Měsíc je naše stálá noční společnost. Ve světle lamp a blikání měst drží mlčky stráž, pokaždé se stejnou výraznou tváří – krátery, moři a světlými vysočinami. Vypadá to, jako by si s námi hrál hru na nekonečné déjà vu.
A tak se přirozeně nabízí zvědavost: proč se na nás Měsíc dívá pořád stejně? A co se skrývá na té pověstné odvrácené straně – je opravdu navždy ponořená do tmy?
Vázaná rotace: jemná síla, která srovnala krok Klíčem je tzv. vázaná rotace (synchronní rotace). Gravitační působení Země Měsíc kdysi „tahalo“ za nepatrné vyboulení v jeho tělese. Tření a ztráty energie postupně zpomalovaly vlastní otáčení Měsíce, až se srovnalo s dobou jeho oběhu kolem Země. Od té chvíle se Měsíc otočí kolem své osy přesně jednou za každý oběh – a proto k nám stále obrací stejnou polokouli. Vedlejším efektem je i to, že se Měsíc pomalu vzdaluje (zhruba o 4 cm za rok) a den na Zemi se nepatrně prodlužuje.
Co to znamená v praxi: kruh za 27 dní V praxi to působí až kouzelně prostě: jak Měsíc krouží kolem Země, jeho vlastní rotace drží tempo, takže předek míří k nám. Jeden měsíční obrat kolem osy tak vyjde přibližně na 27 dní – stejně jako jeho oběh vůči hvězdám. Na obloze se mění fáze, protože Slunce osvětluje různé části přivrácené tváře, ale samotná tvář zůstává tatáž.
Měsíc však není dokonalý metronom. Jeho dráha je mírně výstředná a osa není přesně v rovině, navíc se na vjemu podílí i pohyb pozorovatele na Zemi. Výsledkem jsou nepatrná kývnutí. Díky nim se okraje přivrácené polokoule občas nakloní sem či tam a my během měsíců a let nahlédneme zhruba na 59 % celého povrchu. Nevidíme tedy jen striktních 50 %, jak by dávala tušit učebnicová kresba.
Odvrácená ≠ temná: i druhá strana má den a noc Slovní spojení „temná strana Měsíce“ je matoucí. Odvrácená strana není trvale ve tmě, jen není vidět ze Země. Stejně jako přivrácená zažívá dlouhý den a dlouhou noc: přibližně dva týdny slunečního svitu, pak dva týdny temnoty.
Jak vlastně víme, co je „tam vzadu“ První neostré snímky odvrácené strany poslala už v roce 1959 sovětská sonda Luna 3. Od té doby sondy a orbitery vykreslily detailní mapy kráterů a vysočin, takže se temnota rozplynula – šlo spíš o neznámo než o nedostatek světla. Moderní vizualizace z dat sondy LRO navíc pěkně ukazují, že i odvrácená polokoule prochází fázemi stejně jako přivrácená, jen z jiného úhlu.
Měsíc má různé fáze, zdroj: Shutterstock Proč je Měsíc dvoutvářný Když se na mapy podíváte blíž, zjistíte, že přivrácená polokoule má víc tmavých lávových pánví (moří), zatímco odvrácená je hornatější a hustěji kráterovaná. Jeden z vysvětlujících scénářů pracuje s tím, že kůra na odvrácené straně byla kdysi tlustší a magma se na povrch dostalo hůře. I to je důvod, proč působí světleji. Diskuse o detailech běží dál, ale základ je dobře zdokumentovaný.
Populární konspirace: základny, podvody i dutý Měsíc S neviditelností odvrácené strany se logicky svezly konspirační teorie. Oblíbené jsou historky o mimozemských základnách, které před námi údajně skrývají kosmické agentury. Patří sem i variace na dutý Měsíc, která se čas od času vrací v popkultuře. A samozřejmě přetrvává i klasika v podobě údajných podvrhů přistání Apolla. Tyto teorie mají silný příběh, ale slabé důkazy: snímky, data a měření z desítek misí si navzájem dávají smysl a dohromady skládají velmi soudržný obraz.
Zdroje: science.nasa.gov , airandspace.si.edu , time.com