhalili, že u Inuitů se vyskytují alely (konkrétní varianta určitého genu, která je uložena na konkrétním chromozomu – pozn. aut.), které mají souvislost s nižší produkcí mastných kyselin v těle a také se pravděpodobně podílí i na snižování hladiny cholesterolu. Tyto alely se nacházely pouze u 3 % testovaných Evropanů. Objevují se i kritické názory na tuto studii, které především poukazují na to, že tyto geny se nepodílí pouze na hospodaření s tukem v těle, ale i na dalších biochemických dějích, uzavírá Schierová na webu Přírodovědci.cz.

Postupné přizpůsobení Zdá se tedy, že schopnost odolávat chladu vůbec je odvozena z postupného přizpůsobení (vývojové adaptace) během života jedince – jak např. u novofoundlandských rybářů, kteří jsou stejně životaschopní a činorodí v mrazivém podnebí jako domorodci obývající pouště, tak i u samotných Eskymáků, kteří ani po dlouhodobém pobytu v mírném podnebí neztratili nic ze své otužilosti.

Zdroje článku: is.muni.cz , prirodovedci.cz , nespechej.cz

Škoda tyhle fotky minout: naše kráska na vrcholu, tajemné Voodoo i zlatá maska krále

S kým žije Ondřej Sokol: Po neúspěšném manželství se zamiloval do mladé Nikol. Dělí je věkový rozdíl 21 let

Stačí jeden orální sex a v krku se spustí rakovina. Její riziko odhalí kloktací test

Vyvrtané díry, nová kabina. Buggyra vyšle na Dakar "neporazitelný“ kamion

Překrvené předloktí, vystlané tváře, vysoký cholesterol a další tělesné vychytávky Eskymáků k přežití arktického mrazu