Radomír Špinka je ředitelem humanitární a rozvojové organizace ADRA Česká republika. V rozhovoru se dělí o své zkušenosti z práce v krizových oblastech, popisuje, jak vypadá každodenní realita humanitární pomoci, a vysvětluje, jaké dovednosti a přípravu dnes musí mít ti, kteří pomáhají v nebezpečných zónách.
Představme si, že by zítra zanikly všechny humanitární neziskové organizace – co by to pro společnost znamenalo? Byl by to zásadní problém. Neziskové organizace – nejen ty humanitární – jsou páteří občanské společnosti. Patří sem organizace s celostátním či mezinárodním dosahem, ale i malé iniciativy, které se snaží řešit lokální problém. Z vlastní zkušenosti vím, že jejich role je nezastupitelná.
V České republice máme pět až šest velkých hráčů jako ADRA, Charita, Diakonie nebo Člověk v tísni, které jsou nepostradatelné. Kdyby zmizely, stát by jejich roli nedokázal plně nahradit – chybí mu infrastruktura i nezávislost.
Zdroj: Radomír Špinka, ADRA V čem je jejich role nenahraditelná? Humanitární organizace pomáhají dlouhodobě a tam, kde je to skutečně potřeba – a totéž platí i pro sociální služby. Spousta neziskovek pracuje právě v sociální oblasti. Často si lidé jejich význam uvědomí až ve chvíli, kdy sami potřebují pomoct. Dnes může být člověk v bezpečí, zítra se ale ocitnout v nouzi. Jak se píše v Bibli: „Kdo si myslí, že stojí pevně, ať si dává pozor, aby nepadl.“
Vzpomínám si na povodně nebo tornádo na jižní Moravě v roce 2021. Navštěvovali jsme rodiny a často jsme slyšeli: „Nikdy jsme si nemysleli, že se nám něco takového může stát.“ Ocitli se v roli, kdy potřebovali pomoc, a byli překvapení, že humanitární organizace dorazily a peníze se k nim skutečně dostaly. Když letos byly povodně na Moravě, mnoho z těch, kteří tehdy při tornádu pomoc dostali – včetně obcí – přispělo „zpátky“. Měli osobní zkušenost a viděli, jak důležitá ta pomoc je.
Cítíte někdy, že vaše práce jen „hasí“ důsledky, místo aby měnila příčiny? Jak vidíte roli státu v prevenci a připravenosti na krizové situace? Takovému pocitu se asi nevyhneme, hodně ale záleží na situaci. Například přírodní katastrofy nezastavíme, zásadní je prevence, připravenost – a právě zde má zásadní roli stát. Viděli jsme to nedávno: varování ve spolupráci s meteorology fungovalo dobře, a evakuace tak proběhly včas.
Stát by také měl školit představitele místních samospráv a obyvatele, i když po dlouhé době bez pohromy příprava často upadá do formality. Dnes nám zásadně pomáhají také technologie – třeba mobilní aplikace pro varování lidí před hrozícím nebezpečím.
Nedávno jsem byl na Ukrajině, kde mě taková aplikace pravidelně upozorňovala na raketové útoky a dala mi čas najít úkryt. To nám konkrétně ukazuje, jak prevence a zapojení státu mohou zachraňovat životy. Přesto je vždy prostor na zlepšení.
Zdroj: Radomír Špinka, ADRA Co se děje v Adře, když nastane krizová situace, třeba povodně nebo raketový útok? V naší organizaci ADRA funguje krizový tým o čtyřech lidech – ředitel, vedoucí pro mimořádné události, ekonom a člověk pro PR a fundraising. Pokud se událost dá předvídat, jako u nedávných povodní, tým se sejde ještě předem a určí postup. Po vzniku krizové situace jede tým na místo, zjišťuje rozsah škod a napojuje se na integrovaný záchranný systém, se kterým má ADRA uzavřené smlouvy.
Současně se spouští veřejná sbírka a uvádí do pohotovosti lidé z logistiky, call centra, PR a fundraisingu. Koordinátoři dobrovolníků připravují výjezdy do terénu, kde se po opadnutí vody mapují škody pomocí jednotného dotazníku, používaného napříč organizacemi, aby žádné místo nebylo vynecháno a aby domácnosti neoslovovalo více organizací opakovaně. Na základě shromážděných dat se určuje potřebná pomoc – od dočasného ubytování přes zásobování vodou a potravinami až po přímou finanční podporu.
