CENTRUM.CZ > Budějcká Drbna > dnes, 18:00

Rorýsi už zmizeli, jiřičky se houfují. Jaké druhy stěhovavých ptáků se chystají k odletu?

2 min

Sdílet

S koncem léta se v našich krajích pomalu chystají stěhovaví ptáci na cestu do teplých krajin. Migrace je u řady ptáků geneticky zakódována, některým přesto dává hlavní impulz k odletu délka dne a dostupnost potravy. Jaké druhy už se chystají k odletu a jaké u nás potkáte ještě v říjnu?

Rorýsi už zmizeli, jiřičky se houfují. Jaké druhy stěhovavých ptáků se chystají k odletu?

Zdroj: Budějcká Drbna - zprávy z Českých Budějovic a jižních Čech

Ne všichni ptáci migrují stejně a z deseti tisíc druhů se tak pravidelně vydává na cestu jen asi dvacet procent. Některé druhy – například vlaštovky, jiřičky nebo rorýsi – táhnou tisíce kilometrů na jih do Afriky, zatímco jiní ptáci, jako kavky nebo rehci, zůstávají v Česku nebo relativně blízko a létají jen stovky kilometrů.

„Spousta druhů se právě teď slétá do hejn a připravuje se na společný odlet, například nejznámější vlaštovky a jiřičky. Z těch méně běžných pak něco podobného dělají i jeřábi popelaví, kteří se místo na elektrických drátech ale shromažďují v zarůstajících rybnících,“ popsal redakci Drbny Jakub Hrouda z podcastu České společnosti ornitologické.

„Velká část z nich se navíc po cestě na jih zastaví i v maďarském národním parku Hortobágy, kde je během podzimní migrace často možné pozorovat desítky tisíc jedinců najednou,“ dodal Jakub Hrouda.

Migrace není jen otázkou vzdálenosti. Ptáci si před odletem ukládají tukové zásoby, regulují spánek a připravují tělo na náročnou cestu. Malé druhy, které zimují daleko za Saharou, odlétají co nejdříve, aby je po cestě nezastihlo špatné počasí.

„Tyto druhy se o termínu odletu nejčastěji rozhodují podle délky dne. Třeba většina rorýsů proto vyrazila už v druhém srpnovém týdnu, a kukačky, které nemusí "ztrácet čas" výchovou mláďat, odletěly ještě zhruba o deset dní dříve. Trochu později se pak na cestu vydaly další striktně hmyzožravé druhy, třeba slavíci obecní nebo lejsci šedí,“ vysvětlil Jakub Hrouda.

Většina z těch ptáků, kteří běžně zimují v jižní Evropě, se na svou cestu teprve chystá. Namísto doby západu a východu slunce se o načasování odletu rozhodují podle aktuálního počasí a dostatku potravy.

Třeba konipas bílý tak může odletět kdykoliv mezi začátkem září a koncem října a někteří rehci domácí se zase učí, jak u nás přečkat zimu, aby na jaře měli výhodnější hnízdní místa.

Čápi mají „pamatováka“

Migrace čápů je obzvlášť zajímavá. Na rozdíl od menších ptáků, kteří se spoléhají téměř výhradně na instinkt, čápi tradičně létají až na jih od Sahary, přičemž si velkou část trasy pamatují. Mladší jedinci se pak trasu učí od zkušenějších starších.

Čápi v posledních letech navíc zjistili, že díky klimatickým změnám je možné přežít i během zimy v jižní Evropě, například ve Španělsku. „Tam jsou nově schopni najít i v lednu dostatek potravy, především malých savců. Stále větší část z čápů ale bohužel v zimě hledá jídlo i na skládkách plných odpadků,“ doplnil Jakub Hrouda.

Podzimní migrace je tak fascinující kombinací instinktu, učení a adaptací, které ptákům umožňují překonat dlouhé vzdálenosti, vyhnout se predátorům a přežít v různých prostředích. Každý zářijový den můžeme pozorovat, jak se houfují další hejna ptáků, třeba jiřiček a vlaštovek, která postupně vyrazí na svou cestu do teplých krajin.