Přehrada v Jizerských horách se měla stát symbolem pokroku, místo toho přinesla zkázu. 18. září 1916 se hráz na Bílé Desné protrhla a do údolí se vyvalilo téměř 300 tisíc kubíků vody. Katastrofa zabila přes šedesát lidí, smetla desítky domů i brusírny skla a navždy změnila život v celém kraji.
Den, kdy se údolím hnala smrt
Bylo pondělí 18. září 1916, odpoledne po půl čtvrté. V horách se zdánlivě nic výjimečného nedělo. Lidé v brusírnách pracovali, na loukách sušili trávu, v tanvaldské textilce hučely stavy. Až lesní dělníci spatřili, že z čerstvě postavené hráze vytéká úzký pramínek vody. Hrázný se pokusil závadu ucpat, následně volal do Dolního Polubného inženýru Gebauerovi, aby přehradu vypustili. Jenže bylo pozdě.
O hodinu a čtvrt později se u šoupátkové věže hráz zlomila a obrovská vlna se hnala dolů do Desné. Voda drtila domy, továrny i mosty. Balvany, kmeny stromů i dřevo z pily se změnily v ničivé beranidlo. Desná byla během půl hodiny zpustošena.
„Nebyli jsme schopni, hrůzou ochromeni, nikomu pomoci. Nebyli jsme schopni pohybu. Vystoupivší voda z vysokých břehů se přelila přes cesty a silnici a vnikala do sklepů, kde ničila zásoby potravin, do bytů, kde převracela těžké klavíry i trezory,“ vzpomínal očitý svědek katastrofy na Bílé Desné Eduard Gnendiger v publikaci Protržení přehrady na Bílé Desné dne 18. září, válečného roku 1916, citované Deníkem.
Bilance byla strašlivá. 62 až 65 mrtvých, 33 domů úplně zničených, stovky dalších poškozených a přes tisíc lidí bez práce. V troskách skončilo i jedenáct brusíren skla, páteř místní ekonomiky.
Pohlednice zachycující přehradu na řece Desné krátce po jejím protržení dne 18. září 1916, FOTO: Public Domain, Wikimedia Commons Soudy a sebevražda inženýra
Přehrada byla přitom zkolaudována jen deset měsíců před tragédií. Už tehdy se ale ukázalo, že stavba měla slabiny. Stavěla se v době první světové války, materiál byl nekvalitní a šidilo se vše, co šlo. Odborníci později popsali řadu chyb jako nevhodný materiál, slabé těsnění, dutiny v podloží a špatně založenou výpustní štolu.
Osudově zasažen byl i Karel Podhajský, c. k. dvorní rada a vrchní státní dozorce stavby. Když se dozvěděl, co se stalo, spáchal sebevraždu.
Procesy trvaly dlouhých sedmnáct let. Stavbyvedoucí Emil Gebauer a dozorce August Klammt byli sice v jednu chvíli odsouzeni, ale nakonec je soud zprostil viny. Prezident Masaryk jim v roce 1929 prominul i podmínečné tresty. Katastrofa se však stala zlomem, výstavba sypaných hrází byla na čas zastavena a přístup k vodním dílům se od té doby změnil.
Dnešní Protrženka: naučné stezky i pamětní kámen
Přehrada na Bílé Desné už nikdy nebyla obnovena. Zůstala jen šoupátková věž, zbytky hráze a štola do sousední nádrže Souš. Od roku 1996 je areál kulturní památkou a postupně se proměnil v místo, kam lidé chodí za historií i klidem hor.
Dnes vede údolím naučná stezka, jsou tu vyhlídky, opravená lávka a turistická útulna. Na pamětním kameni uprostřed areálu je věnován prostor obětem. Příběh Protržené přehrady připomínají informační tabule i pietní akce.
Je to zvláštní místo. Kdo sem přijde, cítí chlad a respekt. Turisté mu říkají Protrženka, jako by to byla jen výletní zastávka. Ale každý, kdo zná příběh z roku 1916, ví, že za těmi kameny se skrývá příběh jedné z největších tragédií, jaké kdy české hory zažily.
Zdroje: autorský text, Město Desná, Deník
ReadZone
Náš REGION|
Fajnstyl.cz|
Pravda24|
MotoGuru|