Jak ADRA reaguje na krizové situace v zahraničí, třeba na Ukrajině? V zahraničí se aktivuje síť poboček ADRA, působící ve 100–120 zemích. Místní kancelář rychle poskytne zprávu z místa a ostatní pobočky se mohou zapojit do sbírek a sdílet prostředky. Společné financování z více zemí umožňuje realizovat větší a efektivnější projekty.
Pokud je místní kapacita nedostatečná, může být nasazen Emergency Response Team – vyškolení pracovníci připravení působit v oblastech koordinace, logistiky, vzdělávání, PR, dokumentace nebo přípravy projektů. Součástí mezinárodního týmu je několik lidí také z ADRA Česká republika, kteří působí při krizích po celém světě, například na Ukrajině, v Sýrii nebo po zemětřesení v Nepálu. Globální jednotný výcvik, společné dokumenty a procesy umožňují efektivní a rychlou reakci.
Zdroj: Radomír Špinka, ADRA Kdy, komu a proč Distribuce pomoci není jen předání krabice. Co všechno musí fungovat, aby nedošlo ke zmatku, rabování nebo chaosu? Distribuce humanitární pomoci vyžaduje vždy přesnou přípravu a koordinaci. Základem je jasná evidence příjemců – přesně vědět, komu a proč bude pomoc poskytnuta. K tomu patří i komunikace s vedením obce, které zná místní poměry a dokáže upozornit na možné napětí. Nesprávně zacílená pomoc totiž může vyvolat závist a nepřátelství, proto je klíčová transparentnost a spolupráce s místními autoritami.
Při samotné distribuci se volí bezpečná lokalita s dostatečným prostorem a jasně vyznačenými cestami pro příchod a odchod. Lidé mohou být zváni v časových intervalech, aby se předešlo davovým situacím. V některých zemích je zvykem usadit příjemce na zem a individuálně je volat, což snižuje riziko tlačenic. Bezpečnostní složky mohou dohlížet na pořádek, ale nemají se účastnit samotného rozdávání, aby se předešlo politickému zneužití.
Evidence předání je zajištěna podpisy příjemců nebo vydáváním voucherů, které jsou následně směněny za pomoc. Stále častěji se využívá také přímá finanční podpora – tzv. multipurpose cash assistance (MPCA). Lidé dostávají peníze na mobilní či bankovní účet, což je logisticky jednodušší, bezpečnější a umožňuje příjemcům nakoupit to, co skutečně potřebují – ať už potraviny, léky nebo úhradu nájmu. Tento přístup ADRA aktivně používá, zejména tam, kde materiální distribuce není efektivní.
Jak vypadá proces od dárce v Česku až po příjemce v krizové oblasti? Pomoc prochází několika na sebe navazujícími fázemi. Nejprve tým PR a fundraisingu komunikuje s veřejností a zajišťuje sběr finančních prostředků. Paralelně vzniká návrh konkrétního projektu pomoci. Terénní pracovníci následně provádějí průzkum potřeb, monitorují situaci a spolupracují s dalšími organizacemi i místními autoritami, aby plán pomoci odpovídal skutečným potřebám.
Následuje logistika – nákup a případné uskladnění materiálu, pokud není možné jej distribuovat přímo od dodavatele. Na místě probíhá samotná distribuce a její dokumentace (fotografie, záznamy). Po ukončení akce se provádí monitoring a sběr zpětné vazby od příjemců, aby se ověřilo, že pomoc splnila účel a nedošlo k jejímu zneužití.
Součástí závěrečné fáze je sepsání zprávy pro dárce a kompletní finanční vyúčtování, které prochází vnitřní kontrolou i externím auditem.
Tuto administrativní a kontrolní infrastrukturu pokrývá část darovaných prostředků (obvykle 5–10 %). Je nezbytná k zajištění toho, že pomoc opravdu dorazí k určeným příjemcům v souladu s pravidly.
