Podle dlouhodobého přehledu z Portálu nehod se od roku 2010 do konce minulého roku stalo v blízkosti přechodů pro chodce přes pět tisíc nehod, kde chodci byli děti do 17 let. Zajímavé je, že počet těchto incidentů jasně stoupá právě s příchodem září, kdy začíná nový školní rok.
Zatímco v srpnu bylo za dané období zaznamenáno 184 nehod, v prvním měsíci školních lavic se jejich počet takřka ztrojnásobil. Nejvíce nebezpečných situací nastává v ranních hodinách mezi sedmou a osmou, kdy děti spěchají do školy, a také odpoledne, kdy se vracejí domů. V těchto časech se za posledních patnáct let stalo téměř 1 600 nehod.
Děti jsou na dopravní nehody náchylnější Přirozeně jsou nejrizikovější pracovní dny, kdy je na silnicích více dopravy a dětí zároveň. O víkendech počet nehod výrazně klesá. Velkou část těchto nehod tvoří neřízené přechody bez světelné signalizace, kde musí děti i řidiči spoléhati výhradně na vzájemnou pozornost.
Přechody chráněné semafory sice zvládají situaci bezpečněji, avšak i tam dochází k nehodám, kdy někdo ignoruje červenou či zelenou barvu světla. Neřízené přechody pak často představují problém zejména na frekventovaných silnicích s více pruhy, kde jedno auto zastaví, ale ostatní v sousedních pruzích ne.
Riziko se zvyšuje také v blízkosti škol, kde se ráno a odpoledne shromažďuje velké množství dětí. Přidává se k tomu situace, kdy rodiče často zastavují přímo u přechodů, a to byť jen na pár chvil se zapnutými výstražnými světly. To následně omezuje výhled nejen řidičům, ale také samotným dětem. Takový přechod se pak může změnit ve velmi nepřehledné místo, kde může stačit jediná chyba.
Varování pro rodiče: 1. září se může stát dětem něco, co už nepůjde vzít zpět. Je nutné jednat hned.
Foto: Shutterstock
Při cestě do školy hrozí velké nebezpečí Nebezpečí představují rovněž přechody umístěné v zatáčkách nebo za horizontem, kde řidič zahlédne malé chodce až na poslední chvíli. Problémem mohou být také parkovaná auta nebo reklamní poutače, které výhled zakrývají. V některých městech hrozí navíc kolize na přechodech, které vedou přes tramvajové koleje.
Děti často nechápou, že tramvaj má delší brzdnou dráhu než automobil, a řidič tramvaje má omezený výhled kvůli autům čekajícím u přechodu. Většina veřejnosti má za to, že děti jsou vždy jen nevinnými oběťmi takových nehod. Realita je ale složitější. Zhruba čtvrtinu nehod na přechodech způsobí samy děti, například tím, že vběhnou do silnice bez rozhlédnutí nebo přecházejí na červenou.
Tato riziková skupina je nejčastěji mezi devíti a dvanácti lety. V tomto věku už děti začínají být samostatnější, ale ještě jim chybí plné vědomí ohledně nebezpečí a odpovědnosti. Nejčastější příčinou nehod je klasicky nedání přednosti chodci ze strany řidiče. Většinou k haváriím dochází právě proto, že auto nezastaví na přechodu a dítě se stane obětí.
Problémům lze preventivně přecházet Druhým častým důvodem nehod je rozptýlení či nevěnování se řízení. Naopak děti často způsobují nehody nečekaným vstupem na vozovku nebo za špatných světelných podmínek. Zvýšená péče by měla patřit zejména období kolem začátku školního roku. Rodiče by měli zabezpečit děti reflexními prvky, které zvyšují jejich viditelnost i v horším počasí či brzkém stmívání.
Důležité je s nimi opakovaně probírat pravidla bezpečného přecházení silnice. Města by měla věnovat pozornost rizikovým přechodům v okolí škol a investovat do jejich lepší ochrany, například světelnou signalizací, zpomalovacími prahy nebo úpravou prostoru pro lepší rozhled a přehlednost.
Děti totiž často nasávají chování dospělých a učí se od nich. Pokud chceme, aby bezpečná cesta do školy nebyla jen prázdným přáním, je potřeba, aby si každý z nás uvědomil svou roli. Ať už jde o rodiče, kteří děti vozí, nebo o řidiče, kteří je potkávají na cestě, i o samotné děti, které se musí naučit chodit po silnici správně.
Rodiče, pozor! Už 1. září čeká na děti velké nebezpečí. Kdo nezareaguje včas, může litovat.
Foto: Shutterstock
Na vině je i roční období a počasí Přicházející podzim a zkracující se dny navíc přidávají své. Mlhy, déšť a šero snižují viditelnost a dělají z přechodů ještě větší past pro ty nejmenší. Proto je zapotřebí, aby k sobě všichni byli obzvlášť ohleduplní a pozorní. Pouhá stoprocentní koncentrace řidičů nestačí, pokud dítě není dostatečně vidět nebo se chová nečekaně.
Bezpečnost na přechodech je tedy složitou záležitostí, kde se potkávají různá rizika a kde žádná strana nemůže polevit. Jen společně, s respektem a trpělivostí, lze zajistit, aby cesta do školy byla bezpečným dobrodružstvím, nikoli nebezpečnou zkouškou ohněm.
Pokud na to všichni zapomeneme, hrozí, že každý školní rok budeme číst a slyšet o dalších nehodách, kterým se dalo předejít. Proto se vyplatí myslet na to, že přechod pro chodce není místem, kde má vždy přednost jen ten, kdo je větší nebo rychlejší. Bezpečí musí být na prvním místě a o to se musíme starat všichni.