Vystudovala jste všeobecné lékařství na Karlově univerzitě a epidemiologii na London School of Hygiene and Tropical Medicine. Kromě toho se věnujete také vědecké komunikaci a vzdělávání a jste autorkou i lektorkou několika vzdělávacích programů o evidence-based medicíně a výživě ve veřejném zdraví. Co vás k tomu přivedlo?
Náhoda. Jako studentka jsem pracovala v základním výzkumu nádorů a učila základy genetiky, takže k akademické práci jsem měla vždycky blízko a klinická medicína mě tolik nelákala. Souhrou náhodných okolností jsem se ale dostala na stáž na oddělení nutriční epidemiologie, absolvovala tam nějaké kurzy statistiky a klinické epidemiologie a zjistila, že pracovat s tisíci lidmi v populaci mě prostě baví víc než tisíce buněk v petriho misce. Tak jsem ještě rychle změnila obor a jsem za to ráda.
Vaše mezinárodní výzkumné stáže v Itálii, Německu nebo Norsku vám jistě nabídly různé perspektivy. Jaké klíčové poznatky o zdraví a výživě jste díky svým mezinárodním zkušenostem získala?
Ano, dá se říci, že jsem jako studentka poměrně efektivně využila Erasmus+ program.
Italská stáž byla ještě v době mé „nádorové” kariéry, takže tam spíš bylo zajímavé vidět, jak funguje jihoitalská univerzita a potrénovat se v laboratorních metodách. To už sice nedělám, ale můžu pořád flexit , že jsem PCR a antigenní testy řešila dřív, než to bylo cool . (smích)
Německo pro mě bylo první setkání s oborem a nejvíc mě tam vlastně překvapilo, že epidemiologie a veřejné zdraví je něco poněkud jiného, než jsem si odnesla z české výuky, kde mě to vůbec nebavilo. Epidemiologie v Německu byla mnohem více zaměřená na metody výzkumu, hodnocení jeho kvality a jeho interpretaci, třeba i pro potřeby preventivních programů nebo státních politik. A neřešila jen infekce. Učila jsem se tam pracovat ve statistických programech, a celkově se na věci dívat více z populační perspektivy.
V Norsku zas bylo zajímavé vidět, jak je to fajn, když můžete pracovat se skutečně velkými vzorky pacientů – zkoumala jsem vliv stravy na riziko rozvoje nádorů slinivky na skoro stotisícovém vzorku. To se v Čechách ve výživě moc nepoštěstí. Takže nic extra přímo do „praktických doporučení”, ale ty zkušenosti mi daly dobrý základ do budoucí práce .
Specializujete se na výživu a udržitelné stravování. Co vlastně znamená „evidence-based výživa“ a proč je tak důležitá pro dlouhodobé zdraví?
V práci se setkávám s různými tématy, ale je pravda, že k výživě mám nejblíže. Ten „evidence-based” princip, o kterém je teď slyšet všude, a nejen ve výživě, prakticky říká, že své odborné názory, úvahy či doporučení bychom se měli snažit zakládat na těch nejlepších možných dostupných důkazech, v kombinaci se znalostí kontextu – třeba situace či preferencí konkrétního pacienta anebo i celé populace. Pro praxi je pak právě podstatné chápat, jak hodnotit kvalitu studií, umět rozpoznat jejich limitace i výhody, a tedy rozumět, kdy už můžu říci, že je nějaký krok podložený a kdy naopak je třeba „brzdit vášně” a upozornit na to, že vlastně nevíme dost.
Osobně vnímám jako součást i nutnost uvědomit si, že špatné, nepodložené či předčasné doporučení, byť dělané z dobrých pohnutek, také může ublížit. Praktický příklad: pokud třeba na základě nějakých laboratorních studiích na myších nebo buňkách doporučím všem něco suplementovat, tak to v naprosté menšině případů může dopadnout skvěle a nový suplement pomůže žít déle a zdravěji. Ale mnohem pravděpodobněji se efekt toho suplementu nepotvrdí ve studiích na lidech a všichni ti lidé budou investovat svou pozornost, energii a peníze zbytečně. A možná pak už nebudou mít zdroje na něco jiného, mnohem důležitějšího. I to tedy může nepřímo poškodit zdraví. A bohužel, existuje i riziko, že se lepším výzkumem ukáže, že ten suplement lidem ve skutečnosti ublížil, jen to nebylo vidět v laborce. A já bych pak takovým předčasným doporučením zdraví poškodila přímo. A mezi těmito možnostmi se nějak s použitím těch znalostí a dat balancuje, včetně nutné diskuze, jak celý ten spletenec nejistoty srozumitelně komunikovat k veřejnosti.
