Do naší redakce nám nechodí jenom příběhy, které napsaly ženy. Napsal nám i pan Pavel Z., který v tom svém příběhu vidí trošičku scénu z filmu Pretty woman. V jeho případě ale nehrála hlavní roli prodavačka z luxusního butiku, ale prodejce aut.
Pan Pavel Z. k nám do redakce zaslal svůj příběh, který rozhodně stojí za to zveřejnit. I v dnešní době totiž můžeme narazit na lidi, kteří druhé soudí jenom podle jejich zevnějšku.
Prodejce aut ve mě zákazníka neviděl Příběh pana Pavla připomíná scénku z filmu Pretty woman, kde krásnou Vivian odmítnou obsloužit v luxusním butiku, protože její momentální outfit nenaznačuje naditou peněženku. Pokud si říkáte, že něco takového se v reálném životě stát nemůže, jste bohužel na omylu.
O tom autu jsem snil dlouho a prachy jsem na něj měl Není to tak dávno, co jsem si zavolal do jednoho autosalonu (redakci je známo o který autosalon se jedná) a domluvil si tam schůzku s tím, že mám zájem koupit auto. Nastínil jsem i svoji představu a mužský hlas na druhé straně byl ochota sama. No ještě aby ne, šlo o poměrně drahý model.
Paní Veronika a její kůň Kuba pomáhají tam, kde je potřeba. Seniorům vracejí vzpomínky a vzácný klid Nejsem milionář, který by nevěděl co s prachama. Je mi ale sedmatřicet. Mám velmi dobře placenou práci, bydlím ve svém (dědictví po rodičích), jsem zatím svobodný a bezdětný. Alespoň teda co vím. O tom autu, nebo jemu podobném, jsem snil poměrně dlouho. Když se mi podařilo uzavřít velmi lukrativní obchod a na účtu mi přistála hodně štědrá provize, rozhodl jsem se, že si ten svůj sen prostě splním.
Místo drahého obleku jsem na sobě měl montérky V den, kdy jsem měl domluvenou na odpoledne schůzku v autosalónu, mi ráno volala teta. Po jejích tradičních omluvách, že vůbec volá, z ní vypadlo, že by nutně potřebovala posekat zahradu. Tetu mám rád. Málokdy se ozve, že něco potřebuje. Když už ale něco che, tak potom čeká, že to udělám hned. Je to prostě dáma v letech, které je těžké cokoliv odmítnout.
Foto: Pixabay, sekání trávy, ilustrační foto Vytáhl jsem ze skříně montérky, sednul do auta a mazal jsem k tetě posekat zahradu. Když bylo hotovo, vymyslela si ještě, že chce odvést na nákup a aby toho nebylo málo, trvala na tom, že pojedeme jejím autem, které spíš jen zahálí v garáži. Když jsem sedal do staré felicie, trochu jsem se modlil, aby motor nenaskočil, ale jak správně tušíte, na nákup se jelo felinou. Potraviny, drogerie, lékárna, pak ještě zahradnictví a na poštu. Bylo to nekonečný a schůzku v autosalónu jsem vypustil z hlavy. Když jsem si na to vzpomněl, měl jsem na to hodinu. Na cestu k tetě pro mé auto, domů se převlíknout a pak na cestu do autosalónu nebyl čas. Tak jsem tam vyrazil rovnou. S tetičkou, v její staré felicii a oblečený do montérek.
Přijel jsem na čas. Zkontroloval jsem montérky, jestli na nich není ještě tráva od sekání a vešel dovnitř autosalónu s tetičkou za zády. Nemusím vám říkat, že jsme se okamžitě stali středem pozornosti. Všechny pohledy prodejců, se otočily naším směrem.
Když jsem jednomu z gentlemanů v prodejně řekl, že zde mám domluvenou schůzku a své jméno, dlouze se podíval do počítače a pak zavolal na svého kolegu. Jeho věta : kolego, máš tady zákazníka, zněla, jak když se tomu svému kolegovi vysmívá.
Prodejce mě poslal do bazaru Ten kolega mě vyzval ať se posadím. S tetou jsme se tedy usadili proti němu a začala story, že kdyby se to nestalo mě, asi bych se celkem pobavil. „Koukám, že jste si tu domlouval schůzku ohledně koupě nového vozu. Konkrétně jste zmínil, že vás zajímají modely ten a ten,“ říkal, zatímco si mě prohlížel od hlavy k patě. (Konkrétní model a značku automobilu jsme se rozhodli nezveřejňovat). To jsem odsouhlasil.
Následně jsem se dozvěděl, kolik který model stojí a pak přišla perlička. „Když jsem vám teď řekl ceny daných vozů, je asi zřejmé, že případné splátky nebudou nejnižší. Nejsem si jistý, jestli s tím počítáte. Tohle asi nebude volba pro vás,“ říkal mi s pocitem nadřazenosti v hlase a já na něho v tu chvíli čuměl jako péro z gauče. Tihle prodejci opovrhovali mým oblečením, aniž by o mně cokoliv věděli.
„Já vím, kolik ta auta stojí. To, že na sobě nemám drahý oblek, znamená, že nemám nárok koupit si auto jaké chci? Chlap v montérkách pro vás není zákazník?“ Řekl jsem tomu frajerovi ještě poměrně v klidu. „Tak jistěže si můžete koupit vůz jaký chcete, ale musíte ho mít v první řadě z čeho financovat. Myslím, že by pro vás bylo lepší poohlédnout se po bazarovém automobilu,“ pokračoval ten arogantní debílek alias prodejce.
Teta všemu nasadila korunu Ten rádoby prodejce mě neskutečně vytáčel. Pořád dokola opakoval to samé. když jsem se chystal, že ten stůl mezi námi přeskočím a jednu mu natáhnu, vložila se do toho moje teta. „Pavlíčku, tak jestli ti na to autíčko chybí nějaké peníze, můžeš jim dát na protiúčet moje auto,“ řekla zcela vážným hlasem a ještě rukou pokynula ven k té své felušce. Ne, teta není senilní důchodkyně. Je to velmi bystrá dáma, která léta pracovala ve státní sféře. Přišlo jí ale vtipné toho blbečka ztrapnit.
Začal jsem se smát a celkem dost nahlas. K našemu stolu přistoupil týpek, který se představil jako manažer prodejny. Když se zeptal, jestli může být něčím nápomocen, hned jsem zareagoval. „Můžete. Váš kolega v lidech, kteří nosí montérky nevidí zákazníky. Já jsem nestihl zastavit se doma pro svůj oblek. Za to se omlouvám. Díky tomu nejspíš obchod neuzavřeme,“ řekl jsem mu, když jsem se dostatečně vysmál.
Auto jsem si nakonec koupil. Manažer si mě vzal do kanceláře a obchod jsme uzavřeli spolu. Pořád se omlouval a stále opakoval, že doufá, že totální selhání jedince, nepokazí můj celkový dojem z nového vozu. A víte co? Nepokazil. Dnes už se tomu jenom směju i když teda nechápu, jak je v dnešním světě něco takového ještě možné.
Zdroj: Autorský text, příběh od čtenáře
The post „Prodejci v autosalonu opovrhovali mým oblečením,“ vzpomíná pan Pavel. Jejich odhady nemohly být dále od pravdy appeared first on In-lifestyle.cz .
In-lifestyle.cz
SportWin|
Sport - Aktuálně.cz|
Žena.cz|