Příběhy o dávných válečnicích nás fascinují. Boří totiž představy o roli žen v historii a dráždí naši představivost. Jeden takový příběh se zrodil v roce 2010 v Anglii a stal se globální senzací.
Mluvil o objevu hrobu svalnaté gladiátorky. Jak už to ale bývá, skutečnost byla mnohem složitější, ale možná o to zajímavější. Pojďme oddělit mýtus od reality a podívat se na stopu, která by nás ke skutečné britské gladiátorce mohla dovést.
Mýtus zrozený z kostí a titulků Všechno to začalo u vesnice Credenhill. Archeologové zde objevili čtyři římské hroby, ale jeden byl jiný. Uvnitř ležela kostra s tak mohutnými úpony svalů, že si všichni nejdřív mysleli, že patří „velkému, statnému chlapovi“. Jenže detailní analýza pánve a lebky ukázala, že šlo o ženu. Ženu, jejíž tělo bylo zformováno celoživotní dřinou.
Čtěte také : Podívejte, jak skutečně vypadala Marie Terezie: Jako mladá byla krásná, pak ji ale četná těhotenství zničila tělo a tvář rozbrázdily neštovice
Záhadu ještě prohloubil způsob pohřbu. Tato žena, jejíž kosti vyprávěly o těžké manuální práci, nebyla uložena do prosté jámy. Ležela v kvalitní rakvi zdobené bronzovým kováním a na onen svět dostala i dary – kus masa a keramickou nádobu. Proč by někdo, kdo zjevně pracoval na poli, dostal takové pocty?
I kosti staré tisíce let umí vyprávět příběhy. Zdroj: Shutterstock Právě v této atmosféře nejistoty se zrodil mýtus. Stačila jedna opatrná poznámka vedoucího archeologa v rozhovoru pro média, kde teoreticky připustil myšlenku „bojovnice“, a lavina se spustila. Novináři se toho chytili a brzy se po celém světě šířily titulky jako: „Vědci objevili gladiátorku!“.
Čtěte také : Vědci objevili 1000 let starý recept na hojivou mast. Když ji vyrobili a vyzkoušeli, zůstali jako opaření. Tohle v 21. století nečekali
Realita byla prozaičtější. Archeologický tým zprávy rychle dementoval. Neexistovaly pro to žádné důkazy – žádné zbraně, žádné symboly, žádný amfiteátr v okolí. Pravděpodobnější vysvětlení je, že žena z Credenhillu byla dívka z prostých poměrů, která se díky sňatku či jiným okolnostem dostala na společenském žebříčku výš. Její příběh není o boji v aréně, ale o sociální mobilitě v zapadlé provincii Římské říše.
Skutečnou záhadou byla žena z Londýna Zatímco příběh z Credenhillu byl mediální bublinou, skutečná kandidátka na gladiátorku ležela dávno objevená v depozitáři londýnského muzea. Její případ je mnohem přesvědčivější. Nesmíme si tyto dvě ženy plést – dělí je desítky let, stovky kilometrů, a hlavně váha důkazů.
V roce 1996 byl v Londýně objeven hrob, který byl naprosto výjimečný. Šlo o tzv. bustum , tedy nákladný a okázalý pohřeb, kdy byla hranice postavena přímo nad hrobem. V něm ležely spálené ostatky asi dvacetileté ženy. Dary, které ji doprovázely, svědčily o obrovském bohatství: piniové šišky dovezené ze Středomoří, datle, fíky, a dokonce zbytky zlaté látky.
Nejen kosti, ale i předměty z hrobu nám řeknou mnoho. Zdroj: Oleksandr Pantiliev Zároveň byl ale hrob umístěn mimo hlavní pohřebiště, v oblasti vyhrazené pro společenské vyděděnce – herce, prostitutky a právě gladiátory. Kdo jiný by si zasloužil takové pocty a zároveň byl pohřben jako vyvrženec?
Hlavní stopy se však skrývaly v keramických lampách. Jedna z nich přímo zobrazuje padlého gladiátora. Další tři nesou podobu egyptského boha Anubida. A to je klíčové. Anubis byl v římském světě spojován s bohem Merkurem, který v aréně odváděl těla padlých bojovníků. Jeho přítomnost tak silně odkazuje na svět gladiátorských her.
Když všechny dílky skládačky spojíme – luxusní pohřeb společenského vyvrhele, přímé zobrazení gladiátora a symbolika boha spojeného s arénou – máme před sebou mimořádně silný nepřímý důkaz. Odborníci z Muzea Londýna odhadují, že je „na 70 % pravděpodobné“, že jde skutečně o gladiátorku.
Ženy v aréně nejsou jen mýtus I když identita ženy z Londýna zůstává předmětem debat, víme jistě, že gladiátorky existovaly. Důkazy máme z celé Římské říše. Tím nejlepším je mramorový reliéf z dnešního Turecka, který zobrazuje dvě bojovnice v plné zbroji, jménem „Amazon“ a „Achillia“. Písemné prameny zase zmiňují, že císaři jako Nero a Domitianus představovali ženské bojovnice jako exotickou podívanou. Dokonce existovaly zákony, které ženám z vyšších vrstev zakazovaly v aréně bojovat – což jen potvrzuje, že se to skutečně dělo.
Pátrání po britské gladiátorce nám tak ukazuje dvě tváře historie. Jedna je mediálním přízrakem, který ale odhaluje zajímavý osud ženy z Credenhillu. Ta druhá, záhadná žena z Londýna, zůstává nejlepší kandidátkou na bojovnici, jakou jsme kdy našli. A právě její tichý příběh nás stále nutí přemýšlet o ženách, které se odvážily překročit hranice své doby.
Zdroje: heritagekey , herefordtimes