Rostoucím trendem je rostlinná strava. Jaké její zdravotní přínosy jste z epidemiologického hlediska vypozorovala a jakých běžných mylných představ by si lidé měli být vědomi, když uvažují o této změně?
Jako každá strava má i ta čistě rostlinná své plusy a mínusy. Nám se ve studiích opakovaně ukazuje, že je spojena třeba s vyšším příjmem vlákniny, nenasycených tuků, vitamínu C nebo že si lidé snáze udržují zdravou váhu a lepší lipidový profil, tedy hrubě laicky řečeno „lepší cholesterol”. I proto se spekuluje třeba o nižším riziku některých nemocí.
Na druhou stranu se u čistě rostlinné veganské stravy musí prostě suplementovat vitamin B12, alespoň přes zimu vitamin D a přemýšlet je třeba i o příjmu vápníku nebo jodu. Překvapivě, ani u dětí ani u dospělých jsme neviděli nějaký vyšší výskyt nedostatku železa nebo bílkovin, přestože to bývá první, co lidi napadne.
Rostlinná strava je často spojována právě s problémy s bílkovinami. Jaké snadné a chutné zdroje bílkovin pro každodenní stravování doporučujete?
Hlavními zdroji bílkovin ve stravě jsou maso, ryby, vejce, mléko a mléčné produkty a luštěniny. Pokud člověk nejí některý z těchto zdrojů, musí jíst více těch ostatních. V případě čistě rostlinné stravy to tedy znamená naučit se vařit luštěniny a produkty z nich, jako tofu nebo tempeh. Inspirací nám může být třeba indická nebo asijská kuchyně, pokud hledáme výraznější chutě, ale super recepty z luštěnin se dají najít i na blízkém východě anebo ve středomoří.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: STŘEVNÍ MIKROBIOM, SKINCARE NEBO VLIV UMĚLÉ INTELIGENCE: I BEAUTY A WELLNESS ODVĚTVÍ NEUSTÁLE OVLIVŇUJÍ TRENDY
Foto: Se souhlasem Elišky Selinger Jsou nějaké konkrétní živiny, kterým by měly při rostlinné stravě věnovat zvýšenou pozornost ženy? A jak mohou zajistit jejich dostatečný příjem potravou?
Jak už jsem zmínila, pokud se někdo chce stravovat čistě rostlině nebo jen s naprosto minimálním množstvím živočišných produktů, určitě je třeba začít suplementovat vitamin B12 a přes zimní měsíce raději i vitamin D. Také je v případě, že omezuji mléčné produkty, třeba myslet na vápník. Jeho zdrojem mohou být fortifikované rostlinné alternativy – například sojový nápoj s přidaným vápníkem, některé druhy zeleniny či luštěnin, třeba kapusta, bílé fazole nebo některé druhy tofu, pokud jsou sráženy vápenatými solemi. To platí pro kohokoliv, kdo se chce stravovat rostlinně.
Na specifické potřeby žen je třeba myslet zejména v období těhotenství a kojení. Těhotné ženy by ještě určitě měly suplementovat kyselinu listovou, s tou začít už před těhotenstvím, a jod – to platí ale pro všechny ženy, i ty na běžné stravě.
Mnoho mladých žen čelí tlaku ohledně vnímání těla a „dokonalého“ stravování. Může zaměření na udržitelné a uvědomělé stravování pomoci vypěstovat zdravější vztah k jídlu a vlastnímu tělu?
To je vlastně poměrně těžká otázka. Myslím, že je především důležité si připomínat, že zdravá, vyvážená i udržitelná strava nevyžaduje tvrdá restriktivní pravidla, která je nám neustále nepříjemné začlenit do života. Je fajn snažit se dělat věci co nejlépe, ale ne vždy je naší vinou, že to nejde stoprocentně. A jídlo má být pořád i radost a je to tak v pořádku.
Na internetu se hodně řeší tzv. superpotraviny, restriktivní diety a detoxikace. Jaký je váš názor na tyto trendy?