Jak připravujete své pracovníky na vstup do nestabilních nebo nebezpečných oblastí? Co konkrétně obnáší kurzy přežití, které musejí absolvovat? ADRA využívá dva hlavní typy výcviku pro pracovníky směřující do nestabilních nebo nebezpečných oblastí.
První jsou specializovaná školení zaměřená na konkrétní terénní pozice a dovednosti potřebné přímo v krizových zónách. Druhým typem jsou kurzy přežití v nepřátelském prostředí. Patří sem mezinárodní HEAT (Hostile Environment Awareness Training), trvající obvykle čtyři až pět dní, a obdobné kurzy přežití pořádané Armádou ČR pro neziskové organizace a novináře. Armádní programy jsou bezplatné a ADRA na ně pravidelně své zaměstnance vysílá.
Výcvik začíná psychologickými testy, které ověřují způsobilost zvládnout krizové situace. Následují simulace únosů, přepadení a krizových rozhodnutí pod tlakem. Účastníci jsou záměrně vystaveni únavě a spánkové deprivaci. Součástí je nácvik orientace v terénu bez moderních technologií a postupů při průchodu kontrolními stanovišti v konfliktních oblastech – včetně osobních prohlídek, vyprázdnění zavazadel či fyzického postavení ke zdi.
Zdroj: Radomír Špinka, ADRA Cílem je, aby si účastníci vyzkoušeli vlastní reakce na extrémní situace, poznali své limity a naučili se zachovat kontrolu nad svým chováním i projevem. Po ukončení následuje strukturovaný debriefing, při kterém instruktoři s účastníky rozebírají prožitky, pocity a reakce, a pomáhají odlehčit případné napětí, aby zkušenost byla posilující a ne traumatizující. Výcvik je veden tak, aby připravil pracovníky na realitu terénu a minimalizoval rizika při nasazení.
Jak by se podle vás člověk měl pohybovat ve válečné zóně? Základem je být v kontaktu s místním týmem a mít aktuální informace ještě před cestou. To, co bylo bezpečné včera, se může dnes změnit. Pomáhají specializované služby nebo aplikace, které tyto informace aktuálně sdílejí.
Důležité je také necestovat sám, pokud to není nezbytně nutné. Je třeba dát přesně vědět, kdy a kam člověk pojede – a tyto informace musí mít k dispozici lidé z týmu. Je nezbytné být pojištěný a brát jen nezbytné věci: lékárničku, powerbanku, čelovku a vybavení pro mimořádné situace. V místech s rizikem výskytu min je nezbytná maximální opatrnost. Když zastavíte autem, nemůžete jen tak vběhnout na okraj cesty nebo do lesa – v místech s velkým rizikem je to zcela vyloučené.
Důležité je i to, jak je člověk oblečený – respektovat místní kulturu, volit neutrální oblečení bez nápisů nebo symbolů, které by mohly dráždit nebo polarizovat. Další věcí je kontakt s ambasádou – v některých místech je vhodné, aby zástupci ambasády věděli, že se v dané oblasti pohybujete, a znali plán vaší přítomnosti.
Celkově jde o kombinaci přípravy, informovanosti, disciplíny a vyhýbání se zbytečným rizikům.
Mohl byste uvést konkrétní příklad spojený s vaší nedávnou cestou na Ukrajinu? Výhodou bylo, že ADRA má na Ukrajině zaměstnance zodpovědného za bezpečnost. Ten nám po příjezdu poskytl školení a vysvětlil, co dělat, co nedělat a jak reagovat v určitých situacích. Vždy je nutné znát evakuační plán. Na Ukrajině jsme věděli, kde jsou úkryty a podzemní garáže v hotelu, kde jsme byli ubytováni. V terénu nám hodně pomáhaly již zmíněné aplikace ukazující nejbližší úkryt. Samotná všímavost ale také hraje důležitou roli.
Neutralita jako zásada číslo jedna Je vůbec možné být „neutrální“ ve válce nebo v autoritářských režimech? Neutralita je jedním ze čtyř základních principů humanitární pomoci spolu s lidskostí, neutralitou, nestranností a nezávislostí. Umožňuje působit v konfliktních oblastech a poskytovat pomoc všem potřebným bez ohledu na jejich příslušnost k jedné či druhé straně. Umožňuje přístup do oblastí, kam by se organizace jinak nedostala. Je nutné nečinit žádná politická prohlášení a nevyjadřovat podporu žádné straně.
