Tralalačku z hlavy jen tak nedostanete, potvrdila věda. Víme proč

2 min

Sdílet

Jistě to znáte. Melodie, která nám zní v hlavě. Chytlavá tralalačka, která zaryje rýhu v mozku na dlouhé roky. Prastará melodie, na jejíž původ si nemůžete vzpomenout, což vás bude užírat tak dlouho, dokud si nevzpomenete.

Tralalačku z hlavy jen tak nedostanete, potvrdila věda. Víme proč

Zdroj: ShotPrime Studio / Shutterstock

Ikonická je scéna s Sheldonem Cooperem v Teorii velkého třesku, kdy celý jeden díl otravoval s nápěvkem melodie, kterou si nemohl vybavit. No, pak si ji konečně vybavil, měl kliku.

Náhoda tomu chtěla, že přišlo ponouknutí v podobě hry na osobnosti. Docvaklo mu, že jde o nápěvek písně od The Beach Boys: Darling.

Je to náladovka, kterou chceme slyšet znovu

Protože jsou příjemné. Rytmické. Udělají rychlou emoční stopu. Doslova nám vystřelí nějakou náladu a nám je samozřejmě poté líto, že nálada padá dolů. A tak si mozek vybaví melodii znova. A znova. A znova. Navíc nám to pozitivně ovlivnilo náladu a výkonnost.

To je také důvod, proč mají některé hitovky miliony zhlédnutí krátce po vydání. Lidem se tak líbí, že chtějí ten dopaminový zážitek cítit znovu a znovu. Říká se tomu „uchožrout“, „ušní červ“, prostě melodie zaseknutá v uších a hlavě.

Tohle je ukázkový příklad, vydržíte bez zachvění?

Sia a Unstoppable je jedním z příkladů takové kolísavé chytlavé melodie, která budí emoce a rozechvívá vaše hlasivky, i když si ji nezpíváte.

I'm unstoppable🎶
I'm a Porsche with no brakes🎶🎵#Sia🌸 pic.twitter.com/oqpgYCkTZ8
— Գüʅ🐾 (@gull190734) July 22, 2025

Zdroj: Twitter

Mají smyčku a rytmiku

Jak se tedy dělají hity?

Ačkoliv se nám v hlavě mohou objevovat i slova a zvuky, je méně pravděpodobné, že se v ní ozvou než v písních, které mívají repetitivní strukturu a smyčky motivů,

píše washingtonpost.com.

Jaké písně mají tyhle tendence?

Rychlejší
Optimistické
Dobře zpívatelné
Krátké, opakující se
Předvídatelné, se záblesky neočekávaných intervalů

Mozek sám pokračuje, i když hudba náhle skončí

Výzkumy, ale i vaše praxe, dokazují, že když taková tralalačka nebo chytlavý hit náhle skončí, v hlavě nám pokračuje dál. Nadále jsou aktivovány stejné sluchové a motorické části jako při skutečném poslechu.

Představování si hudby je velmi podobné skutečnému poslechu. Přímý poslech je přímočařejší, představování hudby už zapojuje více mozkových struktur.

Touha zpívat nám rozechvívá hrdlo

Ačkoliv skutečně nezpíváme, tak ve skutečnosti vnímáme jemné chvění v hrdle a na hlasivkách. Sugesce funguje skvěle. Takže i jen přehrávání si písní v hlavě je užitečné. Tříbíme si mozek a trénujeme paměť.

Mohlo by vás zajímat: Hudební hity roku 1993: Poznáte je v našem kvízu všechny?

Jak se jich zbavit?

Nechoďme kolem horké kaše. Recept je jednoduchý.

Najít si jinou hudbu, protože tuto mimovolní představivost jen tak nevypneme. Trik spočívá ve výběru písně, která sama o sobě nevyvolá emoce v uších.