Socialistický autobazar jako zlatý důl

| 2 min

Sdílet

Pokud se ohlédneme zpět a poodhalíme roušku socialistických autobazarů, tak nebudeme věřit. Dostat se k práci v autobazaru nebylo vůbec snadné. Bylo jich málo a bez známostí jste neměli šanci. Ti, kteří se tam z nějaké protekce dostali, nelitovali ani ztracená studia. Bylo to zaměstnání velice lukrativní, alespoň z pohledu možného výdělku.

Socialistický autobazar jako zlatý důl

Zdroj: packshot / Depositphotos

Dnešní situaci všichni známe. Koupit auto je jednoduché jako facka. Nové nebo ojeté napřímo od vlastníka, přes internetové nabídky nebo návštěvou v některém autobazaru. Je jich spousta. Můžete si vybrat ze všech světových značek, modelů, barev a dalších parametrů.

Mohlo by vás zajímat: Pod pult se toho za socializmu vešlo opravdu hodně, zato na pultě bylo poloprázdno

Před revolucí byl po autech obrovský hlad. Získat auto nebylo jen tak, muselo se na něj opravdu šetřit a na kvalitnější auto šetřit dlouho. Také se muselo zaplatit v hotovosti, jiná cesta nebyla a jeho cena v poměru k tehdejší výplatě byla mnohonásobně vyšší než dnes. Dokonce se auto dalo směnit třeba za chatu. Přesto lidé ušetřili a potřebovali auto koupit. Na nová auta se čekal pořadník a musela se zaplatit vinkulace. Poté se už čekalo. Ovšem, kdo měl hotovost, mohl si koupit auto ojeté. V určité době bylo stejné ojeté auto dražší než nové. Bylo hned. Takový socialistický paradox. Ojetých aut bylo ovšem k prodeji velmi málo. V té době, když se někdo už k autu dopracoval, tak si ho hýčkal a sloužilo mu třeba 30 let. V inzerátech se tudíž automobily neobjevovaly. V tomto okamžiku je už jasné, proč zaměstnání v autobazaru bylo opravdu lukrativní. Prodejce měl v rukou hotový poklad. Nedostatkové zboží, o které byl eminentní zájem. Pak už jen stačilo dát echo kamarádovi nebo známému, který vůz sháněl a prodejce za ochotu získal provizi. Nebo autíčko trošinku povylepšil, stáhnul tachometr a prodal za vyšší cenu, než kterou požadoval majitel. Přebytek opět zůstal prodejci. Cenila se také ochota doporučení opravdu kvalitního vozu z nabídky. V jisté době bylo mezi prodejci dokonce rčení o tom, že kdo nedokáže prodat ojeté auto do hodiny, tak je břídil. Před bazary stála už ráno fronta zájemců a nedočkavě nahlíželi přes plot, kolik aut přibylo do nabídky.

Problémem byl prodej velmi drahých zahraničních aut. I taková se občas do autobazarů dostala. Zájemci o koupi byli, jenže v té době sledoval jeden druhého a po celém sídlišti nebylo vidět nic jiného než trabanty, škodovky, wartburgy a do toho bude stát zelinářův mercedes. Sousedská závist ihned dokázala informovat tajné složky, které mimochodem stejně kontrolovali, zdali si obyvatelé nežijí nad poměry a není za tím rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Takže jednoho dne zazvonili i u zelináře a poptali se, jak je možné, že vlastní vůz, na který de facto není reálné našetřit z výplaty. A zelinář vytáhl padělaný doklad o zaplacení. Byla na něm poloviční částka, než kterou zaplatil. Samozřejmě, že ani tato finta nebyla zdarma.

Socialistický autobazar jako zlatý důl

Tato auta projdou STK jak nůž máslem. Nový německý žebříček chválí i škodovky

Česko zasypal sníh, velké problémy v dopravě. Silničáři zaspali, stěžují si řidiči

Za úsměvem Saxany se skrývá bolest: tři velké tragédie v životě Petry Černocké

Kohoutová: Máma říkala, že chlapi jsou trapní a debilní. Tudy nechci, tušila jsem

Google tvrdí, že vás nešpehuje. Realita je trochu jinde