Před 80 lety skončila druhá světová válka triumfem stalinismu, což vedlo k nezměrnému utrpení těch, kteří se ocitli ve sféře vlivu SSSR. Autorovi těchto řádků se nedávno poštěstilo najít ve státním archivu v Bukurešti mimořádně živý dokument – pojednává o využívání vězeňské práce při stavbě průplavu Černé moře – Dunaj.
Tato stavba byla vybudována proto, aby jí mohly proplouvat lodě sovětské Černomořské flotily, které by v nadcházející třetí světové válce zaútočily na Bělehrad. Přestože rumunští i zahraniční historikové o této stavbě století napsali mnoho, jak ukazuje záznam o použití archivního souboru, jako první se s jeho obsahem seznámil právě autor tohoto textu.
[caption id="attachment_140150" align="aligncenter" width="450"]
Zdroj: archiv autora[/caption]
Bylo to pravděpodobně způsobeno tím, že tento dokument je v ruštině, tedy v jazyce, který rumunští vědci i zahraniční badatelé ovládají jen zřídka.
Ale o všem popořádku...
Dunaj je výhodnou dopravní tepnou, ale jeho ústí – delta – je mělké a často mění tvar, takže se pro plavbu příliš nehodí. Navíc lodě plující po proudu velké řeky k Černému moři musely absolvovat stovky kilometrů dlouhou okliku a značnou část cesty absolvovat podél mořského pobřeží.[souvisejici]
Vodní cesta Černovody–Constanța proto musela šetřit jejich pohonné hmoty a člověkohodiny. Tato stavba se stala bez nadsázky grandiózní – objem zeminy, který byl během prací vytěžen, nakonec překonal nejen Panamský, ale i Suezský průplav.
[caption id="attachment_140155" align="aligncenter" width="551"]
Zdroj: archiv autora[/caption]
Stalinovy velké oči
Přitom podle pečlivých výpočtů sovětských a rumunských inženýrů a ekonomů se tato stavba měla v nejlepším případě vyplatit za půl století, v nejhorším případě za 95 let po výstavbě, tedy v roce 2049.
[caption id="attachment_140156" align="alignleft" width="218"]
Zdroj: archiv autora[/caption]
Tyto údaje jsou obsaženy v obsáhlém analytickém dokumentu v ruštině, který je rovněž uložen v Rumunském národním archivu: „Technicko-ekonomická zpráva o průplavu Dunaj – Černé moře v podmínkách úplného zlepšení stavu Dunaje, perspektivního rozvoje dopravy a zkrácení doby prací“.
Tato studie byla datována dubnem 1953 a její prognózy byly příliš optimistické. Podle nich se předpokládalo, že v roce 2000 tato vodní cesta přepraví 18 milionů až 24 milionů tun nákladu, ve skutečnosti však toto číslo v tomto tisíciletí činilo pouze 11,3 milionu tun.
Vznik tohoto průplavu inicioval osobně Stalin, který 3. února 1948 začal o této možnosti sondovat u rumunských vůdců Gheorghiu-Deje, Anny Paukerové a Petrua Grozy. A v noci z 16. na 17. prosince 1948 dokonce před Gheorghiu-Dejem rozložil mapu s předběžným plánem této grandiózní stavby.
Jeho asistenti tedy na této myšlence pracovali nejméně několik měsíců. Připomeňme, že sovětsko-jugoslávský konflikt, který doutnal od druhé světové války, se na počátku roku 1948 rozhořel a na jaře se stal nezvratným.
[caption id="attachment_140151" align="aligncenter" width="534"]
Zdroj: archiv autora[/caption]
V zájmu utajení vůdce své mladší bratry o účelu této stavby neinformoval, kvůli čemuž se Gheorghiu-Dej snažil liknavě oponovat, protože doufal v rozvoj průmyslu v Rumunsku, ale místo toho, jak sám říkal, dostal za úkol vykopat „díru do země“. Stalin ho uklidnil slovy, že SSSR poskytne satelitům zemní techniku a dopravu.
Stavba století
Podle publikace Lavinie Beteaové a Paula Sfetcua v časopise Magazin Istoric rumunský vůdce již tehdy odhadl vojenský význam stavby století: „Myslel jsem si, že toto rozhodnutí nám bylo vnuceno z takzvaných strategických důvodů...“
Dále podle deníku Stalinových návštěv byl Dege 8. ledna 1949 ve Stalinově kremelské kanceláři.
[caption id="attachment_140157" align="aligncenter" width="550"]
Zdroj: archiv autora[/caption]
Pravděpodobně se tehdy vládce zeptal, zda je možné na kanálu využít vězně z rumunských věznic – vždyť jedna technika na takový objem práce a v extrémně krátkém čase zjevně nestačila. Dne 11. dubna navštívili Stalina Nikolaj Šapošnikov a Sergej Žuk, vedoucí projekčního a průzkumného oddělení vodohospodářských staveb (Gidroprojekt) Glavpromstroje Ministerstva vnitra SSSR.
