Z „kariérních predátorů“ se stali filmoví klasici: Zákulisí komedie Já to tedy beru, šéfe…

| 2 min

Sdílet

Když dva náboráři Láďa Pitras a Oto Vacák přistoupí ke svému úkolu „vědecky“, nakonec se sami stanou obětí vlastního systému. Tato satirická komedie z roku 1977 je nejen zábavnou podívanou, ale také skrytým zrcadlem dobových praktik, hereckých osobností a filmového zákulisí tvorby v Československu.

Z „kariérních predátorů“ se stali filmoví klasici: Zákulisí komedie Já to tedy beru, šéfe…

Zdroj: © Česká televize

Letos vám nadělíme víc než Ježíšek!

Hrajte s námi o předplatné HBO, knížky i další ceny každý týden, ale hlavně o velkou vánoční výhru 15. prosince - 300.000 Kč.

Vše o soutěži

Ostře nabitý scénář: náboráři jako moderní gangsteři

Když si v závodě Pragokovu dva „specialisté“ Láďa Pitras (Luděk Sobota) a Oto Vacák (Petr Nárožný) vyhlédnou kandidáta na svářeče či topiče, začíná sledování, špehování, sběr kompromitujících informací – tak se postupně rodí jejich cynický systém, který upřednostňuje čísla před morálkou. Film si přímo střílí z „té doby“, kdy některé profese byly vzácné a státní podniky sahaly k nerozumným praktikám, aby zaměstnance přetáhly k sobě. Šlo o plnění plánů, často pětiletých a v sázce bylo hodně.
Scénář Šulhoffa z listopadu 1976 tak staví na ostrém humoru a tvůrci uznali, že satira je sice přehnaná, ale od skutečnosti se tak moc neliší.

Video k článku ZDE

Za oponou natáčení: inscenace, infarkt a improvizace

Natáčení začalo 15. prosince 1976 a skončilo 22. června 1977. Zákulisí komedie nebylo pohodové – režisér Schulhoff se následně potýkal s infarktem. Luděk Sobota vzpomínal, že když byl kvůli preciznosti režiséra a jeho direktivnímu přístupu vystresovaný, vymyslel si infarkt. Jenže následně infarkt postihl režiséra.

Byl to pes,

řekla o něm herečka Iva Janžurová.

Zajímavostí je i fakt, že herečka Míla Myslíková kvůli nemoci nemohla dokončit své postsynchrony, takže její hlas v cca 70. minutě byl nahrazen hlasem herečky Miriam Kantorkové.

Ačkoliv tento film působí lehce, část tvorby tvůrce Petra Schulhoffa vychází z jeho vlastní životní zkušenosti, kdy jeho rodina strávila během války určité období v koncentračním táboře Wülzburg a on si nesl tuto smutnou zátěž celý život. Těžká nemoc donutila životem neradostně zkoušeného Petra Schulhoffa k dobrovolnému předávkování léky 4. května 1986 v Praze ve věku nedožitých šedesáti čtyř let...

Role, které zůstávají: komici, esy a detaily

Ve filmu exceluje Luděk Sobota jako Pitras s typickým humorem i skečovým rytmem, Petr Nárožný jako Vacák, který postupně ztrácí nad svým systémem kontrolu, Iva Janžurová jako Pitrasova manželka Renáta, Míla Myslíková jako Květa Vacáková. Nechybí ani Lubomír Lipský, Marie Rosůlková nebo Alena Vránová.

Mohlo by vás zajímat: Lubomír Lipský a vzpomínka na film, kde stačilo otevřít dveře a vypadla mrtvola

Proč ten film baví i dnes

„Já to tedy beru, šéfe…!“ je v podstatě komedie o moci, o tom, kdo koho loví, kdo koho manipuluje – a nakonec, kdo se stane obětí vlastních her. I když to dnes působí, jako přehnaná groteska, v době vzniku to byl tak trochu odraz reality.

Z „kariérních predátorů“ se stali filmoví klasici: Zákulisí komedie Já to tedy beru, šéfe…

Dara Rolins vzala na pódium dceru a jejich vystoupení spustilo lavinu nenávisti. „Trapné, jak z nevěstince,“ píší lidé

Rusové mění tanky k nepoznání. „Postapokalyptické ježky“ nezdolají ani desítky dronů

Herec Ladislav Křiváček byl podivín a cholerik. To se mu stalo osudným, zemřel mladý

Co prozradí nehty o zdraví: nenápadné signály, které není radno přehlížet

Řvoucí Djokovič si v euforii serval triko z těla. Potom překvapil rozhodnutím