V sérii experimentů vědci pozorovali chování částic, které naznačuje možnost „obrácení času“ na kvantové úrovni, a tím znovu otevřeli dávnou otázku, zda lze cestovat časem.
V průběhu desetiletí byla možnost cestování časem předmětem spekulací jak ve fikci, tak ve skutečnosti. V tomto smyslu existuje mnoho děl, která v souvislosti s tímto tématem vyvolala očekávání v kolektivní kulturní imaginaci. Od literární klasiky, jako je „Stroj času“, až po ságy, jako je „Návrat do budoucnosti“, si s touto myšlenkou pohrávaly mimo rámec vědeckých teorií.
Naproti tomu ve vědecké komunitě se o možnosti cestování časem vždy uvažovalo, ale nikdy neměla tato teorie skutečnou oporu. Někteří fyzikové, jako například Albert Einstein, předložili teorie související s touto myšlenkou , které se hodí k výkladu dilatace času. Tento přístup se však orientuje na důsledek extrémních podmínek, jako je rychlost blízká rychlosti světla. Proto již dlouhá léta neexistují žádné empirické důkazy, které by takovou možnost podporovaly.

Zdroj: Youtube.com
Několik nedávných studií však může naznačovat malý náznak toho, co by mohlo být největším objevem všech dob. Tyto dva projekty přinesly výsledky s jasnými závěry o experimentování s molekulami na toto téma.
Časový zvrat dvou molekul
Jak vysvětluje odborný časopis Econews, tento první experiment zahrnoval skupinu vědců, kteří manipulovali s molekulami chloroformu, jež byly předtím ponořeny do acetonu. K zahřátí části atomů, aby mohli pozorovat účinek tepla, použili magnetické pole a nukleární magnetickou rezonanci. Cílem projektu bylo zjistit, jak se jádra s vyšší teplotou podělí o svou energii s těmi chladnějšími, a tím se vyrovnají.
K jejich překvapení byl výsledek zcela odlišný. Ačkoli by se obě teploty za normálních okolností zkřížily, atomy se zahřály, zatímco na druhé straně se jim podařilo ochladit snížením stupňů koncentrace. Vysvětlení, kterého se drželi, tedy spočívalo v tom, že čas byl „obrácený“ a bylo dosaženo opačného efektu.
Tento jev lze vysvětlit pomocí kvantové mechaniky, která zpochybňuje naše klasické intuice o čase a prostoru. Kvantová mechanika umožňuje existenci superponovaných stavů, kdy se částice mohou nacházet ve více stavech najednou, což by mohlo za určitých kontrolovaných podmínek usnadnit časový zvrat. Tento experiment, i když ve velmi malém měřítku, by mohl být krokem k pochopení toho, jak lze manipulovat s časem na kvantové úrovni.
Další zkoumání při hledání kvantového zvratu času
Cílem této práce bylo otestovat kvantové „obracení času“. Za tímto účelem použili virtuální model pro manipulaci s fotony. Metodika měla za cíl přimět jeden ze dvou fotonů k pohybu v čase dopředu a druhý dozadu, což značí dosažení funkce i s těmito nároky. To tedy vysvětluje neurčitost směru času v některých konkrétních případech. Tento experiment je podpořen CPT větou, známou také jako CPT symetrie.
Tato teorie dokazuje, že v kvantovém vesmíru směr času nevylučuje průběh částic:
„Z teorému vyplývá, že zatímco systémy v dřívějších časech obvykle považujeme za vstupy a systémy v pozdějších časech za výstupy, dynamickým zákonům kvantové mechaniky je směr času lhostejný,“ vysvětlili vědci.
Věta CPT má zásadní význam pro částicovou fyziku a naznačuje, že fyzikální zákony zůstávají invariantní, pokud jsou náboj (C), parita (P) a čas (T) současně „obráceny“. To znamená, že teoreticky by se částice mohly chovat podobně, i když je čas „obrácený“, což otevírá nové možnosti výzkumu v kvantové fyzice a kosmologii.

Zdroj: Youtube.com
Tyto experimenty, ačkoli jsou předběžné, by mohly mít významný dopad na naše chápání času a vesmíru. I když jsme ještě daleko od dosažení cestování časem, jak je zobrazováno ve sci-fi, tyto pokroky nás přibližují k hlubšímu pochopení základních zákonů, které řídí náš vesmír.