Generační kosmická loď Chrysalis, obří 58kilometrové „město ve vesmíru“, má během čtyřsetleté cesty k Alfě Centauri poskytnout domov tisícům lidí, kteří na její palubě založí zcela novou civilizaci.
Více než čtyřsetletá cesta k nejbližší hvězdě mimo naší sluneční soustavu. To je odvážná premisa generační kosmické lodi „Chrysalis“, vítězného projektu mezinárodní soutěže „Projekt Hyperion“, který nově definuje hranice výzkumu vesmíru. Cílem je dosáhnout Alfy Centauri, což je titánský úkol, který si vyžádá, aby se ve vozidle během jeho velmi dlouhé cesty narodilo, žilo a zemřelo několik generací členů posádky. Tento omezený životní cyklus kontrastuje s odvážnými vědeckými předpověďmi, které zkoumají, zda je možné, aby lidé žili déle než 1 000 let, což je průlom, který by radikálně změnil povahu misí, jako je tato.
Příprava mise totiž počítá s obětí nebývalého rozsahu. První generace členů posádky by před odletem musela projít adaptačním obdobím v Antarktidě, které by trvalo 70 až 80 let. Účelem tohoto pobytu na zamrzlém kontinentu je plně aklimatizovat zakládající tým na extrémní a dlouhodobou izolaci a připravit ho na drsné podmínky, s nimiž se setká ve vesmírném vakuu. Během tohoto období by posádka byla svědkem toho, jak život proměňuje své prostředí, což je jev pozorovatelný i na tom, jak tučňáci svou biologickou aktivitou navždy mění Antarktidu.

Zdroj: Youtube.com
Kolosální jsou i rozměry „Chrysalis“, skutečného putovního města určeného pro hluboký vesmír. S délkou více než 58 kilometrů a hmotností až 2,4 miliardy tun byla jeho struktura navržena jako dlouhá válcová trubka, což je tvar, jehož cílem je minimalizovat poškození při nárazu a snížit strukturální napětí při zrychlení, jak uvádí IFLscience. Aby se simuloval život na Zemi, měl by vnitřek obsahovat rotující pláště schopné vytvářet umělou gravitaci. Potřeba takové odolné konstrukce je zřejmá tváří v tvář nebezpečí v hlubokém vesmíru, kde snahy o planetární obranu, jako je nedávné vychýlení asteroidu NASA, ukazují na neustálou hrozbu nárazů.
Výzva vybudování nové civilizace ve vesmíru
Na druhou stranu by vybudování takové struktury vyžadovalo monumentální logistické a technologické úsilí. Plán počítá s 20 až 25 lety na její sestavení ve vesmíru, konkrétně v Lagrangeově bodě 1, což je zóna gravitační rovnováhy mezi Zemí a Měsícem, která je považována za ideální pro projekt takového rozsahu. Po vypuštění by kosmická loď dosáhla maximální rychlosti odpovídající 0,01 % rychlosti světla, což je rychlost, která cestu prodlouží o několik set let.
Kromě toho je tento projekt nejen technologickou, ale i společenskou výzvou. Počáteční populace by přesáhla 1 000 lidí, což by dalo vzniknout nové miniaturní civilizaci, jejíž vnitřní organizace je jedním z nejvýraznějších aspektů. Navrhovaný model společnosti předpokládá, že by se na rozhodování podíleli lidé, roboti a umělé inteligence, čímž by se vytvořil model spolupráce, který nemá v historii lidstva obdoby.
Cesta k Alfě Centauri představuje nejen technickou a sociální výzvu, ale také etickou a filozofickou. Vytvoření uzavřené, soběstačné společnosti vyvolává otázky týkající se kulturní identity, etiky reprodukce a hospodaření s omezenými zdroji. Posádka „Chrysalis“ bude čelit morálním dilematům ohledně kontroly porodnosti, zachování genetické rozmanitosti a kolektivního rozhodování v prostředí, kde jsou zdroje omezené a komunikace se Zemí bude kvůli vzdálenosti prakticky nemožná.
Unikátní experiment
Mise také nabízí jedinečnou příležitost studovat vývoj lidské společnosti ve zcela novém prostředí. Sociologové a antropologové budou moci pozorovat, jak se vyvíjejí sociální a kulturní struktury v omezeném prostoru a jak se lidé přizpůsobují bezprecedentnímu prostředí. Tato zkušenost by mohla poskytnout cenné poznatky pro budoucí vesmírné kolonie a expanzi lidstva mimo naši domovskou planetu.

Zdroj: Youtube.com
A konečně, technologie vyvinutá pro „Chrysalis“ by mohla mít významné využití na Zemi. Pokroky v systémech podpory života, recyklaci zdrojů a výrobě energie by mohly být přizpůsobeny pro zlepšení udržitelnosti na naší planetě. Spolupráce lidí a strojů při rozhodování by navíc mohla inspirovat nové modely správy a řízení na Zemi.