Fyzika, která řídí chování naší hvězdy, by se mohla od základu změnit, i když zatím vše zůstává v teoretické rovině.
Nová matematická analýza naznačuje, že sluneční erupce, tedy výbuchy energie, které otřásají povrchem Slunce, jsou mnohem extrémnějším jevem, než se dosud předpokládalo. Toto zjištění, které stále čeká na potvrzení přímým pozorováním, by si vynutilo revizi současných modelů sluneční aktivity, které věda používala po celá desetiletí.
Ve skutečnosti zpochybňuje jeden z nejdéle platných předpokladů v astrofyzice. Až dosud vědecká komunita předpokládala, že během erupce dosahují ionty a elektrony tepelné rovnováhy a sdílejí podobnou teplotu. Tato představa stability byla základem nesčetných studií, ale nyní ji zpochybňuje model, který zobrazuje radikálně odlišný a mnohem bouřlivější scénář ve sluneční koróně. Takovéto přehodnocování fyziky naší hvězdy je stále častější, což dokazují i nedávné objevy, které dále prohlubují naše porozumění Slunci a zpochybňují současné modely.
Entire 2023 view of the Sun in 4K from NASA's Solar Dynamic Observatory (SDO)
byu/bydand_ inspace
Nové výpočty však tento pohled zcela rozbíjejí. Výzkum předpokládá, že mechanismus pohánějící erupce ohřívá ionty mimořádně účinněji než elektrony, což vytváří kolosální teplotní rozdíl mezi oběma částicemi. Podle tohoto modelu by ionty mohly dosáhnout teploty 60 milionů Kelvinů, což odpovídá přibližně 60 milionům stupňů Celsia, což je teplo, které by mohlo vydržet desítky minut.
Matematický model chce vyřešit dlouholetou sluneční záhadu
Tato nová vyhlídka navíc není jen kuriozitou pro knihy kosmických rekordů. Pokud se potvrdí, mohl by být chybějícím kouskem k vyřešení dlouholeté vědecké záhady, protože by poskytl vysvětlení některých vlastností spekter slunečních erupcí, které dosud neměly pro vědce uspokojivé řešení, jak bylo publikováno na webu ScienceAlert. Otevřela by se tak nová cesta k pochopení vnitřní dynamiky těchto silných jevů. Klíčem k vyřešení těchto hádanek jsou zdokonalené pozorovací nástroje, technologické možnosti, které nedávno potvrdily i vstup nového mezihvězdného objektu do naší sluneční soustavy.
V důsledku toho je další krok nevyhnutelný a představuje pro vědce velkou výzvu. Astrofyzikální komunita má nyní za úkol pátrat na Slunci po empirických důkazech, které by potvrdily tyto odvážné teoretické závěry. Ověření těchto hypotéz bude vyžadovat vysoce přesná měření, která prověří limity současných přístrojů a zaměří hledání přesvědčivých důkazů na sluneční atmosféru.
Sluneční erupce nejsou zajímavé pouze pro astrofyziky, ale mají také přímý dopad na Zemi. Tyto výboje energie mohou ovlivnit satelitní komunikaci, energetické sítě a signály GPS. V extrémních případech mohou sluneční bouře dokonce poškodit satelity na oběžné dráze a ohrozit astronauty ve vesmíru. Lepší pochopení dynamiky slunečních erupcí by mohlo pomoci zmírnit tato rizika a zlepšit naši schopnost předvídat extrémní sluneční události.
Nejmodernější technologie pro pozorování Slunce
K řešení těchto problémů vědci využívají špičkové technologie, jako je například observatoř NASA Solar Dynamics Observatory (SDO) a sluneční teleskop Daniel K. Inouye na Havaji. Tyto nástroje umožňují vědcům pozorovat Slunce v nebývalých detailech a pořizovat snímky s vysokým rozlišením, které odhalují složitost jeho atmosféry. Kromě toho se mise jako Parker Solar Probe dostávají ke Slunci blíže než kterákoli jiná sonda v historii a shromažďují údaje, které by mohly mít zásadní význam pro ověření nových teorií o slunečních erupcích.

Zdroj: Youtube.com
Ačkoli nové teorie o slunečních erupcích ještě nebyly potvrzeny přímými pozorováními, vyvolávají nový zájem o výzkum Slunce. S rozvojem technologií se naše chápání Slunce a jeho nejextrémnějších jevů bude pravděpodobně dále rozvíjet, což bude mít významné důsledky pro vědu i život na Zemi.