Tohle je herec, který se nebál žádné role. Hrál i v těch nejkontroverznějších filmech

| 3 min

Sdílet

Tohle snad ani nebyl herec, ale skutečná legenda. Dokázal zahrát kohokoliv tak, že jsme ho museli obdivovat, i když se jednalo o vskutku temnou postavu… Jeho životní rolí se stala ta nejkontroverznější, ale my na něj stejně vzpomínáme spíš jako na neposlušného vojáka a pohodového doktora.

Tohle je herec, který se nebál žádné role. Hrál i v těch nejkontroverznějších filmech

Zdroj: qualitylover / themoviedb.org

Letos vám nadělíme víc než Ježíšek!

Hrajte s námi o předplatné HBO, knížky i další ceny každý týden, ale hlavně o velkou vánoční výhru 15. prosince - 300.000 Kč.

Vše o soutěži Pravidla soutěže

„Poslušně hlásím, že jsem opět zde“

Jméno legendárního herce máme často spojené s příjemnými rolemi charismatických pohodářů, vtipných a sympatických mužů kochajících se krásou české krajiny. Narodil se 17. října 1920 a zemřel 13. dubna 1994, dožil se tedy 73 let a za celý svůj život stačil zazářit ve spoustě filmů rozličných žánrů. Vybaví se nám už jako student a skladatel Jan Vaněk z komedie Cesta do hlubin študákovy duše (1939), nesmazatelně se zapsal do naší paměti jako svérázný Dobrý voják Švejk (1956) nebo jako ten nejrozumnější ze Tří veteránů (1983).

Video k článku ZDE

Jistě už jste poznali, že tady hovoříme o jednom z nejoblíbenějších a nejtalentovanějších českých herců vůbec – o Rudolfu Hrušínském starším, jenž nás trýznil jako lakotný Pandrhola v pohádce z roku 1959 a dále nás oslnil rolemi v komediích Kulový blesk (1978), Adéla ještě nevečeřela (1978), Postřižiny (1980), Slavnosti sněženek (1983), Rozpuštěný a vypuštěný (1984) nebo Vesničko má středisková (1985) a těch pokladů by se samozřejmě našlo ještě mnohem více.

Zapomenout nesmíme ani na slavného majora Kalaše, jehož Hrušínský ztvárnil v kriminálkách Vrah skrývá tvář (1966), Po stopách krve (1969) a Diagnóza smrti (1979). Ne vždycky však ztělesňoval postavu příkladnou, o zákon a pořádek dbající a hodnou obdivu a jeho nejkontroverznější rolí rozhodně nebyl nenažraný sládek Pandrhola…

Mohlo by vás zajímat: Rudolf Hrušínský starší: V které roli ho máte nejraději?

„Nikdo nebude trpět. Spasím je všecky“

Rudolf Hrušínský starší se dokázal se ctí a obdivuhodně zhostit i mnohem temnějších úloh, jako byl hrubiánský otčím Mlčoch v psychologickém dramatu Škola otců (1957) nebo udavač a konfident Zajíček ve válečném dramatu Vyšší princip (1960). Za nejohavnější a zároveň nejpůsobivější se však považuje jeho role ďábelského podivína Karla Kopfrkingla v hororové tragikomedii Spalovač mrtvol z roku 1968, kde herec předvedl jeden z nejlepších výkonů v dějinách naší kinematografie. Původně obětavý zaměstnanec pražského krematoria a vzorný otec od rodiny v příběhu podle knižní předlohy Ladislava Fukse podlehne nacistické ideologii a zavraždí svou židovskou manželku i syna.

Hrušínský původně ani nechtěl tuto roli přijmout vzhledem k tomu, že technický scénář obsahoval 1200 stran. U českého filmu bylo tenkrát běžných asi 400 stran. Není divu, že se herec vlastně ani pořádně nenaučil text. Po place chodíval s nápovědami na papírcích a odkládal si je na místa, kde měl potom repliky odříkávat. Ačkoli však nejdříve nabídku odmítl, nechal se nakonec režisérem Jurajem Herzem přesvědčit a tím dal vzniknout své životní roli. Film si ostatně i v současnosti drží příznivé hodnocení 88 % na Česko-Slovenské filmové databázi a je hodnocen jako 50. nejlepší a 67. nejoblíbenější. Přitom se po uvedení roku 1969 a s řadou vystříhaných scén ocitl na dvacet let v trezoru.

Zdroj: Facebook

„Bez svobody život nevoní, ale spíš páchne“

Rudolf Hrušínský dokázal diváka chytit za srdce, ať už hrál kohokoli. Dopomáhal mu k tomu klidný dojem, jemný hlas a smysl pro humor. Že svou práci miloval, bylo zjevné, ale ne vždycky měl dovoleno ji vykonávat a vlastně jí také obětoval své zdraví. Života si užíval plnými doušky navzdory pěti infarktům krátce po sobě. Po třetím z nich si v sanitce zapálil cigaretu, jelikož rád kouřil. Z lékařských doporučení si nic nedělal a ve svém pracovním úsilí nikdy nepolevoval, avšak stal se nežádoucím, když podepsal 2000 slov.

Zpochybněním normalizace a vystoupením proti okupaci si vysloužil nemilosrdný zákaz působení v divadle, rozhlase i před kamerou, dokonce i výhružné a znepokojivé telefonáty.

Těm byl nucen čelit takřka denně a v jednom mu tvrdili, že se mu zabil syn. Asi tedy nepřekvapí, že psychické vypětí vyústilo ve zdravotní problémy. Pádu režimu se naštěstí dožil a stal se také aktivním v politice, ovšem pouze na dva roky. Provázelo ho zklamání tím, jakým směrem se věci ubírají. Zemřel na pražské klinice.