Role humanitárních organizací je jiná než u OSN či mezinárodních institucí zabývajících se lidskými právy a politickou agendou. Jsou nestranným hlasem těch, kteří právě trpí a nemají prostředky se bránit. Nestrannost může být těžké udržet a veřejnost ji nemusí vždy chápat, ale bez ní by dlouhodobá a smysluplná finanční pomoc nebyla možná.
Stává se, že pomoc skončí v nesprávných rukou? Je důležité tomu předcházet, ale stoprocentní kontrola není možná. Zažil jsem to třeba v Afghánistánu před více než dvaceti lety, krátce po pádu Talibánu. Až později jsme se dozvěděli, že místní vedení vesnice si po našem odjezdu rozdělilo pomoc podle vlastních pravidel a hierarchie. Takovým lokálním zvyklostem a mocenským strukturám se někdy zabránit nedá.
Někdy se ale zneužívání pomoci týká jen konkrétních jednotlivců. Opět v Afghánistánu, v roce 2002, za mnou přišel muž, který tvrdil, že není na seznamu příjemců, ale že by tam taky měl být. A byl docela neodbytný. Po chvíli za mnou přišel asi desetiletý kluk z uprchlického tábora, který uměl anglicky, a řekl: „On tady nežije, je bohatý. Podívejte se na jeho ruce.“ Když jsem se na ně podíval, byly hladké, bez mozolů – jasný znak, že nepracuje fyzicky jako ostatní. Když jsem mu to řekl, sklopil oči a odešel.
Takové momenty se nedají naplánovat, ale ukazují, jak důležitá je bystrost a otevřená mysl. Někdy i dítě dokáže svým postřehem ochránit pomoc před zneužitím.
Prevence je základ Jak vypadá vyhoření u humanitárního pracovníka a proč k němu dochází? Humanitární práce je emocionálně velmi náročná – a to nejen v zahraničí. Vyčerpání přichází i při domácích krizích, jako bylo tornádo nebo povodně. Po pár dnech nevyspání a intenzivního nasazení se začne projevovat únava. Pracovníci vidí utrpení, setkávají se s lidmi, kteří přišli o blízké, čelí bezmoci i frustraci z byrokracie. Někdy se také představy o pomoci střetnou s realitou.
Co dělá ADRA pro to, aby vyhoření předcházela? Základem je prevence – udělat maximum pro to, aby k vyhoření vůbec nedošlo. Pro nás je důležité střídat lidi, aby měli možnost opustit krizové místo, vrátit se do kanceláře nebo si vzít volno. Důležité jsou také supervize a případně krizové intervence.
Zdroj: Radomír Špinka, ADRA Po nedávných povodních například hasiči nabídli online setkávání, na kterém mohly týmy z různých organizací, obecní zaměstnanci, hasiči či záchranáři. sdílet své prožitky a ventilovat emoce. Existuje také možnost individuální supervize, pokud o ni člověk má zájem. Často je ale problémem časový tlak – pracovníci mají pocit, že je jejich práce důležitější než hodina či dvě na supervizi, a proto je důležitá i jejich osobní motivace k péči o vlastní duševní zdraví. Důležité je rodinné zázemí. Pokud má pracovník složitou situaci i doma, je to pro něj v terénu o to těžší.
Jakou roli hraje ve vaší práci víra? ADRA je zřízena Církví adventistů sedmého dne – ne všichni naši zaměstnanci jsou ale věřící (nebo jde o věřící z různých denominací), a to je v pořádku. Ale podporujeme, když někdo chce začít den modlitbou, zakončit jej ztišením nebo si přečíst biblický verš. Já osobně věřící jsem a je to pro mě důležité. Vědomí, že nad tím vším je Pán Bůh, mi dává klid a odvahu pro každodenní práci.
Proboha!
Top-Fight.cz|
Zprávy - Aktuálně.cz|
SportWin|
i60.cz|