Hliník se stal samozřejmostí, aniž bychom si toho všimli. Vaříme v něm polévku, otevíráme z něj plechovky a architekti s ním kreslí odvážné fasády. Je lehký, trvanlivý a recykluje se tak snadno, že by mu mohly závidět i jiné kovy.
Kdysi byl hliník považován za luxusní kov, který se leskl na stolech králů. Dnes ho držíme v ruce, když si otevřeme limonádu, nikoho nenapadne, že šlo o materiál cennější než zlato. Proměna z přepychu v každodenní nezbytnost je fascinující. Přitom není těžké pochopit, proč si hliník podmanil moderní svět.
Vlastnosti, díky nimž kraluje Hliník si lidé oblíbili proto, že je lehký do ruky a zároveň dost pevný, aby vydržel každodenní používání. Ve srovnání s ocelí působí téměř jako pírko, přesto unese velkou zátěž. Když se dostane do vlhkého prostředí, nezačne rezivět, protože jeho povrch se umí přirozeně chránit. A co je nejzajímavější, hliník se umí přizpůsobit téměř jakékoli potřebě. Jednou se z něj stane tenká fólie, jindy rám okna nebo část karoserie auta.
Díky hliníku jsou moderní vozy lehčí a úspornější. | Zdroj: Shutterstock Od bauxitu k plechovce Hliník není kov, který bychom našli jen tak v přírodě. Většinou se skrývá v hornině zvané bauxit. Ta má červenohnědou barvu a nejvíce jí leží v Austrálii, Africe nebo v Jižní Americe. V devatenáctém století byl hliník vzácný a drahý, považoval se skoro za poklad. Zlom nastal až ve chvíli, kdy dva mladí muži, Američan Charles Hall a Francouz Paul Héroult, objevili nový způsob výroby. Díky elektrolýze se z kovu pro vyvolené stal kov, který začal pronikat do běžného života. Tato metoda se používá dodnes. Má ale jednu nevýhodu. Spotřebuje obrovské množství elektřiny, a proto je recyklace tak důležitá.
Všude kolem nás Hliník je tak všestranný, že se stal univerzálním pomocníkem. V domácnosti jej máme v hrncích, pánvích i ve stříbřitých fóliích, které chrání potraviny před vysycháním. V potravinářství je to základní obal, ať už plechovky, víčka, kapsle do kávovarů.
V dopravě znamená lehkost úsporu. Automobilky díky hliníku snižují hmotnost vozů a tím i spotřebu. Letadla by bez něj neletěla tak daleko a rakety by se bez jeho slitin stěží odlepily od země. Architektura na něj spoléhá při stavbě moderních budov, protože nabízí kombinaci pevnosti a elegance. A když se podíváme ještě dál, i mnohé kosmické sondy mají ve své výbavě právě tento kov.
Recyklace šetří energii i přírodu Hliník má jednu velkou přednost, a tou je jeho schopnost znovu a znovu vstupovat do oběhu. Plechovka, kterou dnes někdo vypije a vyhodí do kontejneru, nezmizí ze světa. O pár týdnů později může stát znovu v obchodě, naplněná dalším nápojem. Hliník má tu zvláštní schopnost vracet se do oběhu stále dokola a přitom neztrácí nic ze své kvality. Díky tomu se šetří nejen suroviny, ale i energie, které by bylo potřeba při výrobě z bauxitu. Evropské statistiky ukazují, že velká část plechovek, které spotřebitelé vytřídí, skutečně putuje zpět do výroby.
Důvod, proč na recyklaci tolik záleží, je prostý. Vyrobit jednu tunu čistého hliníku z rudy znamená spálit obrovské množství elektřiny, tolik, že by to běžné domácnosti vystačilo na několik let. Recyklací se tomuto plýtvání předchází a zároveň se snižuje objem odpadu. Staré obaly, rámy oken i tenké fólie tak dostávají další šanci a často i úplně novou podobu.
Hliníkové profily se uplatňují v architektuře i strojírenství. | Zdroj: Shutterstock Historické zajímavosti, které stojí za zmínku Hliník si našel cestu i do historie. Když byl v roce 1884 dokončen Washingtonův monument, jeho vrchol ozdobil hliníkový hrot. V té době to byl drahý a prestižní materiál, a tak se stal symbolem modernity. V první světové válce se zase využíval k výrobě vojenských letadel, protože umožnil snížit jejich hmotnost a prodloužit dolet.
Dnes se už nikdo nepodiví nad tím, že plechovka s colou stojí pár korun. Ale právě tato dostupnost ukazuje, jak rychle se technologie posunula. To, co bylo kdysi znakem bohatství, se stalo běžným předmětem každodenní spotřeby.
Hliník jako kov budoucnosti Hliník si drží výjimečné postavení právě proto, že je lehký a přitom vydrží hodně. Navíc se dá beze ztrát znovu využívat, což mu dává obrovskou výhodu v době, kdy se hledají šetrnější cesty k výrobě i spotřebě. V architektuře tvoří elegantní konstrukce, v dopravě pomáhá snižovat váhu strojů a v technologiích i výzkumu otevírá cestu tam, kam jiné materiály nestačí. Zdá se, že jeho role bude v příštích letech jen sílit.
Zdroje: Britannica , Wikipedie , Research Gate