Koncem léta 1990 se připravoval velký přepad výkladní skříně normalizačního hospodářství – legendárního JZD Slušovice jednotkami „rychlého nasazení“, předchůdcem dnešní URNY. Petr Pithart v textu pro HlídacíPes.org tvrdí, že byl inspirován projevem Václava Havla. Ten na výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna mluvil o potřebě očistit mladou demokracii od „komunistických mafií“. A vysvětluje, proč byl zátah na poslední chvíli odvolán.
Na 21. srpna 1990 – výročí invaze 68 – Václav Havel svolal meeting na dolním konci Václaváku a mluvil z okna domu – sídla posledního štábu OF, z tzv. Špalíčku. Já o tom ani nevěděl – odcizení Hradu a OF v té době pokračovalo, nebo snad vrcholilo. Havel sklízel po celém světě jedno standing ovation za druhým, stály na něj fronty králů, královen a prezidentů…
Havel tam mluvil o tom, že naše revoluce není dokončena, že musí přijít „skutečná“ revoluce… Že je třeba očistit stát od komunistických mafií. A také mluvil velmi rozčileným hlasem o jakýchsi neurčitých spiknutích v souvislosti s JZD Slušovice, konkrétně o „krajně temných slušovických žilkách“ – které prorůstají nejen potravinářským průmyslem, čímž naznačoval, že ještě někam dál, dodávám já, vedou asi až někam do Prahy a tam – co? To neřekl.
Druhá revoluce = jakobínský teror
Já se děsil a říkal si v duchu, že Havel určitě moc nestudoval Velkou Francouzkou revoluci, protože ta skutečná, „druhá“ revoluce rovná se jakobíni a jakobínský teror. Tehdy začne revoluce požírat své vlastní děti, ty první, jako nedostatečně radikální, a tedy zrádce, možná agenty staré moci a já se cítil být jedním z těch, kteří budou požráni první. Myslím si, že to byl Havlův veliký úlet, a i dnes bych rád věděl, kdo ho v něm naváděl nebo utvrzoval. Cítil jsem, jak se my dva od sebe vzdalujeme.
On nepochopil, že Slušovice byly vlastně první u nás „průzkumná hlídka“ tržní ekonomiky. Nebo kapitalismu. To slovo Václav Havel nepoužíval, ani já. A že se pohybují vlastně v nepřátelském terénu a musí se podle toho chovat. Jednat někdy v skrytu, jindy klamat a ještě jindy korumpovat – tak, jak se to přece v kapitalismu dělá (v socialismu ještě víc, ale bez větších materiálních úspěchů).
Text, který čtete, je ukázkou z nové knihy HlídacíPes.org
České průšvihy 1989–2024. Pořiďte si ji!
Publikace mapuje fatální selhání české polistopadové politické elity.

Provokativní fenomén Slušovice jsme všichni dávno před převratem sledovali. Udělal jsem si názor, který jsem nemusel měnit: JZD Slušovice je něco jako zkušební kámen, kam až pustit trh a tržní chování. Družstevní vlastnictví bylo, na rozdíl od státního, z centra méně právně regulováno, skýtalo možnosti, které u státního vlastnictví neexistovaly.
Navíc bylo to v kraji, ve kterém dosud přežívaly úctyhodně tradice baťovanství: rozpočtové samostatnosti jednotlivých segmentů družstva, pilné práce, hmotné odpovědnosti a podle toho i odměny.
Vím z vyprávění své vedoucí v pražských skladech hutního materiálu, že když šla s Čubou po areálu družstva a potkali nějakého vedoucího pracovníka, který neměl kravatu, řekl mu velký šéf: dobrý den, copak, pane inženýre, vy dneska nemáte kravatu, tak běžte domu a dnešní den si zapište jako neomluvenou absenci…
A to mělo to slušovické družstvo, posléze Agrokombinát Slušovice, navíc protekci (promíjelo se jim, co se u jiných trestalo, zejména obchodování se zahraničím) na nejvyšších stranických místech zejména u těch papalášů, kteří byli z toho kraje a Slušovicemi se pyšnili jako svými úspěchy…
Byla to tehdy bitva nanečisto o to, kam až mohou zajít reformy ve prospěch nějakého pošahaného mixu trhu a plánování, osamostatnění podniků a centrálního plánování. Družstvo využívalo všech možností obchodovat se vším možným, a to i s kapitalistickou cizinou. Paradoxní je, že tu úplně nejvyšší protekci měli u předsedy Národního shromáždění Aloise Indry, v létě osmašedesátého jednoho ze „zvatelů“. JZD Slušovice bylo jakýmsi předvojem kapitalismu u nás. Ale právě hranice toho, co se může, a co se už nemůže, byla dosti rozmazaná.
