Všichni ztuhli, když se objevil. Herec s neuvěřitelným vlivem, kterému se klaněl celý filmový svět socialismu

| 3 min

Sdílet

Když se objevil ve dveřích, ztichla místnost. Ne z povinnosti, ale z úcty. Tak působil muž, který spojoval umění s morálkou a dokázal, že charisma je někdy silnější než slova.

Jeho příchod vzbuzoval strach i obdiv. Za socialismu se před ním třásli i ti, co si mysleli, že jsou nedotknutelní.

Zdroj: Wikimedia Commons

Letos vám nadělíme víc než Ježíšek!

Hrajte s námi o předplatné HBO, knížky i další ceny každý týden, ale hlavně o velkou vánoční výhru 15. prosince - 300.000 Kč.

Vše o soutěži Pravidla soutěže

Rudolf Hrušínský patří k těm jménům, která se v českém filmu a divadle vyslovují s respektem. Byl hercem, který nepotřeboval přehnané gesto ani patetickou dikci. Stačil pohled, drobný pohyb, krátká pauza a postava na plátně ožila s takovou přirozeností, až se zdálo, že hraje sám sebe.

Za život vytvořil více než dvě stě filmových a přes sto dvacet divadelních rolí, z nichž se mnohé staly součástí kulturní paměti národa. Jeho kolegové vzpomínali, že za zdánlivou lehkostí se skrývala preciznost a nekompromisní příprava.

Zajímavý článek: Syna má s legendárním hercem, ale Václav Vydra to není. Janě Bouškové osud připravil bolestnou zkoušku

Herec, který dokázal na plátně nemožné

Každou roli promýšlel do posledního detailu, a přesto působil přirozeně, jako by se na scéně jen zastavil na kus řeči. Jeho důstojnost a smysl pro humor mu přinesly obdiv i v době, kdy být uznávaným umělcem znamenalo víc než jen talent – znamenalo to obstát i lidsky.

V roce 1968 podepsal manifest Dva tisíce slov, čímž veřejně vyjádřil nesouhlas s okupací Československa. Tento čin měl vážné následky. Na osm let byl vyloučen z filmu i divadla, ale svůj podpis nikdy neodvolal. Zůstal věrný svému přesvědčení, a právě to z něj udělalo symbol osobní statečnosti.

Stačil jeden jeho krok a všichni stáli v pozoru. Ikona socialismu, která děsila i ty nejmocnější.

Wikimedia Commons

Po roce 1989 zasedl ve Federálním shromáždění za Občanské fórum, kde chtěl pomáhat obnovit hodnoty, které kdysi bránil. Jeho odkaz dnes nesou i jeho synové Rudolf Hrušínský mladší a Jan Hrušínský, kteří pokračují v rodinné tradici. Hrušínský však nebyl jediný, kdo měl v české kultuře podobný respekt.

V každé generaci se objevují osobnosti, které dokážou spojit profesionalitu s lidskostí. Mezi takové patřili Jiří Bartoška, Josef Abrhám, Jiří Sovák, Josef Somr nebo Josef Kemr. Každý z nich přinesl na scénu jiný pohled na herectví, jinou energii i zkušenost, a přesto je spojovalo totéž – úcta kolegů i diváků, kterou si nelze vynutit, jen zasloužit.

Zajímavý článek: Herec a politik Vítězslav Jandák opustil ruch města. Jeho dřevěný srub je snem pro každého

Mezi tvůrci, kteří formovali československý film z druhé strany kamery, měl výjimečné postavení Otakar Vávra. Natočil přes sedmdesát filmů a spolupracoval s několika generacemi herců. Jeho díla byla známá důrazem na historické souvislosti a velkolepou výpravu. Vávra dokázal spojit epický rozměr s precizní režií, což mu přineslo uznání doma i v zahraničí.

Pokud vešel do dveří, bylo naprosté ticho

Jeho filmy se promítaly na mezinárodních festivalech a získávaly ocenění, včetně Českého lva za celoživotní přínos i Medaile Za zásluhy. Neméně výraznou stopu zanechal i jako pedagog. Na pražské FAMU vychoval generaci režisérů, kteří později tvořili jádro české nové vlny. Mezi jeho studenty patřili Věra Chytilová, Jiří Menzel či Miloš Forman.

Vávrovy metody a nároky formovaly jejich přístup k filmu a zanechaly v nich přesvědčení, že umění musí mít přesah i odpovědnost. Jiný druh autority měl Jiří Krejčík. Režisér, o němž se říkalo, že jeho příchod na plac vyvolal napjaté ticho. Byl temperamentní, neústupný a vyžadoval stoprocentní výkon od každého, kdo s ním spolupracoval.

Když přišel, nikdo si nedovolil ani promluvit. Herec, který měl během socialismu respekt jako prezident.

Profimedia

O jeho povaze kolovaly legendy – někteří tvrdili, že na herce křičel, jiní, že dokonce rozdával facky. Ať už to bylo jakkoli, respekt si získal všichni, kteří ho poznali. Krejčík měl neobyčejný cit pro detail, humor i dramatickou zkratku. Jeho filmy, často postavené na ostrých kontrastech mezi komikou a vážností, zůstaly nezaměnitelné. Stejně jako jeho schopnost říkat věci přímo, bez obalu. I když se kvůli svým postojům ocitl na čas mimo hlavní proud, nikdy se nevzdal.

Byl režisérem, který se nebál hájit svůj názor, a právě to mu přineslo úctu, která přetrvala i po jeho smrti. Mimochodem, to on si zahrál nenasytného Karla ve Slavnostech sněženek – postavu, kterou diváci dodnes citují jako důkaz, že opravdový umělec dokáže být nezapomenutelný, i když na chvíli vystoupí zpoza kamery.

Všichni ztuhli, když se objevil. Herec s neuvěřitelným vlivem, kterému se klaněl celý filmový svět socialismu

Dárek pro Putina: Češi se skládají na raketu pojmenovanou po Daně Drábové

Zemana pustili z nemocnice po akutní operaci. "Jsem unavený a malátný," hlásí

V blízkosti Země se něco děje. Objevil se asteroid, jehož dopad by znamenal armagedon

"Hnízdím," přiznává Vladimír Polívka, který se těší na prvního potomka

"Eva není hloupá, ale…" Exministr Blažek komentuje Decroix, hájí i Babišovu dovolenou