Rohonský kodex skrývá text, který nikdo neumí přečíst. Někteří věří, že ho sepsal někdo, kdo tu nikdy nežil

| 3 min

Sdílet

Tajemství Rohonského kodexu zaměstnalo mnoho badatelů z řad odborníků i amatérů. Dosud se nikomu nepodařilo text rozluštit.

Rohonský kodex skrývá text, který nikdo neumí přečíst. Někteří věří, že ho sepsal někdo, kdo tu nikdy nežil

Zdroj: Zdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Záhady, tajemství a objevy starobylého dědictví lidské společnosti vždy vzbuzovaly velký zájem badatelů z řad odborníků i amatérů. Snaha zapsat se do historie rozluštěním zašifrovaného textu nedá mnohým spát dodnes. Ačkoliv je tomu již 200 let, co byl v Maďarsku objeven tzv. Rohonský kodex, dosud se nikomu nepodařilo jeho obsah uspokojivě vyložit. Kniha, která byla údajně sepsána na přelomu 16. a 17. století, je totiž napsaná v neznámém jazyce a je doplněná bizarními ilustracemi.

Kodex zkoumali vědci z celého světa

Název kodexu je odvozen od města Rohonc, které leží v západním Maďarsku, a kde byl kodex až do roku 1838 uchováván. K jeho objevení došlo náhodou, a sice když hrabě Gusztáv Batthyány věnoval celou svoji knihovnu Maďarské akademii věd. Samotný původ Rohonského kodexu není znám, stejně tak zůstává neztotožněný i jeho autor. Na knize je zajímavý především neznámý systém písma a početné bizarní ilustrace. Na téměř stovce obrázků jsou vyvedeny náboženské symboly (křesťanské i islámské), pohanské výjevy i vojenské bitvy.

Kniha o rozměrech 10 x 12 centimetrů má celkem 448 stran, které jsou popsány 9 až 14 řádky textu nebo pokryty ilustracemi. Neznámý jazyk, který je v kodexu použitý, dosud nikdo nedokázal rozluštit. Podle badatelů se skládá z přibližně 800 symbolů a jeho abeceda má přes 200 písmen. Text zkoumali odborníci z Paříže, Prahy, Innsbrucku či Budapešti, avšak bezvýsledně. Důslednou analýzou dospěli vědci ke zjištění, že papír použitý k výrobě kodexu pochází z přelomu 16. a 17. století. Text nicméně může být i mladší.

Obsah kodexu zůstává tajemstvím

Při snaze odhalit tajemství Rohonského kodexu navrhovali badatelé nejrůznější způsoby, jak text číst. Podle některých se měla kniha obrátit vzhůru nohama a text číst zleva doprava. Jiní se klonili ke čtení zprava doleva a zdola nahoru (například rumunská filoložka Viorica Enaciuc). V roce 2018 přišli dva badatelé – Levente Zoltán Király a Gábor Tokai – s tvrzením, že se jedná o kódový systém a uměle vytvořený jazyk. Kodex je podle nich obyčejnou modlitební knihou.

Jejich závěr je možné podložit zmínkou v katalogu původní Batthyányho knihovny. A sice, že v roce 1743 do své sbírky zařadil „Maďarské modlitby v jednom svazku, velikost duodecimo“, což rozměrově odpovídá tajemnému kodexu. Ovšem s jistotou nelze záznam a knihu ztotožnit. V současnosti se v Maďarsku ujalo přesvědčení, že je kodex pouhým padělkem. Přesto zůstává uložen v Maďarské akademii věd a jeho studium je možné pouze se zvláštním povolením. Amatérští badatelé si ho nicméně mohou prostudovat v elektronické kopii.

Rohonský kodex ovšem není jediným textem, který vzbuzuje řadu otázek. Pozornost vědců (především kryptologů) přitahuje i Voynichův rukopis, který byl pravděpodobně sepsán začátkem 15. století a objeven v roce 1912. V současnosti ho vlastní Univerzita Yale a je známý pod označením MS 408. Badatelé strávili značné množství času rovněž zkoumáním Rukopisu zelenohorského a Rukopisu královédvorského (oba „objeveny“ roku 1817). Ty, ač jsou dnes považovány za falzifikáty, mají řadu příznivců, kteří o jejich pravosti nepochybují.