Asi bych se opakovala, ale prostě fakt myslím, že by nám všem pomohlo, kdybychom se naučili více soustředit na to, co je skutečně důležité, a nějaké údajné „superpotraviny” či restriktivní režimy to určitě nejsou.
Někdy se mnou známí rozebírají nějaké promakané suplementovací režimy nebo do absurdního detailu řeší, kolik jedí tuků či bílkovin, ale zároveň na oběd vypijí dvě piva a zelenina a luštěniny „jim prostě nechutnají, a tak je nejí”. Přitom absenci toho základu žádná zázračná supervěc prostě nevyřeší. Mít ve stravě dostatek ovoce a zeleniny, velmi rozumné množství cukru a soli, snažit se, aby strava byla pestrá a zábavná. Když umíme tohle, můžeme se bavit dál. Ale pravděpodobně to není ani potřeba.
Mají některé superpotraviny skutečnou hodnotu? A které mají spíše jen dobrou reklamu?
Pokud chceme vidět jediné opravdu ověřené „superpotraviny”, podívejme se do doporučení. Nejedná se ani tak o konkrétní produkty, ale spíše skupiny potravin.
Ovoce a zeleniny bychom měli sníst alespoň 500 g denně, nebo klidně více. Vyšší příjem luštěnin je dle nordických doporučení spojen se snížením rizika úmrtí i nižším rizikem některých druhů rakoviny. Dle jejich závěrů se dá čekat, že při zvýšení příjmu luštěnin z 0 na 100 g denně se dá očekávat prodloužení doby dožití. Celozrnné obiloviny jsou další kategorií, na níž v jídelníčku zapomínáme, a přitom je jejich konzumace spojena s jasnými zdravotními benefity. Měly by být v podstatě hlavním typem přílohy, a přesto je většina z nás v jídelníčku téměř nemá.
Trik je ale v tom, že se bavíme o celých skupinách, které je dobré zařadit, v různé podobě, a nejlépe co možná nejvíce druhů. Žádný jednotlivý a konkrétní zázrak nečekejme.
Sociální sítě jsou nekonečným zdrojem výživových rad, často od neodborníků. Jaké jsou podle vás varovné signály, díky kterém lze rozpoznat nespolehlivé zdravotní informace na internetu? A jaká je vaše rada pro rozvoj digitální gramotnosti v této oblasti?
Dlouhodobým problémem výživy je, že jí každý – a tedy na ni má každý názor, který je dnes velmi snadné sdílet. Obecně ale platí, že pokud vám někdo slibuje něco, co zní too good to be true , tak to prostě není true . Zázraky se bohužel dějí podstatně méně, než bychom rádi. A žádný zázrak rozhodně nespraví to, že se nedržíme základních pravidel. Na jejich osvojení bychom měli soustředit svou energii.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „DNEŠNÍ SVĚT JE PLNÝ EXTRÉMNÍCH NÁZORŮ NA VÝŽIVU, KTERÉ VYTVÁŘEJÍ TLAK A NEREALISTICKÉ STANDARDY,” ŘÍKÁ FOODBLOGERKA SÁRA FÁBRY
Foto: Se souhlasem Elišky Selinger Existují nějaké staromódní nebo tradiční výživové postupy, které nyní potvrzuje moderní věda?
Skoro se mi chce říci, že je spíše otázkou, zda existuje něco extra nového. V přednáškách někdy sdílím nutriční doporučení na prevenci srdečních nemocí z 50. let. A víte, co se tam píše? Jezte převážně rostlinnou stravu, s dostatkem ovoce a zeleniny. Rozumné množství nasycených tuků, zpracovaného masa, soli a cukru. Hýbejte se, nekuřte, udržujte zdravou váhu. Můžeme diskutovat kosmetické detaily, ale v základu, já bych se klidně podepsala.
V dnešní době jsou mnozí zaneprázdnění – snaží se vyvažovat kariéru, společenský život, možná i studium. Jak lze učinit udržitelné stravování dostupné a pohodlné pro rychlý životní styl? Jak začlenit udržitelnější stravování do každodenní rutiny?
