Sebevražda Adolfa Hitlera a konspirační teorie o jeho útěku, které přetrvaly desítky let

3 min

Sdílet

Sebevražda Adolfa Hitlera budila po celé dekády konspirace a historické rozepře. Jeho smrt potvrdil francouzský výzkum z roku 2018.

Eva Braunová a Hitler s Blondi (červen 1942)

Zdroj: FOTO:Bundesarchiv, B 145 Bild-F051673-0059 / CC-BY-SA, CC BY-SA 3.0 DE, via Wikimedia Commons

Sebevražda německého diktátora Adolfa Hitlera, ke které došlo 30. dubna 1945 v jeho berlínském bunkru, symbolicky ukončila nacistický teror Evropy. Nepříliš jasné okolnosti této události ale stále vyvolávají diskuse, stejně jako bujné konspirační teorie. Nikdy se nenašlo kompletní tělo, analýzy DNA také nebyly zcela jasné. Až v roce 2018 pomohl Vůdcův chrup.

Poslední útočiště

Do bunkru pod budovou berlínského kancléřství se Hitler uchýlil v momentě, kdy bylo jasné, že Německo ve druhé světové válce definitivně prohrálo. Nejednalo se o žádný „kutloch“, ale komplex s osmnácti pokoji, stálou posádkou cca padesáti lidí ležící sedmnáct metrů pod povrchem.

Situace byla jasná už 22. dubna 1945. Hitler tehdy předvedl jeden ze svých záchvatů vzteku, z prohry a ze stavu věcí vinil všechny kolem sebe. „Přišel konec!“ řval a naznačil, že mu nezbývá než zůstat v Berlíně a bojovat tam do posledního dechu. V dalších dnech přicházely „zrady“ spolupracovníků, jako Himmlerovo vyjednávání se spojenci.

Svatba a poslední ráno

Navečer 29. dubna nadiktoval Hitler sekretářce svou závěť, před půlnocí pojal za manželku Evu Braunovou. Jak uvádí i Česká televize, v politické závěti deklaroval, že „dává přednost smrti před zbabělým odstoupením, či dokonce kapitulací“. Na milované fence Blondi otestoval kyanidovou kapsli, jeho nejbližší okolí takto popravilo své rodiny.

Ráno ho komorník našel letargického na loži už oblečeného, jen mu uvázal kravatu. Holič mu v pracovně učesal vlasy a upravil typický knírek. Posledním jídlem byly špagety a zelný salát. Po jedné odpoledne se s Braunovou vydal do společného pokoje, kde asi v 15:30 zazněl výstřel. Sluha a další je tam pak našli mrtvé, Hitlera s ranou na spánku, Eva Braunová požila kyanid.

Sovětská dezinformace

Tvrzení o Hitlerově přežití a útěku z Berlína představil poprvé sovětský maršál Georgij Žukov na konferenci dne 9. června 1945. Šlo přirozeně o Stalinův příkaz. Na otázku Hitlerova osudu Stalin na Postupimské konferenci v červenci odvětil, že žije „buď ve Španělsku, nebo v Argentině“. To byl odrazový můstek prakticky pro všechny pozdější konspirace.

Veřejný pohled

Na 68 % Američanů si měsíc po Hitlerově sebevraždě myslelo, že je Vůdce stále naživu. Noviny v USA citovaly nejrůznější „věrohodné zdroje“, podle kterých se „ukryl někde v Evropě“. Jak podotýká Deník, změna postoje SSSR přišla až v roce 1950. Bylo to spolu s filmem Pád Berlína, kde Hitler hyne vlastní rukou.

Nejrozšířenější konspirace uvádí dle Reflexu únik pomocí ponorky do Argentiny, obecně do Latinské Ameriky, případně dokonce na tajnou základnu v Antarktidě. Dostalo se jim ohlasu v popkultuře i vtipech, historici je však berou za vyvrácené.

Hitler vyobrazený americkými tajnými službami roku 1944 ukazujícími, jak by se mohl zamaskovat, aby unikl zatčení. FOTO: United States Secret Service (posted up as wanted poster in Germany in 1945), Public domain, via Wikimedia Commons

Opakované pohřby

Konspirace a nejrůznější další výklady podporoval problém s Hitlerovými ostatky. Ohořelá těla byla dle sovětských archivů zachována a opakovaně pohřbena na různých místech. Roku 1970 nařídil ředitel KGB Jurij Vladimirovič Andropov zničení hrobu v Magdeburgu, protože pohřebiště se mohlo stát neonacistickou svatyní.

Průlom se zuby

Už v květnu 1945 byly nalezeny čelistní fragmenty a dva zubní můstky. Tyto ostatky byly pak ukázány asistentům Hitlerova osobního zubaře Huga Blaschkeho. Asistentka Huesermannová a zubní technik Echtmann potvrdili, že všechny části patří Hitlerovi. Průlom přišel v roce 2018. Časopis European Journal od Internal Medicina zveřejnil studii tohoto chrupu. „Zuby jsou autentické, o tom není pochyb. Naše studie dokazuje, že Hitler zemřel v roce 1945,“ konstatuje soudní lékař Phillip Charlier.