Stačí málo a kuchyňský dřez či toaleta se promění v nepříjemný zdroj zápachu, nebo dokonce přestane odtékat. Velkou část potíží si ale způsobujeme sami – tím, co do odpadu házíme. Nejčastěji jsou na vině tuky a vlhčené ubrousky. Podívejme se, proč jsou tak nebezpečné a jak se o odpad starat, aby vydržel funkční co nejdéle.
Tuky v odpadu? Jistá cesta k problémům Mnoho lidí má pocit, že pár kapek oleje nebo zbytek omastku z pánve nemůže ničemu uškodit. Jenže v potrubí se tuk ochladí a začne tuhnout. Vytváří lepkavou vrstvu, která zachytává další zbytky jídla. Postupně se z ní stává pevná ucpávka, přes kterou už voda jen těžko protéká.
Správný postup je jednoduchý – ještě před mytím setřít tuk papírovou utěrkou nebo stěrkou a vyhodit do koše. Větší množství použitého oleje se dá slít do uzavíratelné nádoby a odevzdat do sběrného místa. V některých městech už fungují i speciální kontejnery na kuchyňský olej.
Ubrousky nejsou toaletní papír Podobně nebezpečné jako tuky jsou vlhčené ubrousky. Přestože výrobci někdy slibují, že se „rozpustí“, realita je jiná. V kanalizaci se chovají spíš jako textilie – nezmizí, ale zachytí se na okrajích potrubí a spolu s tukem a nečistotami vytvoří tvrdý shluk. Často stačí jeden ubrousek, aby se stal základem pro pořádnou ucpávku.
Jediné správné řešení je vyhodit ubrousky vždycky do koše, ať už jde o odličovací, dětské, nebo čisticí. Do záchodu nebo do dřezu prostě nepatří.
Muž opravuje ucpaný odpad, Zdroj: shutterstock Nejčastější chyby, kterým se vyhnout Velmi rozšířeným zlozvykem je mytí nádobí bez lapače nečistot. Sítko v odpadu přitom dokáže zachytit drobky i větší kusy jídla, které by jinak putovaly dál do potrubí.
Další problém nastává, když se čištění odpadu odkládá. Nečistoty se usazují, potrubí začíná zapáchat a zanedbaný problém pak řeší až instalatér. A nemalý účet za výjezd.
Spousta lidí také sahá automaticky po silných chemických čističích. Ano, hydroxid sodný dokáže rozpustit téměř vše, jenže zároveň může poškodit plastové trubky nebo těsnění. Navíc je nebezpečný pro zdraví, pokud s ním člověk zachází neopatrně.
Co naopak pomáhá Základem je prevence – sítko do dřezu, pravidelné čištění sifonu a hlavně rozumný přístup k tomu, co do odpadu pouštíme. Když se objeví první známky zpomaleného odtoku, vyplatí se sáhnout po mechanických pomocnících: gumový zvon nebo instalatérská pružina zvládnou většinu ucpávek.
Velmi dobře fungují i domácí prostředky. Jedlá soda s octem vytvoří pěnivou reakci, která uvolní usazeniny a neutralizuje zápach. Pokud chcete ekologičtější cestu, existují enzymatické čističe, které rozkládají organické zbytky bez agrese a bez rizika poškození potrubí.
Naopak silnou chemii si nechte jen jako poslední možnost a pracujte s ní opravdu opatrně. Ušetříte tím potrubí i vlastní zdraví.
Proč se to vyplatí Možná se zdá, že je to všechno trochu moc starostí – setřít pánev, vyhodit ubrousek, občas rozebrat sifon. Ale přesně tyhle drobnosti rozhodují o tom, jestli budete mít doma funkční odpad, nebo jestli vás jednou překvapí nepříjemný zápach a voda stojící v dřezu. Instalace nového potrubí či zásah instalatéra totiž vyjde mnohem dráž než prevence.
Stačí se držet jednoduchého pravidla: co by mohlo ztuhnout, ucpat se nebo se nerozložit, to do odpadu nepatří. Dřez i potrubí vám za to poděkují – a vy si ušetříte spoustu starostí.
Zdroj: prozeny.cz , ireceptar.cz