Záhadné proměny svítivosti rudého superobra Betelgeuse mají konečně vědecké vysvětlení.
Nikdy nebudeme moci zjistit, jak se naše planeta zformovala. S tím se musíme smířit, a i když to běžnému člověku možná nedává bezesné noci, některé odborníky na planetární geologii to straší. Nejblíže k tomu máme, když prohledáváme vesmír a hledáme nové příklady planet uprostřed zrodu, z nichž bychom mohli odvodit, jaké bylo naše dětství. A v nezměrném vesmíru bude tolik příkladů, kolik nám naše technologie umožní pozorovat. Ve skutečnosti byl dnes zveřejněn jeden z nejzajímavějších případů, které kdy byly zaznamenány. Zrození planety, která již tvaruje prachový disk, z něhož se zrodila, což vede ke vzniku dalších „sesterských“ planet.
Pozorování, které potvrzuje to, co odborníci již tušili, a které vědci publikovali v časopise Astronomy and Astrophysics ve stejný den, kdy jiný tým zveřejnil v časopise The Astrophysical Journal Letters řešení tisícileté záhady astronomie. Matoucí skutečnost, která se na obloze vyskytovala každou noc a kterou bylo možné vnímat i pouhým okem. Betelgeuze, načervenalá hvězda, která zdobí rameno Orionu, souhvězdí Lovce, jako by čas od času měnila svou jasnost. Někdy intenzivněji, jindy slaběji. Nepravidelnost, kterou odborníci začali interpretovat jako příchod jejího závěrečného výbuchu v podobě supernovy. Zajímavé je, že oba objevy odhalily nečekané společníky.
Malý společník velkého obra
V tiskové zprávě si komunikační tým Evropské jižní observatoře troufá hovořit o „dětské planetě“ a nás napadlo využít tohoto přirovnání. Dotyčná nově narozená planeta obíhá kolem hvězdy HD 135344B, která je od nás vzdálena 440 světelných let. To znamená: vzdálenost, kterou by paprsek světla urazil za 440 let, což při zohlednění toho, že se každou sekundu pohybuje rychlostí 300 000 km, odpovídá přibližně přibližně 4,163 x 10^15 km (což je asi 4 163 bilionů kilometrů). A přestože se planeta jakobyprávě zrodila, je to obr, zhruba dvakrát větší než Jupiter, který obíhá poměrně daleko od své hvězdy, zhruba ve vzdálenosti mezi Neptunem a naším Sluncem.

Zdroj: Youtube.com
To všechno jsou však jen kontextové detaily. To, co je důležité, se nachází v prostoru, který toto dítě obklopuje. Pokud si myslíme, že víme, planety vznikají z disku prachu a hmoty kolem mladých hvězd. V tomto disku některé obzvláště husté oblasti působí gravitačně na okolní hmotu a shlukují ji, dokud v důsledku nám částečně známých procesů nevznikne planeta. Podstatné je, že se na těchto discích někdy vytvářejí spirální ramena, podobná klasickým galaxiím, které zdobí učebnice. A nejrozšířenější hypotézou vysvětlující tato ramena bylo, že vznikla vlivem planet, jako je ta zmíněná. V této studii se vědcům poprvé podařilo přímo detekovat přítomnost „dětské“ planety, která vytvarovala jedno z ramen protoplanetárního disku HD 135344B.
Toto pozorování hypotézu potvrzuje, ale je toho víc. Matematické modely totiž předpovídaly, že materiál v těchto ramenech bude nestabilní a měl by se fragmentovat a vytvářet nové shluky hmoty kolem hvězdy, které by mohly dát vzniknout novým astronomickým objektům. Vědci proto důkladně prozkoumali okolí dětské planety a skutečně našli známky velkého objektu, který by mohl být formující se planetou nebo dokonce hnědým trpaslíkem (nebeské těleso, které se nestalo hvězdou, ale má přibližně stejnou hmotnost jako hvězda).
Záhada vyřešena
Pokud jde o druhou novinku, k jejímu rozluštění se musíme vydat o něco dále, do vzdálenosti 643 světelných let, kde sídlí Betelgeuse, červený veleobr o hmotnosti 700krát větší než Slunce. Po staletí její svítivost zdánlivě rozmarně kolísala, přičemž hlavní cyklus trval asi 400 dní a mnohem delší cyklus téměř šest let, který nikdo nevěděl, čemu přisoudit. Někteří se dokonce obávali, že tyto výkyvy jsou předehrou k jejímu výbuchu supernovy.

Zdroj: Youtube.com
Nový objev týmu vedeného Stevem Howellem však naznačuje, že viníkem jeprůvodce, modrobílá h vězdao 50 % větší než naše hvězda, která obíhá tak těsně, že je od Slunce vzdálena jen čtyřikrát více než Země. Spektrální snímkování přístrojem Alopeke na Gemini North zablokovalo oslnění rudého obra a „zmrazilo“ atmosférické turbulence, čímž poprvé odhalilo tohoto skrytého průvodce ve vnějším obalu Betelgeuze.
Tento objev nejen plně vysvětluje, proč Betelgeuze každých šest let pohasíná a zezelená (průvodce mění plynnou obálku a moduluje jasnost), ale nabízí i privilegované okno ke studiu konečného vývoje červených veleobrů. Odhaduje se, že v důsledku silných přílivů a odlivů bude tato malá hvězda pohlcena Betelgeuze přibližně za 10 000 let, což urychlí zánik tohoto hvězdného kolosu, který žije pouhých 10 milionů let ve srovnání se 4600 miliony let Slunce. Navíc v listopadu 2027, kdy dvojice dosáhne svého maxima rozchodu, budeme mít novou příležitost doladit detaily tohoto kosmického tance a lépe pochopit osud nejhmotnějších hvězd ve vesmíru.
Dvě různé zprávy, ale obě nám připomínají, že ve vesmíru je vzácné být sám. Že ty obrázky osamělých planet a hvězd, které svítí pro nikoho, jsou zjednodušením „jednodušších“ časů. Ano, vesmír je velmi prázdný, ale hmota v něm víří v oázách plných dění.