[caption id="attachment_140152" align="alignleft" width="248"]
Nikolaj Šapošnikov. Zdroj: archiv autora[/caption]
[caption id="attachment_140153" align="alignright" width="197"]
Sergej Žuk. Zdroj: archiv autora[/caption]
Za zmínku stojí, že Žuk byl kdysi z politických důvodů zatčen, jako vězeň se podílel na stavbě Bělomořského průplavu a poté byl podmínečně propuštěn a zařazen do štábu OGPU, kde dále pracoval v inženýrských nebo řídicích funkcích.
Nikolaj Šapošnikov (1891–1964), který v roce 1916 absolvoval Institut železničních inženýrů, ve 30. a 40. letech 20. století udělal kariéru v Gulagu, zejména při stavbě kanálu Moskva–Volha, a působil také jako vedoucí nebo zástupce vedoucího řady táborů.
Pravděpodobně na poradě 11. dubna Stalin pověřil Šapošnikova, aby zjistil, zda má smysl využít vězně při stavbě století v Rumunsku, kam se vydal.
Šapošnikov po průzkumu na místě poslal 23. května 1949 z Bukurešti následující dokument, který zde pro jeho důležitost uvádíme v plném znění:
Soudruhu GEORGIU-DEJOVI.
Na Vaši žádost o možnosti využití vězňů při stavbě kanálu Vás informuji:
Výstavba kanálu Dunaj – Černé moře svým velkým objemem hromadných prací soustředěných na krátké vzdálenosti vytváří příznivé podmínky pro využití vězňů všech kategorií při těchto pracích.
Aby bylo možné využít pracovní síly vězňů při stavbě kanálu, je nutné:
- Vybrat takové pracovní oblasti, které umožňují provádět práce izolovaně od obyvatelstva a zajistit spolehlivou bezpečnost vězňů jak během prací, tak během jejich přechodu na místo výkonu práce.
- Vybrat plochy pozemků, které umožní vybudovat tábořiště pro ubytování vězňů v počtu 3 až 5 tisíc osob, a to ve formě čtverce nebo obdélníku ve vzdálenosti maximálně tří kilometrů od místa práce pro pěší přechod.
- V tábořišti pro služební bydlení vězňů se buduje:
a/ Nejjednodušší baráky pro ubytování v poměru dva metry čtvereční obytné plochy na osobu. Každý barák pojme 25 až 50 osob, přičemž první várka vězňů může být ubytována ve stanech.
b/ Potravinový blok, který se skládá z kuchyně, jídelny, porcovny, pekárny, kotelen a skladů s lednicí pro skladování zásob běžných potravin.
c/ Sanitární blok sestávající z ošetřovny, nemocnice, lázní, prádelny, dezinfekčních komor a latrín.
d/ Kulturní a vzdělávací blok sestávající z klubovny, venkovního jeviště, kulturních sálů, sportoviště a školy pro výuku různých řemesel.
e/ Administrativní blok sestávající z kanceláře tábořiště, průchodu u táborové brány, návštěvní místnosti, šicí a obuvnické dílny a stánků. Každé tábořiště by mělo být pokud možno vybaveno přívodem vody.
f/ Tábořiště by mělo být ohrazeno plotem z ostnatého drátu se strážními věžemi, plot by měl být osvětlen reflektory nebo silnými elektrickými lampami.
g/ Baráky pro stráže a ubytování pro správu tábora by měly být postaveny mimo tábořiště. - Organizace práce vězňů
Práce vězňů musí být organizována podle následujících zásad:
a/ Životní podmínky vězňů v táboře – strava, kvalita oblečení a ubytování, povolení dopisovat si a navštěvovat příbuzné, dostávat balíčky, nakupovat potraviny ve stáncích a zkracovat si dobu věznění – závisí na plnění denních a měsíčních úkolů vězňů a norem pro práci a chování v táboře a kázni.
b/ Všichni vězni jsou zařazeni do kategorií podle svého zdravotního stavu. Kategorie jsou pravidelně stanovovány zvláštní lékařskou komisí.
c/ Stanoví se nomenklatury prací, které mají vykonávat vězni různých kategorií v závislosti na jejich zdravotním stavu. Vězňům s nižšími kategoriemi se poskytují slevy ze stanovených norem.
d/ V závislosti na druhu přidělené práce se organizuje školení vězňů v potřebných profesích.