Především musíme otevřít debatu o tom, že se můžeme snažit přejít na udržitelnou stravu sami anebo společně. A společně to bude mnohem efektivnější. V rámci veřejného zdraví pracujeme s tzv. 4A: availability, tedy fyzická dostupnost, affordability, cenová dostupnost, acceptability, přijatelnost a awareness, tedy informovanost. Přesně na tyto „áčka” pak cílíme opatření, která mají za cíl zajistit, že udělat udržitelnou volbu bude všude dostupné, budeme si to moci dovolit, budeme chápat, proč je to důležité udělat, a vlastně to pro nás bude tak nějak samozřejmé. Protože jen ve světě, kde zdravá, udržitelná volba je ta nejdostupnější, nejlevnější a nejsnazší, je volba chovat se jinak skutečně svobodná.
Můžeme se tak bavit o lepší dostupnosti informací, včetně těch na obalech potravin , cenové politice, třeba o zdanění nebo o tom, které potraviny jsou naopak dotované. Ale dobrým krokem je třeba zlepšení stravování na pracovišti, protože právě v práci bohužel trávíme velkou část svého času. Na individuální úrovni je fajn začít především postupně, vybrat si jeden konkrétní cíl, třeba zvýšení počtu bezmasých jídel, a na tom postupně pracovat. Tak se naučíme chtěné změny postupně začlenit do života, aniž bychom se z toho zbláznili.
Vaše práce zahrnuje také analýzu epidemiologických údajů. Na jaké nejpřekvapivější nebo nejdůležitější zjištění jste v poslední době narazila v souvislosti se stravováním a zdravím?
Nevím, zda překvapivé, ale jako asi každý teď poměrně sleduji vývoj výzkumu dopadů vysoce průmyslově zpracovaných potravin. Studie poměrně jednotně a jednoznačně ukazují, že tyto potraviny jsou spojeny s celou řadou neduhů, ale ještě zcela nerozumíme všem mechanismům, které by to mohly způsobovat. Dříve jsme si mysleli, že to je prostě hlavně špatným nutričním složením, ale zdá se, že je to složitější a roli hrají i další mechanismy. S ohledem na to, jak hodně se tyto potraviny konzumují, je lepší porozumění naprosto klíčové.
Jak vy sama jako odbornice na veřejné zdraví s náročným profesním životem přistupujete ke svému stravování? Je ve vaší denní či týdenní rutině něco, co považujete za nezbytné a co vám pomáhá udržet se při zemi?
Hummus. (smích) To je takové moje comfy pohotovostní jídlo . S olivovým olejem a dobrým kváskovým chlebem. Ale obecněji, když už je fakt časové peklo, se snažím držet jen nějakých úplně basic nejpodstatnějších principů. Tím hlavním je mít ke každému jídlu kus ovoce nebo zeleniny. Nestresovat se moc ničím jiným, možná tím jídlem jsou třeba hranolky nebo smažená „čína”, ale prostě aspoň kousek okurčičky se k tomu vleze, pro takový lepší pocit v bříšku. (smích) V kabelce mívám taky schovaný „pohotovostní nesolené oříšky” – když fakt nestíhám oběd nebo svačinu, tak to pomůže zahnat hlad, aniž bych nalítla do obchodu a vyjedla poličku s čokoládou či chipsy.
Zároveň ale taky vím, že občas si smlsnout není zle, protože součástí zdravé výživy je i občasná neřestná radost. V klidnější časy mám ale výhodu, že hrozně ráda vařím, takže jakmile to jde, jsou nutričně vyvážené hody.
Jak se vám daří udržovat si přehled o neustále se vyvíjející vědě o výživě a jakým způsobem filtrujete dezinformace?
Mým privilegiem samozřejmě je, že mohu jít přímo ke zdroji. Když mě zajímá nějaké téma, nemám problém si o něm vyhledat aktuální studie, pročíst si je, zhodnotit a udělat závěr.
Pro laiky bych radila držet se především závěrů ověřených odborných organizací – WHO, EFSA, národní doporučení a podobně. Chápu, že to může vypadat jako nuda, ale faktem je, že většina nových nápadů se nepotvrdí, a tak se k nim musí přistupovat. Pozor bych si také, kromě fantastických trendů, dala na studie a doporučení spjatá s výrobci potravin či suplementů. Víme velmi dobře, že mají tendenci nějak záhadně vycházet ve prospěch zadavatele. A bohužel i když potravinářský sektor potřebujeme, je důležité chápat, že zájmy výrobců se ne vždy vykrývají s těmi našimi.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: TAJEMSTVÍ DLOUHOVĚKOSTI BYLO ÚDAJNĚ ODHALENO, ZNÁT HO MAJÍ V MODRÝCH ZÓNÁCH
Foto: Se souhlasem Elišky Selinger Na letošním Forbes Business Festu jste měla možnost mluvit a diskutovat o tématu „Jste to, co jíte“ z pohledu veřejného zdraví a udržitelné výživy. Co pro vás znamená dlouhověkost, kromě samotného prodloužení života?
