Pohoří Himálaj se zrodilo z geologické kolize, která začala asi před 60 miliony let. Od té doby indická tektonická deska tlačí na euroasijskou desku, což vyvolává zemětřesení, zvedá pohoří a formuje reliéf střední Asie. Co kdyby však tatáž síla, která zvedá Himálaj, nyní zároveň rozdělovala kontinent na dvě části?
Především je důležité si uvědomit, že srážka Indie a Eurasie byla bezprecedentní geologickou událostí, která trvá dodnes. Když se totiž indický subkontinent, tehdy ještě ostrov plovoucí v dávném oceánu Tethys, srazil s Asií, nejenže vytlačil horniny vzhůru a vytvořil Himálaj, ale také zatlačil část své desky pod euroasijskou kůru.
Tento příběh má však jeden problém: kontinentální desky jsou na rozdíl od oceánských tlusté a vztlakové. Jinými slovy, „nepotápějí“ se snadno. A právě v tomto bodě se věda už desítky let rozchází: posouvá se indická deska jednoduše vodorovně pod Tibet? Nebo se noří do pláště jako těžká kotva, která stahuje zbytek zemské kůry? Zdá se, že odpověď může znít „obojí současně“.
Co se děje v Tibetu
Až po dlouhém studiu učinili vědci nejpřekvapivější objev: indická deska se trhá zevnitř. Ano, doslova. Podle vědců z čínských univerzit a Stanfordu se horní kůra indické desky, tedy její lehčí a vztlaková část, odděluje od své mnohem hustší základny. Tento proces se nazývá delaminace. Nejpozoruhodnější však je, že na přechodu mezi částí, která se odděluje, a částí, která zůstává neporušená, vzniká jakási vertikální podzemní trhlina: „trhlina desky“.
„Nevěděli jsme, že se kontinenty mohou chovat tímto způsobem, a to je pro vědu o pevné Zemi zcela zásadní,“ řekl Douwe van Hinsbergen, geodynamika z Utrechtské univerzity.
Vědci poprvé pozorovali tento typ trhliny u desky, která se stále subdukuje, v plném pohybu (je to téměř stejně šokující jako objev nového oceánu na Zemi). Ale jak k tomuto výsledku dospěli? Při výzkumu byly analyzovány seismické vlny, údaje o zemětřeseních, a dokonce i plyny vyvěrající z tibetských horkých pramenů. A struktura plynů byla objevná: v určitých oblastech se objevují plyny typické pro zemský plášť (například helium-3) tam, kde by měly být pouze stopy zemské kůry. To naznačuje, že plášť se vynořuje skrze stále větší trhliny.
Co se stane, pokud se Asie skutečně rozpadne
Na povrchu samozřejmě zatím žádné viditelné trhliny nejsou, ale i tak by následky tohoto roztržení mohly být značné. Vědci dokonce předpokládají, že Himálaj, a tím i samotný Tibet, se nakonec může rozdělit na dvě velká tektonická tělesa podél osy, která sleduje linii zlomu.
A nejen to, toto hluboké oddělení může přispívat k zemětřesením v regionu. Těsně nad oblastí, kde byla trhlina identifikována, probíhá zlom známý jako Cona-Sangri Rift, kde dochází k rozpínání zemské kůry. Zatím nemáme přímý důkaz, že podzemní zlom způsobuje seismické otřesy, ale vědci vidí jasné známky toho, že se vnitřní napětí Země projevuje i na povrchu. A jako by těch seismických otřesů nebylo dost, zdá se, že i Evropa je připravena vyvolat zemětřesení.
Pochopení geologických důsledků
Geologické důsledky tohoto objevu jsou hluboké. Delaminace a trhání desek jsou procesy, které mohou v průběhu času vést k významným změnám v zemské kůře. Tyto změny by mohly ovlivnit nejen fyzickou geografii regionu, ale také klima a ekosystémy. Pokračující trhání indické desky by mohlo vést ke zvýšené vulkanické činnosti a změnám v krajině, což by zase mohlo ovlivnit místní klimatické poměry.

Zdroj: Youtube.com
Porozumění těmto procesům navíc vědcům pomáhá předpovídat budoucí geologické události. Studium seismických vln a emisí plynů poskytuje cenné údaje, které lze využít k přesnějšímu modelování vnitřních procesů Země. Tyto poznatky mají zásadní význam pro přípravu na přírodní katastrofy, protože mohou pomoci zlepšit systémy včasného varování před zemětřeseními a sopečnými erupcemi.
Pohled do budoucnosti
Vědci pokračují ve studiu tohoto jevu a doufají, že získají další poznatky o složité dynamice tektonických desek. Tyto poznatky by mohly změnit naše chápání deskové tektoniky a sil, které utvářejí naši planetu. Zdůrazňuje také význam mezinárodní spolupráce ve vědeckém výzkumu, protože pochopení tak rozsáhlých geologických procesů vyžaduje data a odborné znalosti z celého světa.