CENTRUM.CZ > Techzpravy.cz > 5. 10. 2025, 08:35

100 dní hrůzy: Jak Rwanda sklouzla do genocidy a války, která změnila Afriku

| 4 min

Sdílet

Když se řekne Rwanda, většina z nás ví, že jde o malou zemičku ve střední Africe. Ve známost se dostala kvůli atentátu na jejich a burundského prezidenta. To vedlo k rozpoutání konfliktu nejen ve Rwandě, přerostl i do války Rwandy a Konga.

100 dní hrůzy: Jak Rwanda sklouzla do genocidy a války, která změnila Afriku

Zdroj: Brett Wharton / Unsplash

Rwandská historie je plná vytlačování se z území. Původními obyvateli se stali pygmejští Twy, které postupně vytlačili Hutuové. Ty ale zase postupně vytlačili Tutsiové. Jejich nadvláda trvala od 15. do 19. století. Tutsiové se stali tak trochu vrchností, byli to povětšinou ti bohatší, ti z vyšších vrstev, Hutuové obsadili nižší pozice. Skupiny se vzájemně prolínaly, existovali vždy i chudí Tutsiové a bohatí Hutuové. Rozdíl zde ale vždy byl patrný. Všimli si toho i němečtí a později belgičtí dobyvatelé, kteří Rwandu kolonizovali a veškerá jednání směřovali k Tutsiům.

Začátek 2. poloviny 20. století byl ve znamení svobody, kolonizátoři vraceli samostatnost obsazeným územím a světem se nesla demokracie. Hutuové tvořili většinu obyvatelstva a rozhodli se postavit nadvládě Tutsiů, kteří se s nimi o moc nechtěli podělit. Hutuská rolnická revoluce trvala 2 roky, ale byl to konec tutsijské vlády. Zároveň to byl základ pozdějších vyvražďování.

Video k článku ZDE

Zdroj: Youtube.com

Mohlo by vás zajímat: Slyšíte v noci od sousedů cvrnkání kuliček? Děláte stejnou chybu jako 90 % Čechů

Hutuové se tak postavili menšině, která jim vládla. Tutsiové museli prchnout před násilím, které konec revoluce nijak nepozastavil. Nezávislost a svoboda Hutuy nijak neuklidnila, naopak teror pokračoval. Tutsiové, kteří museli utéct do sousedních států se začali snažit o návrat do vlasti a útočili na hutuské cíle. Ti se pak mstili na tutsijských civilistech.

V dalších letech, kdy už počet uprchlíků ze Rwandy dosahoval téměř k půl milionu, prohlásil rwandský prezident, že jejich návrat do země by Rwanda nepřežila, a to nejen z ekonomických důvodů. I proto byla převážně Tutsiy založena Rwandská vlastenecká fronta, která nadále útočila na hutuské vůdce ve Rwandě.

Mír byl nakonec uzavřen až v roce 1993, a to díky Organizaci africké jednoty, OSN pak pomohla nejen s podporou míru, ale i s humanitární pomocí. Některé politické strany ve Rwandě se ale odmítly podílet na vytvoření míru a naopak podrývaly jeho zatím křehké základy. Extremističtí Hutuové, známí jako Hutu power, mezitím plánovali vyhlazení Tutsiů.

Genocida

Atentát na rwandského a burundského prezidenta byl spouštěčem několikatýdenního masakru. Prezidenti právě přistávali v Kigali, když bylo zasaženo dvěma raketami. Nikdo nepřežil. Jeden z hutuských radikálů se postavil do čela namísto umírněné hutuské premiérky Ueilingiyimanové, kterou zabili hned následující den i s jejím manželem. Hned další den se hnutí Hutu power stalo přímou součástí vlády, která se ustanovila. Vyvražďovali se nejen politici a novináři, ale během 100 dnů Hutuové vyvraždili přes půl milionu nejen Tutsiů, ale i Hutuů, kteří nebyli dost radikální. Trestalo se i mísení, Hutu, který by chtěl uzavřít sňatek s někým z Tutsiů, se okamžitě dostal na černou listinu. Symbolem krvavého vyvražďování se stalo rádio a mačeta. Rádio mělo silný vliv kvůli propagandě, která pracovala na nenávisti vůči Tutsiům. Zakazovaly se nejen vztahy milostné, ale i obchodní. Mačeta byla potom zbraní, která byla často rozdávána vášnivým davům, aby začali s “kolektivní prací”, tedy vraždami Tutsiů.

Video k článku ZDE

Zdroj: Youtube.com

OSN a další organizace, které se snažily pomoci nastolit mír, nemohly vyjednávat, jelikož Hutuové v čele Rwandy jednat nechtěli. Reakce ze strany mírových sborů byly váhavé a jejich počet se stále menšil. Řada lidí, kteří se schovávali před násilím byla povražděna právě proto, že se stáhli jejich mezinárodní ochránci. Každá ze zemí se totiž snažila ochránit hlavně své vlastní občany. K atentátu na prezidenty došlo 6. dubna, první humanitární mise Rady bezpečnosti byla schválena 22. června. Zabíjení pokračovalo až do 4. července, kdy vládu převzala Rwandská vlastenecká fronta.

Kongo

Hutuové, kteří se podíleli na genocidě nebo byli nějakým způsobem zapojeni do bojů, uprchli do Demokratické republiky Kongo, ale nadále se snažili útočit, což vyvolalo mezinárodní konflikt mezi Kongem a Rwandou. Do konfliktu se zapojilo i několik dalších afrických zemí. Ačkoli byla africká válka oficiálně ukončena již v roce 2003, na některých místech se bojovalo ještě další 4 roky.

Za rwandskou genocidu bylo odsouzeno více než 100 000 lidí. Totožnost atentátníka, který stál za raketovým útokem na prezidenty, nebyla odhalena.

100 dní hrůzy: Jak Rwanda sklouzla do genocidy a války, která změnila Afriku

Už se to nedaří utajit. Putinovi rekruti ve velkém terorizují Rusy, vraždí a rabují

Proč muži ztrácí zájem, když žena začne chtít: tajemství přitažlivosti

Vzkaz Strýcové dojal český tenis. Spory? Naštvaná byla oprávněně, uznává Pála

Dvojčata Kesslerova zemřela asistovanou sebevraždou. Tančila po boku Sinatry

Většina lidí vaří brambory celý život špatně. Žádný profesionální kuchař by tuto chybu neudělal