Co se vám honí hlavou po nečekaném úspěchu proti ligovému soupeři?
Bylo to super, přišlo plno fanoušků. Připravovali jsme se, trávník jsme dali do kondice, udělaly se nové brány a tak dále. Celé Nové Sady tím žily a jsme rádi, že se to podařilo pro ten malý klub, který je takový rodinný. Jsem strašně rád za hráče, funkcionáře a za všechny. Kvůli tomuto hrajeme fotbal.
Která situace pro vás byla v brance nejtěžší? Vytáhl jste hned několik parádních zákroků.
Upřímně ani nevím. Vše se odehrálo tak rychle. Podle mě tam bylo i podcenění. Jedna střela byla vidět, že to dává placírkou, myslel si, že to lehce uklidí. Já si ale na čáře celkem věřím a pomohlo i trochu štěstí. Trochu škoda penalty, jinak si myslím, že bychom gól nedostali (smích).
V předchozím kole MOL Cupu jste v penaltovém rozstřelu vychytal postup proti Hlučínu. Je vám tedy líto, že jste si tentokrát neporadil s pokutovým kopem Dominika Janoška?
Nemrzí mě to. Na penaltu jsem si strašně věřil. Ale o čisté konto nejde, důležitý je týmový výkon a že jsme vyhráli. To je pro mě nejdůležitější.
Uměli jste si vůbec představit, že by mohlo mít utkání se Sigmou takový průběh?
Ne, ne. Osobně jsem si říkal, že kdybychom prohráli o dva o tři góly, že by to bylo super. Ale že dáme první gól a pak ještě otočíme zápas, to je prostě pohádka.
Jak jste se chystali na tak výrazného favorita? Řešila se taktika?
Hlavně jsme si to chtěli užít. Trenér nám něco řekl, ale přece jen je to liga. Ve všem jsou rychlejší, lepší. Spíš jsme si řekli, jak budeme bránit standardky. A abychom do toho hlavně dali srdíčko a nějak to dopadne. No a naštěstí to dopadlo.
Věřil jste, že si ještě někdy zachytáte proti Sigmě?
Já už jsem chtěl tolikrát končit, už jsem staršího data. Ale jsem rád, že jsem to neudělal. Pohádka pokračuje a třeba dostaneme ještě Spartu a porazíme ji (smích).
Soutěžní zápas jste hrál proti Sigmě i v roce 2016 ve 2. lize za Prostějov, remizovali jste 1:1. Gól tehdy dával v dresu Prostějova i autor první branky pohárového duelu Zdeněk Fládr.
Dostal jsem, myslím, tehdy taky gól z penalty. A pak na podzim, když jsme hráli v Olomouci, tak jsme prohráli vysoko. Dostali jsme asi čtyři góly z rohu, náš trenér Pepa Pančochář tenkrát čtyřikrát neuhlídal Plška. Dělali jsme si před zápasem srandu, ať nedostaneme tolik gólů ze standardek.
Sigma měla v prvním poločase šance, kdy nás neuvěřitelně, fantasticky podržel brankář Kofroň. Už ani nevím, jakými slovy ho komentovat. Famózně nás držel nad vodou.
Trenér Nových Sadů Josef Pančochář o Zdeňku Kofroňovi
Vyplatilo se tedy i to, že si celý tým vzal v práci dovolenou na významný zápas.
Udělali jsme si to hezký, ráno společný trénink, pak oběd. To ty malé týmy dělá, stmelíme to a je to super. Já mám teda dovolenou i na den po zápase. S manželkou půjdeme na wellness, abychom si to užili se vším všudy.
Mimořádný úspěch si zaslouží velkou oslavu?
Určitě. Hodně kluků si vzalo volno, tak oslava v Belíčku (taneční klub Belmondo pozn. red.) nebo někde je potřeba (směje se).
Čekal jste, že dokážete vydržet proti ligovému týmu držet fyzicky krok až do konce zápasu?
Jak jsme nastupovali do druhého poločasu, tak jsem si říkal, že do 60. minuty to bude dobré, ale pak jsem měl obavy, že odpadneme. Ale je to derby, byla spousta fanoušků a to hraje se úplně jinak. Kdyby to byl normální divizní zápas, tak bůhví, jak by to v takovém nasazení skončilo.
Potvrdilo se, že bylo dobrým tahem hrát na domácí půdě, i když Sigma nabízela pořádání zápasu na Andrově stadionu? Pro Nové Sady by to bylo organizačně jednodušší.
Ano, už jenom kvůli tomu, že Sigma má daleko větší hřiště. Tam by nás roztáhli a uběhali, co si budeme povídat. Tam bychom si moc nevěřili. Na našem malém hřišti se může stát cokoliv a vidíte, dopadlo to.