CENTRUM.CZ > Svět cestovatele > dnes, 06:00

Hrůzy v Osvětimi mohli spojenci zarazit mnohem dřív, akci ale nakonec odpískali

Sdílet

Hrůzy v Osvětimi mohli spojenci zarazit mnohem dřív, akci ale nakonec odpískali. Ať už bylo v průběhu druhé světové války povědomí o skutečném určení komplexu koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim I (kmenový tábor) a Osvětim-Březinka (německy Auschwitz I-Stammlager a Auschwitz I-Birkenau) jakékoliv, spojenci měli nejpozději od jara 1944 k dispozici podrobnější informace o počtu vězňů, strážných, o plynových komorách, krematoriích a odhadovaném počtu obětí.

Osvětim, Auschwitz, Rudolf Vrba, Alfred Wetzler, vyhlazovací tábor, druhá světová válka, bombardování Osvětimi, plynové komory, spojenci, holokaust, Churchill, IG Farben, antisemitismus

Zdroj: Wikimedia commons, volná licence

Podrobnou zprávu vypracovali dva židovští vězni, kterým se podařilo z tábora nejen uprchnout, ale dostat se i z jeho nebezpečného okolí a předat informace jak představitelům židovských institucí, tak také Spojencům.

Kam nasměrovat vojenské síly?

Uprchlí slovenští vězňové, Rudolf Vrba a Alfred Wetzler tlumočili spojencům požadavky na bombardování tábora a železniční dráhy, jejíž koleje vedly přímo do něj a po nichž do tábora neúnavně přijížděly transporty z celé Evropy, zejména s osobami židovského původu, ale také například politickými vězni, sovětskými válečnými zajatci a příslušníky romského etnika.

Hrůzy v Osvětimi mohli spojenci zarazit

Foto: Pixabay

Spojenci však stáli před ne příliš snadným rozhodnutím. Válka se již dávno překlonila do své druhé půlky, ubývalo lidských sil i techniky a nasazení každé jednotky bylo potřeba pečlivě uvážit. Britský premiér Winston Churchill byl například po seznámení se s obsahem zprávy natolik otřesen, že přímo vyzval k bombardování Osvětimi. Pro hovořila také skutečnost, že terčem spojeneckých bombových útoků se stala také nedaleká továrna IG Farben.

Hlasy, které byly proti, však argumentovaly jak velkou vzdáleností tábora od spojeneckých jednotek vzdušných sil a problémy s bezpečným doletem, tak i tím, že například koleje představují velice malý cíl a pokud jsou zničeny jen lokálně, je možná jejich poměrně rychlá obnova. Navíc, Spojencům se příliš nezamlouvala ani představa, že budou bombardovat území, na kterém je tolik civilistů, kteří nemají možnost se ukrýt. Jejich závěrem bylo, že je lepší vojenské síly napřít tak, aby válka co nejdříve skončila porážkou Německa a tábory mohly být definitivně osvobozeny.

I jiné než ryze vojenské důvody

Kromě výše uvedeného se navíc postupně ukazuje, že za rozhodnutím nebombardovat Osvětim stály i jisté protižidovsky namířené tendence na vlivných místech jak ve Velké Británii, tak také ve Spojených státech amerických. Panovala vcelku široká shoda na tom, že by se ryze židovské problémy neměly zcela akcentovat, protože by to mohlo výrazně snížit podporu veřejnosti pro válečné úsilí.

Koncentrační tábor Osvětim byl nakonec osvobozen 27. ledna 1945, kdy do něj vstoupili příslušníci Rudé armády.

Zdroje:
https://www.ushmm.org/collections/the-museums-collections/collections-highlights/the-vrba-wetzler-report
https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/article/auschwitz
https://www.yadvashem.org/education/educational-materials/docs/auschwitz-report.html
https://www.britannica.com/place/Auschwitz
https://www.nytimes.com/2020/06/25/opinion/auschwitz-bombing-report.html