Zakleknutý předseda vlády
Po převratu bylo do Slušovic vysláno několik kontrol, našli tam nějaké nepořádky, ale nic víc. Udělili, myslím, nějaké pokuty. Ke konci léta 1990, těsně po Havlově projevu, jsem si vzal 14 dní dovolenou a byl jsem v Luhačovicích. Den předem jsem diskrétně navázal spojení se slušovickým OF, abych se s nimi dohodl, že tam tajně, „soukromě“ přijedu.
Brzy ráno jsem obelstil ochranku a přijel jsem tam. Potvrdil se mi od „našich lidí“, věrohodných členů tamního OF, původní názor, že vedení družstva jsou schopní, podnikaví dobrodruzi, pohybující se na hraně, často za hranou zákona, ale že žádné Havlovy „krajně temné žilky“, vlastně náznak protistátního nebo mafiánského spiknutí, neexistují, že žádné celostátní politické ambice ve Slušovicích nikdo nemá, určitě ne šéf František Čuba.
František Čuba a politici
Václav Klaus se ke Slušovicím nikdy nevyjadřoval. Miloš Zeman, ještě než se stal prezidentem, byl Čubou odevždy nadšen a léta ho obdivoval, později jako svého osobního přítele, který se stal členem Zemanovy „Strany práv občanů – ZEMANOVCI“. Čuba byl pak zvolen senátorem a vyznačoval se tím, že jako údajně nemocný se schůzí Senátu nezúčastňoval. Zemřel 28. června 2019.
Ale, a to píšu poprvé: mohl být se Slušovicemi a se mnou veliký průser. Až po několika letech (!) mi moji bývalí ministři vnitra Tomáš Sokol a zemědělství a lesního hospodářství Bohumil Kubát rozpačitě přiznali, že připravovali velký přepad Slušovic jednotkami „rychlého nasazení“, předchůdcem URNY. Zjevně inspirováni Havlovým projevem.
Ale dozvěděli se v posledních hodinách, že se tam v ten samý den ráno chystám a těsně před hodinou X přepad odvolali. Kdyby se to nedozvěděli, byl bych jako předseda vlády zcela jistě také přepaden a svázán, jako všichni. A byla by to parádní blamáž.
Takové přepadení se schválením dvou federálních ministrů, vnitra a obrany, předvedli pak v létě 1991 na letišti v Mošnově u Ostravy. Bylo to s nasazením fyzických sil, tzv. URNY: vbourali se násilím do dveří řídicí věže a hledali – „červenou rtuť“, o níž nikdo nevěděl, co to je, jen se naznačovalo, že to nějak souvisí – možná s Ruskem.
To byla tentokráte vskutku uskutečněná velikánská ostuda represivních složek státu, blamáž, médii donekonečna rozmazávaná. A taková mohla být o rok dřív i ve Slušovicích, inspirovaná Havlovým projevem. Byl bych v první chvíli asi povalen a spoután…
Čuba? Žádný génius, prostě šíbr
Záhy po oné utajené návštěvě jsem do Slušovic přijel oficiálně jako předseda vlády, abych dokázal, že žádnému spiknutí nevěřím. Čuba mluvil a mluvil, nebyl k zastavení. Nepustil mě skoro ke slovu, ale mně to nevadilo, šlo mi jen o to dokázat, že žádné odhalení spiknutí jsem od té své návštěvy nečekal.
Pamatuji se, že když už se mé auto rozjíždělo, nějaký jeho poskok ho zastavil a přes mé hlasité protesty dokázal do zadního prostoru strčit velký kanystr vína. Bez úplatků a štědrých darů to Slušovice neuměly. Mnohými po dlouhá léta sdílená představa o géniovi nebo spiklenci se mi však nepotvrdila.
Prostě – normalizační, podnikavý, šikovný šíbr, který v tom uměl chodit, hlavně zajistit si ochrannou ruku či ruce co nejvýše nahoře. Vždyť ho chválil i Lubomír Štrougal, předseda komunistické vlády!