Zimní slunovrat byl významný svátek našich předků, který v mnoha ohledech předčil i Vánoce

| 3 min

Sdílet

Dnes slavíme svátek zimního slunovratu. Tento svátek v předkřesťanském pojetí u Slovanů předcházel křesťanským Vánocům. Z této doby nám zůstalo mnoho zvyků, které už…

zimni slunovrat tradice

Zdroj: Náš REGION | Všude doma

Dnes slavíme svátek zimního slunovratu. Tento svátek v předkřesťanském pojetí u Slovanů předcházel křesťanským Vánocům. Z této doby nám zůstalo mnoho zvyků, které už za staroslovanské ani nepovažujeme. Jaké ale bylo skutečné poslání tohoto svátku a koho vlastně oslavoval? V indoevropské tradici je všeobecně při zimním slunovratu oslovováno zrození slunečního božstva. Postupné ubývání dne a tím i světla, tepla a životní síly, je obrazem stárnutí tohoto božstva, naopak přibývání dne a slunečního jasu po zimním slunovratu vede k obnovení života v přírodě. Bohem slunce a zároveň synem praboha Svaroga byl mladý bůh Dažbog. Právě on je slunečním bohem, jehož zrození při zimním slunovratu oslavujeme.

Zapalme svíčky jako ochranu před zlými duchy

Podle slovanské tradice se právě v tomto období Dažbog rodí jako dítě pod zemí, dospívá během jara, v nejvyšší síle je o letním slunovratu, poté začíná postupně slábnout a o zimním slunovratu opět umírá a znovu se rodí. Původní slovanská víra hovoří o tom, že právě v onu magickou noc slunovratu, v čase mezi jeho úmrtím a narozením, nastává na Zemi chaos. V tuto dobu je svět bez Dažbogovy ochrany a mizí hranice mezi světem a podsvětím, díky čemuž se k nám mohou dostat nebezpečné bytosti, běsi a čerti. Proto Slované uctívali oheň jako zástupný symbol Slunce. Element ohně byl nejdůležitějším prvkem, který oslavy zimního slunovratu provázel. Měl nejen funkci symbolickou, ale zejména ochrannou. Zapaloval se při západu Slunce, aby do sebe vstřebal poslední zbytek Dažbogovy síly a musel hořet celou noc. U nás se tyto ohně stáhly jen do podoby zapalování svíček, avšak hojně jsou ještě doložené hlavně u jižních Slovanů. V minulosti byly páleny veliké společné ohně pro celé vesnice, vlivem církevních zákazů se však postupně začaly stahovat do domácností. V Rusku se posílalo z kopce hořící kolo, což je taktéž hojně rozšířený solární symbol. Tyto posvátné ohně nesměly vyhasnout až do svítání a většinou se u nich po celou noc bdělo. Celonoční bdění mámo doložené i z Čech. Přes oheň se též skákalo, což mělo přinést celkové očištění od zlého a zdraví. Oheň je totiž nejspolehlivějším prostředkem ochrany před nebezpečnými silami.

Sváteční večeře a zlaté prasátko jako symbol Dažboga

Při štědrovečerní večeři býval hlavním a obřadním pokrmem koláč, který čas degradoval do podoby církevních oplatků. Na koláči byly reliéfně zobrazovány solární symboly, jako například různě stylizované svastiky či kolovraty. Při večeři musí být na stole hojnost pokrmů a plodů, aby se totéž opakovalo i v příštím roce. Pokrmy bývají obvykle bezmasé. Všeobecným slovanským zvykem je pod stolem prostírání slámy, aby byla zajištěna úroda obilí. Na samotný den Božího narození je ale typický jiný pokrm. U některých Slovanů je pro tento den dosvědčeno obětování prasete. Prase bylo posvátným Dažbogovým zvířetem. To dosvědčuje i české rčení o vánočním zlatém prasátku. Samozřejmě, že i v Čechách se v tomto období hojně konaly, a stále konají, vepřové zabíjačky.

Večeře i s mrtvými předky

Jedním z hlavních významů tohoto svátku je jistě ctění předků. Duše mrtvých se v tuto dobu svobodně pohybují po světě a tak staří Slované ctili všeobecný zvyk prostírat při večeři i jim. Mrtví předkové bývají před večeří pozváni a na jejich čest se připíjí. Mohou se ale objevit i v podobě neznámých příchozích, proto všichni, kteří zaklepou na dveře, musejí být řádně pohoštěni. Duše předků se mohou vtělovat i do domácích zvířat, kterým je věnována zvláštní péče a jsou jim přinášeny lepší pokrmy. Věří se dokonce, že o půlnoci dokáží zvířata mluvit lidskou řečí. Zimní slunovrat je tak dozajista nejvýznamnějším svátkem našich předků. Zdroj: www.slovanskykruh.cz www.pohanskykruh.cz www.rodnavira.cz