Adéla je už pár let rozvedená a s bývalým manželem komunikuje jen v nejnutnějších případech. Když se ale po delší době znovu viděli na oslavě osmnáctin jejich syna, něco se v ní pohnulo. A vzpomínky na bolest vystřídal nečekaný zmatek v srdci...
Rozvod po dvaceti letech manželství nebyl vůbec příjemný. Byli jsme na sebe oškliví a zahrnovali se nejrůznějšími výčitkami. Manžel se za svou nevěru ani nestyděl, prý byla důsledkem mého chování. Dost jsem zuřila a zařekla se, že s ním nechci mít nic společného. Tedy kromě našeho syna...
S bývalým manželem jsme se poslední roky vídali jen velmi zřídka. Vlastně jsme řešili jen Tomáše, našeho dospívajícího syna. A to prostřednictvím zpráv. Dlouho jsem totiž jeho nevěru rozdýchávala a nechtěla ho vidět...
Jenže minulý měsíc náš syn slavil osmnáctiny a my jsme se rozhodli, že mu uspořádáme velkou rodinnou oslavu. Byla jsem připravená, že kvůli Tomovi se přemohu a nebudu mu tenhle výjimečný den kazit kvůli setkání s jeho otcem. Všechno zařizování probíhalo celkem hladce, ale přiznávám, že jsem byla trochu nervózní z toho, že exmanžela po delší době uvidím osobně. Ale snažila jsem všechny své negativní emoce potlačit. A nenapadlo mě, že po oslavě budu plná zcela nečekaně jiných emocí.
Petra (53): Své manželství jsem si musela vybojovat zpět. Dalo to práci, ale jsem za to ráda
Málem jsem ho nepoznala
Když David přišel do restaurace, kde jsme měli zamluvený salónek, zůstala jsem chvíli bez dechu. Vůbec bych ho nepoznala.
„Ahoj, Adélo. Vypadáš skvěle,“ řekl vesele. Pal mě políbil na tvář a usmál se tím svým starým známým úsměvem, který mě kdysi dostal.
Vypadal jinak. Hubenější, upravený a celkově mladší. A jako by měl zas tu jiskru, která mě tenkrát učarovala. Choval se také nečekaně mile. Jako by všechny naše hádky byly zapomenuty. A jsem najednou měla pocit, že ho vidím novýma očima.
Lída (39): S exmanželem jsme se roky hádali. Pak nás jedna událost nejen smířila, ale postavila i před zásadní rozhodnutí
Všechny negativní emoce byly najednou pryč
Celé odpoledne jsme spolu prohodili pár vět, ale až když odešli hosté a zůstali jsme ještě chvíli s oslavencem, dali jsme se více do řeči. Bez výčitek, bez starých křivd. Bylo to tak neskutečně milé. Bylo vidět, že i náš syn má z nás radost. Že spolu dokážeme zas hezky a slušně mluvit.
Ten rozhovor byl tak přirozený, až mě to děsilo. Sama jsem nechápala, kam se poděla má hořkost, kam zmizela bolest z toho, co se stalo. Najednou jsem na vše zapomněla.
Dita (47): Synovi se na brigádě stal úraz a exmanžel mi to dával za vinu. Tak jsem se poprvé pořádně ozvala
Pořád o nás přemýšlím
Od té chvíle na něj nemůžu přestat myslet. Nejde mi z hlavy jeho úsměv, vůně, tón hlasu… Jako kdybych potkala nového chlapa a zamilovala se. A začala jsem přemýšlet, zda by bylo reálné vstoupit znovu do stejné řeky.
Jenže rozum mi pořád připomíná, proč jsme se rozešli. Co když se nezměnil? Co když mě jen na chvíli okouzlil a realita je úplně jiná? Co když hrál divadýlko jen kvůli synově oslavě? Můžu mu ještě věřit? A mám mu o svých pocitech vůbec říkat? Co když se mi vysměje nebo se stáhne zpátky do své nové bubliny?
Mám v hlavě pořádný zmatek a také strach, abych se znovu nespálila. Ale zároveň cítím naději. Možná je šílená. Ale možná si zasloužíme druhou šanci…
Další příběhy ze života →
Darja (32): Můj exmanžel utekl do Thajska. Vrátil se vyhublý, s exotickou ženou a nevlastním synem
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz. Související články