Zapomeňte na motto „no pain, no gain“. Studie ukazují, že i velmi lehká aktivita má měřitelné přínosy pro zdraví, náladu i dlouhověkost.
Lidová tradice říká, že pokud se potíme, pokud se nám zvýší tepová frekvence a pokud nás po cvičení tělo „bolí“, je to v pořádku. Pokud však děláme pomalé, kontrolované pohyby, sotva se nám zvýší tepová frekvence a pouze při rychlém pohybu zaznamenáme pohyb, nejedná se o fyzickou aktivitu. A skutečnost je taková, že se můžeme mýlit. Tento druh pohybu bez námahy je základem takzvaného cvičení v nulové zóně a jeho prahovou hodnotou je, že musí být dostatečně pomalý, abychom byli schopni po celou dobu vést konverzaci.
Pro někoho to může znamenat jemnou chůzi. Pro jiné by to mohla být velmi kontrolovaná jóga, strečink… Klíčem je udržet si nízkou tepovou frekvenci – dokonce nižší než tu, kterou mnozí odborníci na fitness nazývají zónou 1.
Vysvětlení cvičících zón
Zóna 1 obvykle znamená přibližně 50-60 % naší maximální tepové frekvence. Zóna nula je pod touto hodnotou. Ve skutečnosti se ne všichni vědci shodují na tom, jak ji nazývat a zda by měla být považována za samostatnou tréninkovou zónu. V posledních letech se však tento termín prosadil i mimo výzkumnou sféru, kde se stal zkratkou pro velmi lehkou aktivitu s překvapivými přínosy.

Zdroj: Youtube.com
Jednou z těchto výhod je dostupnost. Cvičební rady se přiklánějí k intenzitě: sprinterské intervaly, vysoce intenzivní lekce, motivační poselství „no pain, no gain“. Pro někoho, kdo je starší, nemocný nebo se vrací k pohybu po zranění, se to může zdát nemožné. Cvičení v nulové zóně nabízí alternativní výchozí bod.
Studie prokázaly, že i velmi lehká aktivita může zlepšit několik zdravotních ukazatelů, například krevní oběh, pomáhá regulovat hladinu cukru v krvi a podporuje duševní pohodu. Například každodenní procházka v mírném tempu může snížit riziko kardiovaskulárních onemocnění.
Kromě toho může být lehká aktivita účinným nástrojem v boji proti sedavému způsobu života, který je v moderní společnosti stále větším problémem. Podle Světové zdravotnické organizace je sedavý způsob života jedním z hlavních rizikových faktorů úmrtnosti na celém světě. Proto je lepší jakákoli forma pohybu, i ta nejlehčí, než úplná nečinnost.
Důležitý je také odpočinek
Je zde také otázka regenerace. Vrcholoví sportovci již dávno zjistili, že nemohou trénovat tvrdě každý den. Jejich tělo potřebovalo čas na zotavení, což bylo téměř stejně důležité jako samotný trénink. K tomu slouží lehké tréninky. Nejsou ztrátou času, ale nezbytným nástrojem regenerace.
Odborníci na duševní zdraví poukázali na další výhodu: důslednost. Mnoho lidí své cvičební plány opouští, protože si nastaví laťku příliš vysoko. Rutinu založenou na aktivitách v nulové zóně je snazší udržet. V důsledku toho se výhody – lepší spánek, lepší nálada a snížení rizika chronických onemocnění – časem kumulují.
Cvičení v nulové zóně může mít pozitivní vliv také na duševní zdraví. Cvičení lehkých aktivit, jako je jóga nebo meditace v pohybu, může snížit úroveň stresu a úzkosti, a zlepšit tak kvalitu života těch, kteří je provozují. Tyto aktivity totiž podporují produkci endorfinů, známých jako hormony štěstí.
Samozřejmě existují určité hranice. Pokud je cílem dokončit maraton nebo zvýšit svalovou hmotu, tato oblast nepřinese dlouhodobý pokrok. Tělo potřebuje vyšší intenzitu, aby se mohlo „vyvíjet“.
Cvičení v zóně nula tedy není o honbě za osobními rekordy. Je o novém vymezení toho, co znamená cvičit. Není to zkouška síly vůle, ale způsob, jak se udržet v pohybu a vytvořit si trvalý návyk. Je to zkrátka taktika želvy: stálé, i když pomalejší tempo nás dovede dál.