e/ Každému vězni se za vykonanou práci vyplácí odměna ve stanovené výši. Výdělek každého vězně se vypočítává měsíčně. Od výdělku vězně se odečtou náklady na jeho výživu a ostrahu v táboře a zbytek výdělku se připíše na osobní účet vězně. Tyto peníze se vězni na konci trestu odnětí svobody nebo během pobytu v táboře v případě vynikající práce a chování se souhlasem velitele stanice vyplatí. - Využití vězňů při stavbě kanálu
a/ V první řadě lze v průběhu června a července zorganizovat v oblasti Alacap tábořiště pro 2000 mužů na stavbu správního tábora a silnic v této oblasti.
b/ Složení vězňů tohoto tábora by mělo být vybráno: jednak inženýři a technici různých specializací, z nichž by měla být zorganizována zvláštní projektová kancelář pro projektování pomocných a podpůrných prací na staveništi (tábory, ubytovací tábory, silnice atd.), jednak ti, kteří znají nějakou profesi (stavební, strojní nebo elektrotechnickou). Zbytek personálu by měli tvořit fyzicky zdraví vězni, výhradně muži.
Vězni měli být ubytováni ve stanech, dokud nebudou postavena kasárna. Stravování mělo být organizováno v táborových kuchyních.
Administrativní personál tábora a strážní a výběr vězňů měl být dokončen v červnu.
V červnu doplnit tábořiště potřebným vybavením pro život, zásobami potravin, obuvi a oděvů, materiálem a pracovním nářadím, dopravními prostředky – auty a koňmi, s takovým propočtem, aby první ešelon vězňů v počtu 500 osob dorazil na místo do 1. července, druhý ešelon rovněž 500 osob do 15. července. Další doplňování mělo probíhat tak, jak se rozmisťovaly stavební práce a táborové prostory a jak správa tábora zvládala život, bezpečnost a práci vězňů.
S rozvojem stavebních projektů dalších úseků kanálu a možností využití vězňů v těchto oblastech měly být ve stejném pořadí otevírány nové táborové úseky.
Příznivé podmínky pro využití vězňů existují při výstavbě námořního přístavu a města v Tašaulu, při výstavbě opravárenského a mechanického závodu v Medžidii a na některých úsecích trasy kanálu v údolí Kara-Su a na průjezdním úseku.
Podle předběžných údajů může být na průplavu využito více než 20 tisíc osob.
Je třeba provést v místech výkonu trestu odnětí svobody speciálními komisemi za účasti lékařů zjištění fyzického stavu vězňů, jejich kvalifikace a vzdělání, aby byl určen kontingent vězňů vhodných pro využití při stavbě kanálu, samozřejmě s přihlédnutím k závažnosti spáchaných trestných činů.
Hospodářská práce na tábořištích je založena na samozásobitelství, čímž se ušetří značné finanční prostředky vynakládané státem na výživu vězňů, na druhé straně práce na stavbě v táborech naučí vězně nové kvalifikaci potřebné pro stát a jejich výchovou prací se z některých z nich stanou užiteční občané státu.
Н. Šapošnikov, 23. 5. 1949, Bukurešť.
A pak byl Šapošnikov u Stalina podruhé 29. června 1949 za přítomnosti rumunské delegace vedené Gheorghiu Dejem, kde byly jeho návrhy pravděpodobně projednány a přijaty.
Je třeba dodat, že v roce 1950 stranické noviny Scînteia (Jiskra) zdůrazňovaly, že se černomořsko-dunajský průplav má stát „hrobem rumunské buržoazie“, a toto heslo se do jisté míry stalo skutečností, neboť „bývalí lidé“ při tvorbě tohoto výkopu umírali jako mouchy.
[caption id="attachment_140154" align="aligncenter" width="568"]
Zdroj: archiv autora[/caption]
Výstavba této stavby byla obnovena za Ceaușescua v roce 1976 a dokončena o deset let později, neboť v létě 1953 byl projekt pro svou zjevnou nerentabilitu zrušen. Pouze smrt despoty mu tak zabránila v pokusu proměnit celou planetu v jeden velký hrob buržoazie.
Autor je spisovatel a historik, působí na Svobodné univerzitě v Berlíně. Ve svých publicistických knihách se soustřeďuje na sovětské dějiny Stalinova období, především na vše, co nějak souvisí s Velkou vlasteneckou válkou a s konfrontací mezi Hitlerem a Stalinem.
Tento text vznikl v rámci projektu EthProMedE.
Spolufinancováno Evropskou unií. Vyjádřené názory jsou názory autora a neodráží nutně oficiální stanovisko Evropské unie či Evropské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu (EACEA). Evropská unie ani EACEA za vyjádřené názory nenese odpovědnost.
HlídacíPes.org
Fajnstyl.cz|
Zprávy - Aktuálně.cz|
SportWin|
GrapesMag|