Jeho kvalita. A tím nemyslím jen to, že jsme fyzicky zdraví, ale že žijeme ve společnosti, která nám zdravý život dělá snadným a příjemným.
Co doufáte, že vaše práce v oblasti veřejného zdraví a udržitelné výživy zanechá pro budoucí generace?
Další zdravější generaci. Úmyslně říkám generaci, protože i když některé efekty můžeme vidět ihned či v řádu měsíců až let, ty skutečně velké posuny v populační vědě trvají. Prvním takovým velkým krokem je třeba probíhající reforma školního stravování v Čechách. Jídelny poskytují dětem minimálně třetinu energetického příjmu po většinu dní v roce, takže zlepšení kvality může na zdraví dětí a jejich návyky dopadat velmi významně. Hned se ale změny samozřejmě neprojeví.
Která oblast výzkumu v oblasti výživy nebo veřejného zdraví je podle vás v současnosti podceňovaná, ale má obrovský potenciál do budoucna?
Z pohledu veřejného zdraví i výživy mě vlastně napadají dvě věci, jejichž lepší pochopení by pomohlo podpořit zdravé a udržitelné stravování.
Prvním tématem jsou tzv. komerční determinanty zdraví. Tedy způsoby a strategie, jakými komerční subjekty, například výrobci potravin, ovlivňují zdraví a zdravotní politiku. Patří sem vše od marketingu přes produkci sponzorovaných studií až po lobbying. Pochopení těch mechanismů i u nás, na lokální úrovni, nám může pomoci lépe vidět, proč někdy nemůžeme mít hezké věci, které pro zdraví chceme, jako třeba lepší zdanění alkoholu nebo kontrola reklamy na nezdravé produkty cílící na děti.
S tím částečně souvisí ještě lepší porozumění tomu, jaká opatření vlastně fungují nejlépe pro podporu zdraví, v jakém kontextu a s jakým nastavením. Bez pořádného hodnocení toho, zda třeba poskytované edukační programy skutečně fungují, riskujeme, že energii i zdroje lijeme do něčeho, co nemá smysl.
Jaký pokrok nebo posun v oblasti výživy a udržitelného stravování očekáváte v horizontu dalších pěti až deseti let?
Velmi pravděpodobně posílení rostlinné stravy. Prakticky všechna nově publikovaná doporučení jdou směrem k redukci živočišných potravin, a to i velmi výrazné oproti tomu, na co jsme zvyklí. V Německu třeba nově doporučují pouze 120 g masa jednou až dvakrát týdně, v Dánsku doporučení říkají maximálně 350 g masa za týden a obdobně belgická doporučení udávají limit 300 g masa týdně. Výrazně více se doporučuje konzumace luštěnin jako hlavního zdroje bílkovin a dle dostupných průzkumů zejména v mladší generaci stoupá podíl lidí, kteří chtějí omezovat živočišné produkty, hlavně z environmentálních důvodů.
S tím, jak jsou projevy změny klimatu čím dál více patrné i běžným okem, se dá asi předpokládat, že ten trend bude spíše pokračovat. Na straně států pak očekávám i větší implementaci některých opatření na podporu zdravé a udržitelné stravy, a tím nemyslím jen podpůrné strategie, ale třeba i lepší systémy zdanění nezdravých potravin, jejich označování, nebo třeba lepší ochranu dětí před reklamou. První vlaštovky už v EU máme a trend se snad nezastaví.
Kdybyste se mohla s našimi čtenáři podělit o jedno hlavní poselství o zdravém a naplňujícím životě, jak by znělo?
Myslím, že je fajn se občas soustředit nejen na zdraví sebe, ale i nás. A pracovat na tom, abychom si nevytvářeli jen individuální zdravé návyky, ale i prostředí a společnost, které takové návyky podporují. Bude nám pak lépe všem i v době, kdy na sebe třeba nemáme tolik síly.
Zdroj: Autorský rozhovor, instagramový profil Elišky Selinger
GrapesMag
Techsvět|
Zprávy - Aktuálně.cz|
SportWin|
Žena.cz|
Svět cestovatele|