Lisabon. Místo mé týdenní dovolené a zároveň místo hlubokého zážitku na mnoho týdnů druhé půlky tohoto roku. A ke studiu dějin a pročítání knih přibývají další zprávy: nová hypotéza o srpnovém zemětřesení roku 1755 a tragédie lanovkové tramvaje Glória z počátku září. Proč se to stalo? Jak je možné, že takové věci vůbec přicházejí? Lidé hledají rychlé odpovědi, aby co nejdříve utěšili svá srdce. Já však odpovídám tiše a s úctou: „Nevím.“
Co si asi říkali zbožní Portugalci, kteří zpívali své Gloria při mši o Všech svatých 1. listopadu roku 1755. Několikrát se zachvěla zem – a pak to přišlo. Začaly padat klenby kostelů na věřící, kteří se v nich modlili. Zemětřesení o nezvykle velké síle překvapilo město, které nějakou seismickou aktivitu nečekalo. Po zemětřesení následovala tsunami, pak neuhasitelný oheň a v tom všem smrt desetitisíců lidí.
Zdroj: Daniel Kvasnička Před rokem, 28. srpna 2024, se zem v Lisabonu ozvala znova. Jemněji, ale zřetelně – a nikdo pořádně neví proč. Letos, na konci srpna, publikovali vědci teorii o odlupování zemského pláště. Uvnitř Země se odloučí, oddělí horká hustá vrstva – jako podrážka staré boty či tkanina – a způsobí napětí, které se projeví zemětřesením. Studii publikoval časopis Nature Geoscience a zaujala i naše média.
Francouzský filozof Voltaire tehdy vykřikl: „Jedinou omluvou Boha za tento strašný čin je to, že Bůh neexistuje!“ Pak sepsal svůj slavný literární pamflet Candide, v němž si ironicky dobírá všechny, kteří i po takové bezcitné katastrofě ještě důvěřují Leibnizově tezi o „nejlepším z možných světů“, ve kterém nás nechává Bůh žít. Teologové tehdejšího protestantského světa a další náboženské skupiny včetně jezuitů využili situace a pověrčivosti lidí a prohlásili, že jde o Boží trest za hříchy světa. „Lisabon byl v roce 1755 jedním z nejbohatších měst na světě. Byl to hlavní přístav Nového světa, plný zlata a diamantů objevených v předchozích desetiletích v Brazílii. Hodně lidí to neštěstí vidělo jako Boží snahu potrestat tuto bohatou metropoli,“ píše filozof a novinář Petr Fischer.
Zdroj: Daniel kvasnička V bolestech tohoto světa můžeme přispěchat s nějakým vysvětlením – a po pravdě, lidé je od nás stále ještě chtějí slyšet. A to přesto, že je pro dnešního člověka příjemnější zaplatit si za vědmu a slyšet vysvětlení od média. Daleko poctivější je říci, že nevíme. A postavit se vedle těch, kteří pomáhají přežít tomu, co přežít má, může a musí. Vědecké poznání začíná šeptat možné vysvětlení, které naznačuje, že apoštolské poznání, založené na tradovaném podání stvořitelského díla, není úplně mimo: První list Petrův či třeba list Židům říkají: „Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou. Ona pominou, ty však zůstáváš; nebesa zvetšejí jako oděv, svineš je jako plášť a jako šat se změní, ty však jsi stále týž a tvá léta nikdy neustanou.“ (Židům 1,10–12) Podle vědců se delaminuje, doslova odloupne a svine vrstva pláště zemského jádra – horká, hustá vrstva, která tvoří většinu vnitřku Země. A to působí otřesy.
Zdroj: Daniel kvasnička Ta reakce tehdejšího světa není až tak zvláštní. Není divu, že se v Lisabonu náboženští vůdci v roce 1755 uchýlili k rychlým interpretacím podle textů starého proroka Izajáše a kárali mravy. Ve své podstatě však nosí dříví do lesa. Tohle napadne každého – a ničemu to nepomůže. Každý z nás většinou hned ví, co udělal špatně, a největšími soudci jsme my sami sobě. Jistěže domy nebyly připraveny na zemětřesení a lehko hořely, protože byly z brazilského tvrdého dřeva, které se nedá tak lehko uhasit. Ale je tak krásné!
Jak bychom asi snesli, že čtvrť rybářů a chudiny přestála zemětřesení nejlépe? Stojí na skále. Jméno Alfama jí dali Mauři, tehdy jí říkali Al-hamma pro horké prameny, které v ní vyvěraly. Bohatí už dávno bydleli dole ve čtvrti Baixa. A proč právě tuhle bohatou a zbožnou čtvrť spláchla voda? Proč katastrofa zničila královský palác? Proč s sebou nevzala ty pohany?! Hned víme, co by Bůh měl udělat těm větším hříšníkům. A mohl bych pokračovat dál.
Jisté je, že vše, co se v Lisabonu událo, pomohlo alespoň některým osvícenským idejím, které nasbíral první ministr markýz de Pombal po Evropě. Nejen úklid po neštěstí, rychlý pohřeb namísto obřadů a modliteb, provizorní bydlení, první zdravotnická pomoc. Potrestání těch, kteří se na neštěstí druhých přiživovali rabováním a líným hromaděním majetku – byť by to byla šlechta, které šlo jen o její majetky. Pombal šel do sporu a do rizika.
Zdroj: Daniel Kvasnička A dolní město, zbytky bohaté čtvrti Baixa, nechal zplanýrovat a začal stavět jinak. Dodnes o tom svědčí zcela nový urbanistický koncept se širokými bulváry. Pombal se svými architekty prosadil nový typ odolnějších staveb, modernizoval řemesla, zrušil otroctví v Portugalsku (pravda, aby se černí otroci vozili do Brazílie a vydělávali tam), dal prostor nekatolíkům, otevřel šance k podnikání také Židům, reformoval armádu, školství a vědy. Na univerzitě se začala učit matematika a filozofie. V Portugalsku od té doby najdete fyzikální ústav, astronomickou observatoř, botanickou zahradu, muzea a národní tiskárnu. I seismologové píšou svou současnost právě od lisabonské katastrofy.
Ale nelze markýze Pombala jen chválit. Dnes bychom řekli, že to byl osvícený diktátor. Měl po katastrofě dvacet let na práci, v níž bylo mnoho dobrých stránek. Po zemětřesení mu zbývalo téměř třicet let života – a pak už nebyl. Umíral jako vyvrhel; šlechta, jejíž moc omezoval, jej pohřbívala zaživa. A trvalo dalších skoro sto let, než mu v Lisabonu udělali náměstí a sochu. Tak se vždycky vyrovnávali s králi a velikány.
Zdroj: Daniel Kvasnička Napadá mě, že v daném čase je třeba konat dobro, o němž víme, že je skutečně dobré. I když spolu s divnými lidmi sdílíme jen málo názorů, je nutné jednat. Nevzdávat se, nepředpokládat, že dobrá opatření rychle zmizí. I když je času málo, věnovat se jim. Osvícenství může vyvolávat pochybnosti, ale pracovat osvícensky, zachovat bázeň, pokoru a vědomí Boží svrchovanosti – to vše jde ruku v ruce.
Proboha!
Zprávy - Aktuálně.cz|
Techzpravy.cz|
KINOTIP2.cz|
SportDeník|