U potravin je obal stejně důležitý jako jejich obsah. Výrobci jsou však mazaní a přestože mají ze zákona celou řadu povinností, co všechno musí obal sdělit, snaží se, aby to spotřebitel neměl snadné. Obal utváří tak aby sice splnil požadované náležitosti, ale zároveň musí „zvýhodnit“ svůj výrobek před konkurencí.
Etiketa je pro nákup výrobku zásadní Etiketa musí obsahovat pravdivé informace. Zákazník nesmí být klamán ohledně složení potravin, jejich původu, vlastností, trvanlivosti, způsobu výroby a množství. Výrobce také nesmí vychvalovat potravinu za něco, co je samozřejmé. Například, na bílém jogurtu se nesmí uvádět, že neobsahuje konzervanty. Bílý jogurt konzervanty obsahovat nesmí a proto je nežádoucí, aby se tím výrobce chlubil. Rovněž obrázky na obalu nesmějí v zákazníkovi vyvolávat mylné dojmy, že například výrobek obsahuje něco, co v něm ale ve skutečnosti není.
muž pozorně studuje zboží při nákupu | Zdroj: Hryshchyshen Serhii / Shutterstock Nejdůležitější část etikety Rozhodně je dobré si všímat použitých surovin . Zpravidla se v seznamu uvádějí v sestupném pořadí podle podílu zastoupení. Je ale třeba si všímat i látek obsažených v menším než dvouprocentním množství. Jde o přísady uváděné jako přidané látky, a také o neoblíbená „éčka“, která mají své kódy. O některých přísadách může výrobce dokonce mlčet (například obsah vody), pokud je obsah nižší než pět procent. To neplatí u masných výrobků.
Alergeny jsou uváděny povinně Máme 14 potravinových alergenů a pokud jsou ve výrobku obsaženy, výrobce je musí uvádět čitelně na etiketě. Tento přísný příkaz přináší občas i trochu pobavení, když je třeba na bezlepkovém pečivu uvedeno, že může obsahovat stopy lepku. Výrobce si tak jednoduše kryje záda pro případ, že se do produktu dostanou například prachové částice mouky.
Někdy si výrobci produkt trochu vylepší Někdy třeba výrobce hlásá, že jogurt obsahuje 20 procent jahodové složky, ale to neznamená, že v něm najdete 20 procent jahod. V jahodové složce je třeba jen 60 procent jahod, a proto je jich v jogurtu vlastně jen 12 procent.
Zklamaní mohou být i ti, kteří si zakoupí konzervovanou potravinu s obsahem masa. Během sterilizace se z masa uvolní tuk a voda, takže pevného podílu masa je nakonec mnohem méně, než uvádí etiketa. Z hlediska označení je to však v pořádku. Na obalu je uvedeno množství v okamžiku výroby, a to se nemusí shodovat s pevným obsahem hotového výrobku. S tím je potřeba počítat.
Jak je to s výrobcem Původ potravin je dnes pro mnoho spotřebitelů důležitý. Přesto legislativa povoluje, aby na obalu byl pouze zodpovědný prodejce či distributor (například Lidl) a výrobce z nějakého důvodu zůstává utajen.
Označení země původu je však povinné u ovoce, zeleniny, masa, ryb, vajec, vína, medu, olivového oleje a chmele. Potom existují potraviny, které například kvůli vlaječce na etiketě (sýr mozzarella s italskou vlajkou), mohou vyvolat mylný dojem, že pocházejí odjinud, než ve skutečnosti pocházejí. I pro ně platí povinnost uvádět zemi, ve které bylo zboží vyrobeno.
Zdroje článku: krajskelisty.cz , nespechej.cz