CENTRUM.CZ > Svět cestovatele > 5. 10. 2025, 09:11

Podzimní výlet na Lysou horu. Běžci na každém kroku

| 2 min

Sdílet

Nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd rozhodně stojí za návštěvu. My jsme na Lysou horu vyrazili včera. Ostatně předpověď počasí byla naprosto skvělá, a tak nebylo o čem mluvit. Sluníčkem zalitý den strávený v okolí této beskydské dominanty stál určitě za to. O zážitky z našeho výstupu se rádi podělíme v následujících řádcích.

Lysá hora

Zdroj: Radek Štěpán

Nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd rozhodně stojí za návštěvu. My jsme na Lysou horu vyrazili včera. Ostatně předpověď počasí byla naprosto skvělá, a tak nebylo o čem mluvit. Sluníčkem zalitý den strávený v okolí této beskydské dominanty stál určitě za to. O zážitky z našeho výstupu se rádi podělíme v následujících řádcích.

Parkování u Bezruče v duchu památky na komunismus

Naším výchozím bodem se stalo parkoviště u hotelu Petr Bezruč. Po příjezdu mě pán směroval na parkovací místo, kde bylo třeba kus couvat. Asi viděl, že se toho nebojím na rozdíl od řidiče v černém autě přede mnou. Ten couvat odmítl, což pána v reflexní vestě rozladilo. Pohled na samotný hotel Petr Bezruč, dřívější chloubu, byl tristní. Vše zavřeno, okolí velmi ošuntělé s minimálními vyhlídkami do budoucna. Pán na parkovišti říkal, že se hotel už dva roky rekonstruuje a nejméně další dva bude. Stopy po jakýchkoli pracích a úpravách ale rozhodně nenesl. Působil značně opuštěně.

Zavřený hotel Petr Bezruč: Foto Radek Štěpán

Hurá nahoru na Ivančenu

Cesta na vrchol Lysé hory měří od Bezruče 4,7 kilometru. Žádná velká hrůza, nicméně připravit se musíte na solidní stoupání. Zpočátku to tak opravdu vypadalo, nicméně poté, co jsme dorazili k mohyle na Ivančenu, cesta chvíli tolik nestoupala. Prudké stoupání začalo zhruba nějaký kilometr před rozcestníkem Malchor, jenž se nachází přibližně kilometr pod vrcholem. Cesta po kamenech byla vcelku náročná.

Mohyla Ivančena: Foto Radek Štěpán

Běžci všude kolem

Poměrně zajímavým úkazem při cestě na Lysou horu i při následném klesání do údolí byli běžci. Mladí lidé prostě běželi po kamenech nahoru a dolů z vrcholu. Pro mě poměrně nepochopitelné, jelikož samotná cesta je poměrně úzká a častokrát jsme se vyhýbali jen tak tak. Běžce jsme potkali i pod vrcholem. Vysílač jde takřka od Malchoru vidět, což je při prudkém stoupání motivující.

Malchor: Foto Radek Štěpán

Pohoda na vrcholu

Lidé kolem nebylo nějak extra moc, dalo se dokonce sednout na lavičky a kochat se pohledy do údolí. V Zátopkově chatě jsme si dali oběd. Pivo za 48 korun, respektive dvanáctka za 52 korun, docela šlo a polévka za 77 korun také nepředstavovala nic extra drahého. Lidí bylo uvnitř plno, ale díky tácovému jídelnovému systému jsme dlouho nečekali.

Pohled z vrcholu Lysé hory: Foto Radek Štěpán

Zátopkova chata: Foto Radek Štěpán

Cesta zpět přes Lukšinec

Zpátky dolů jsme vyrazili směrem na Ostravici. Šli jsme takto záměrně, protože stoupání z této strany je mnohem větší. Na Lukšinci jsme samozřejmě nezabočili na Ostravici, ale pokračovali jsme rovně až k ikonické hospodě U Veličků. Tady následovalo příjemné venkovní posezení na sluníčku. Cesta z vrcholu sem je dlouhá 4,2 kilometru. Nakonec jsme vyrazili zpět k autu u Bezruče. Výlet stál určitě za to.