Prestižní deník neváhal a prohlásil, že na rudé planetě existuje život. Série náhod vedla k jednomu z největších milníků v marťanské science fiction.
To, že se i ty nejprestižnější noviny občas mýlí, bereme všichni jako samozřejmost. Je však velký rozdíl mezi tím, když se ve zprávě objeví pár čísel nahoru nebo dolů, a tím, když navzdory všem předpokladům a k mezinárodnímu překvapení vyjdou New York Times a bez okolků řeknou nejen to, že na Marsu je život, ale i to, že tam rostou melouny.
Přesto se právě to stalo 8. června 2021, kdy digitální vydání New York Times zveřejnilo článek s názvem „Na Marsu nalezena melounová pole, tvrdí policie“. Hodinu byl článek online, než byl nakonec stažen, dnes je dostupný pouze prostřednictvím webu archive.is. Navzdory následnému vysvětlení to však ve skutečnosti nebylo poprvé, co něco podobného o Rudé planetě zveřejnili.
Původ melounů na Marsu
Tato zpráva, stejně absurdní jako satirická, se ukázala být testovacím příspěvkem, který se kvůli chybám v jejich systému dostal automatizovaně do zpravodajského pruhu a vyvolal po celém světě směs údivu a zmatku. Vydání bylo obzvláště zarážející, protože to vlastně nebylo poprvé, co prestižní noviny bez obalu tvrdily, že na Marsu existuje život. Ve skutečnosti to zdaleka nebyl jen další omyl, dokonce se dostal na titulní stranu.
Zdroj: Youtube.com
Série náhod, které vedly k této publikaci, sahá až do roku 1877, kdy italský astronom zachytil na povrchu Marsu rovné čáry, které nazval „canali“. Jeho záměrem bylo spíše to, čím byly, podivné linie na planetě, ale když byl termín přeložen do jiných jazyků, začala se prosazovat myšlenka umělých vodních zavlažovacích kanálů.
Na druhém konci světa se touto myšlenkou stal posedlý americký astronom Percival Lowell, který po léta studoval obraz Marsu vlastním dalekohledem a dospěl k vlastnímu závěru, že linie jsou „legie kanálů na Marsu, tvořící kolosální a moudře naplánovaný systém určený k zavlažování oáz rozsáhlých pouští, které tvoří povrch této planety“.
Přes počáteční skepsi se díky touze po nových pokrocích a fascinaci vesmírem a neznámem stal Lowell hlasem, se kterým se musí počítat. Když se k tomu přidaly hlasy, jako byl Nikola Tesla, který kdysi tvrdil, že zachytil mimozemské signály, fenomén života na Marsu, jak jej představoval americký astronom, dokonce motivoval H. G. Wellse k Válce světů a časem se jeho vliv dostal až na titulní stranu New York Times.
Pod titulkem, který s odkazem na Lowellovy poznatky hlásal život na Marsu (např. ‚Život na Marsu potvrzen Lowellem‘), vzaly prestižní noviny jeho tvrzení za své a prohlásily, že astronom je největším odborníkem na tuto problematiku a že na vesmírném sousedovi bezpochyby žije vyspělá civilizace.
Čas a pokrok v oblasti dalekohledů samozřejmě nakonec všechny vyvedly z omylu, ale Lowell si po celý život stál za svými tvrzeními a bohužel pro prestiž New York Times se tento článek stal příkladem toho, kam až může zajít prestiž.
Dopad chyb v digitálním věku
V digitálním věku mohou mít novinářské chyby ještě větší dopad kvůli rychlosti, s jakou se zprávy šíří. Omyl, jako je chyba s melounem na Marsu, může být sdílen na sociálních sítích a vyvolat zmatek dříve, než se jej podaří opravit. To podtrhuje význam ověřování faktů a odpovědnost médií za správnost zveřejňovaných informací.
Kromě toho může fenomén falešných nebo nesprávně interpretovaných zpráv ovlivnit vnímání vědy a technologií veřejností. Ve světě, kde jsou informace na jedno kliknutí, je zásadní, aby si čtenáři osvojili kritické dovednosti, které jim umožní posoudit pravdivost konzumovaných zpráv.
Techzpravy.cz
DámskýDeník.cz|
Události247.cz|
adbz.cz|
Top-Fight.cz|
Zodpovime.cz|
VědaŽivě.cz|
Chalupáři-Zahrádkáři|
Magazeen.cz|