Nový výzkum vědců z Duke University ukazuje, že naše slinivka skutečně může vyrábět vlastní verzi hormonu GLP-1 – klíčového hráče při regulaci hladiny cukru v krvi. Objev, který otřásl vědeckým světem, by mohl změnit budoucnost léčby diabetu i přístup k regulaci hmotnosti.
Když alfa buňky odloží starou roli
Alfa buňky slinivky byly desítky let známé jako zdroj hormonu glukagon, který zvyšuje hladinu cukru v krvi během hladovění nebo fyzické námahy. Jenže výzkumníci nyní zjistili, že tyto buňky mají ještě jednu překvapivou schopnost: dokážou přepnout a začít produkovat GLP-1 – hormon, který naopak cukr snižuje tím, že stimuluje sekreci inzulinu.
To znamená, že slinivka není jen jednoduchá továrna s jasně rozdělenými rolemi, ale mnohem flexibilnější systém, který dokáže reagovat na stres a měnit své fungování podle potřeby organismu.
GLP-1: hormon, který změnil medicínu
Pokud vám název GLP-1 zní povědomě, není to náhoda. Právě tento hormon stojí za slávou léků jako Ozempic nebo Wegovy, které pomáhají nejen pacientům s diabetem 2. typu, ale i lidem bojujícím s obezitou. GLP-1 podporuje uvolňování inzulinu, zpomaluje vyprazdňování žaludku a snižuje chuť k jídlu.
Dosud se ale věřilo, že většina GLP-1 vzniká ve střevech po jídle. Slinivka byla vnímána spíše jako pasivní příjemce tohoto signálu. Nová studie ukazuje, že má vlastní „plán B“ – lokální výrobu GLP-1 přímo v ostrůvcích.

Experimenty, které všechno změnily
Vědci z Duke University provedli sérii experimentů na myších a lidských ostrůvcích pankreatu. Když u zvířat blokovali tvorbu glukagonu, alfa buňky „přehodily výhybku“ a začaly vyrábět GLP-1, čímž paradoxně zlepšily regulaci cukru v krvi.
Klíčem jsou enzymy zvané proproteinové konvertázy (PC1/3 a PC2). Alfa buňky obvykle používají PC2 k produkci glukagonu. Pokud ale zapojí PC1/3, dokážou zpracovat stejný prekurzor i na GLP-1.
Když vědci vyřadili oba enzymy najednou, regulační schopnost se úplně ztratila a hladiny cukru vyskočily. To je jasný důkaz, že tento mechanismus není jen kuriozita, ale důležitá součást fungování ostrůvků.
Proč je to tak velký průlom?
Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o detailní biochemii. Ale důsledky jsou obrovské:
Tělo má vlastní záložní systém pro regulaci cukru, který jsme dosud přehlíželi.
Budoucí terapie by mohly využít přirozenou schopnost slinivky místo spoléhaní se výhradně na syntetické injekce.
Možné méně vedlejších účinků – pokud se podaří jemně nastavit, aby alfa buňky produkovaly GLP-1 jen tehdy, když je to potřeba.
Pro pacienty s diabetem 2. typu by to mohlo znamenat zásadní zjednodušení léčby a možná i odlehčení od každodenních injekcí.
>
Jak fungují hormony v ostrůvku pankreatu
Beta buňky – produkují inzulin, který snižuje hladinu cukru v krvi.
Alfa buňky – tradičně produkují glukagon, který hladinu cukru zvyšuje.
Nově zjištěno – alfa buňky dokážou vyrábět také GLP-1, který podporuje inzulin a pomáhá držet cukr pod kontrolou.
Výsledek – ostrůvek funguje jako dynamický tým, nikoli jako rigidní struktura s pevnými rolemi.
Co na to další vědci?
Koncept, že alfa buňky mohou vytvářet GLP-1, se ve vědeckých kruzích diskutuje už přes deset let. Starší studie ale narážely na metodické problémy – často šlo jen o detekci neaktivních fragmentů hormonu. Nový výzkum z Duke je průlomový právě tím, že jednoznačně prokázal bioaktivní GLP-1.
Přesto ne všichni vědci jsou přesvědčeni. Některé týmy tvrdí, že u lidí hraje hlavní roli enzym PC2, zatímco jiné ukazují, že rozhodující může být PC1/3. Tento spor se bude muset vyřešit v dalších studiích.
Naděje i opatrnost
Je důležité zdůraznit, že se zatím pohybujeme na úrovni laboratorních experimentů a zkoumání lidských ostrůvků mimo tělo. Klinické studie na pacientech zatím neproběhly. To znamená, že i když se mluví o „vlastním Ozempicu“, cesta k reálné léčbě je dlouhá. Vědci musí zjistit, kolik GLP-1 alfa buňky reálně vyprodukují v těle, jak tento proces funguje u pacientů s diabetem, a také zda je možné ho bezpečně posílit bez rizika hypoglykémie.

Co může přijít dál?
Pokud se teorie potvrdí, nabízí se několik cest:
Nové léky, které stimulují PC1/3 v alfa buňkách a posouvají produkci směrem k GLP-1.
Kombinace s existujícími GLP-1 analogy, které by mohly fungovat synergicky a snížit potřebné dávky.
Prediktivní biomarkery – hladina aktivního GLP-1 v ostrůvcích by mohla ukazovat, jak dobře tělo zvládá cukrovou zátěž.
Objev vědců z Duke University ukazuje, že naše slinivka skrývá mnohem více triků, než jsme si mysleli. Alfa buňky nejsou jen zdrojem glukagonu, ale i potenciálními „tajnými továrnami“ na GLP-1 – hormon, který stojí v centru moderní léčby diabetu.
Pokud se tento mechanismus podaří využít v medicíně, mohli bychom stát na prahu nové éry, kdy tělo samo pomůže regulovat cukr v krvi – přirozeněji, účinněji a s menšími nežádoucími účinky.
Zdroje: Science.org, Duke University, Science Daily, Cell.com, Diabetes Journal, Nature.com, Foto: Atlanta Medical Institute