Proč by se vůbec měl někdo ke mně takto chovat? ptáte se. Jak mi to vůbec mohl udělat? Kdo může něco takového provést? Je to vůbec člověk? Má nějaké city? Je to fér? Hm… Narcismus je patologický stav s dalekosáhlými následky pro život člověka. Ovlivňuje každý aspekt fungování narcisty a ztěžuje nám pochopení a vztah k němu.
Existují různé druhy narcistických poruch a mají individuální charakteristiky, v závislosti na specifikách života člověka a jeho minulosti. Přesto však mají narcisté jisté společné obecné vzorce myšlení, emocionality, motivace, chování a interakce se světem, díky nimž je můžeme poznat. Tyto obecné vzorce jsou platné pro všechny narcisty.
Každý narcista má také určité psychopatické rysy. Je to proto, že narcismus ovlivňuje svědomí – vnitřní orgán dobra a zla. Hlavními složkami našeho svědomí jsou empatie, vina, stud, kritická sebereflexe a uvědomování si vyšších hodnot, jako je láska, soucit, péče, altruismus, čestnost, krása, pravda a spravedlnost.
Text je ukázkou z knihy Roberta Tomšika V zajetí narcismu (vydalo nakladatelství Grada, 2025).
Nejnovější výzkumy ukazují, že až 20 % běžné populace vykazuje výrazné narcistické sklony. Kniha popisuje, jak tito lidé ničí partnerské, rodinné i pracovní vztahy – a jak se z takového toxického prostředí vymanit.
Ukázky zveřejňujeme se souhlasem vydavatele i autora.
Věřte mi, narcisté jsou jiní. Doslova jiný druh, fyziologicky. Nová studie zjistila, že lidé, kteří trpí narcistickou poruchou osobnosti, mají strukturální abnormality v oblasti mozku spojené s empatií. Mají kupříkladu méně šedé hmoty v části mozkové kůry nazývané levá přední insula.
To je oblast mozku, o níž se předpokládá, že se podílí na kognitivním fungování a regulaci emocí a zároveň je spojená s vytvářením soucitu a empatie. I to je důvod, proč narcisty nezměníme.
Když svědomí trpí vážným deficitem
Hra bez pravidel je nesmyslná. Hra, ve které jeden hraje podle obecných pravidel a druhý má svoje vlastní, která se mění podle jeho potřeb, je utrpením.
Život je pro narcistu jenom hra s jediným cílem, jímž je bezpodmínečné vítězství, soutěž, kterou je třeba vyhrát nahromaděním větší moci, většího množství peněz, odlidštěného sexu s vyměnitelnými, zato vždy těmi nejlepšími těly – „trofejemi“ – a větší slávy, než má kdokoli jiný. Tedy alespoň v jeho očích.
Lidé jsou pro něj pouzí pěšáci, jež využije na své cestě k nezastavitelné moci, k získání trofeje, anebo jsou jen odrazy jeho jedinečnosti a velikosti, které dodávají výživu jeho narcistickému egu. Jakmile přestanou plnit svou funkci a nebudou již krmit jeho nenasytné ego, zahodí je nebo zničí přímo na cestě.
Narcista žije v realitě, kterou si sám vytvořil, a pravda ani objektivita ho nezajímá. Čestnost a důslednost jsou pro obyčejné smrtelníky – a to on přeci není. Ba co víc, dokáže vás nenápadně přesvědčit, že má pravdu v jakémkoli názoru, který právě vyjadřuje.
Ti, kdo žijí s narcistou, jsou náchylní k tomu, aby jeho zkreslené realitě podlehli, a mohou mít potíže s rozpoznáváním predispozice. Musíme se zaměřit na závadné svědomí narcisty, neboť to je aspekt narcismu, který je pro všechny zúčastněné nejproblematičtější.
Podívejte se na to takto. Svědomí narcisty nefunguje tak, jak bychom si přáli. Jeho svědomí trpí vážným deficitem (nebo možná ani neexistuje) a následky pro oběť jsou zničující, i když postižený (narcista) to takto pravděpodobně nebude vnímat.
Kdysi mi můj kolega, pan doc. Komárik, řekl, že „lidská hloupost je jako smrt, člověk zemře a nic necítí, ale všichni kolem něj trpí“. Řekněme, že toto je podobná situace. Akorát narcistické zneužívání nekončí jako smrt hlupáka. Jen se přesouvá z jedné oběti na jinou.
Zkušenosti člověka bez fungujícího svědomí se dramaticky liší od zkušeností těch, jejichž svědomí je normální a funkčně vybavené. Tento nedostatek ovlivňuje nejenom emocionální, morální a sociální schopnost člověka fungovat, ale také jeho schopnost správně uvažovat a získávat znalosti a pochopení prostřednictvím myšlení, zkušeností a smyslů.
Omezuje hloubku a rozsah jeho chápání, přestože může být inteligentní. Schopnost empatie je u narcistů nízká, až nulová. To vylučuje možnost vytvoření hlubších smysluplných vazeb s nimi.
Říkat lidem, co chtějí slyšet
Narcista, který není schopen pochopit a ocenit, že ostatní lidé jsou suverénní jednotlivci s bohatým a složitým vnitřním životem, je v podstatě vidí jako předměty, které lze použít k naplnění jeho potřeb a přání, aniž by se braly v potaz jejich potřeby, přání, lidskost nebo důstojnost. Nenechte se oklamat.
Narcista dokáže předstírat empatii a jisté zdání zájmu o lidské ideály, nedokáže však předstírat pocit viny – emoci, která je zcela mimo jeho schopnosti rozlišovat mezi pravdou a fikcí, a to ani když se to týká jeho vlastního vnímání, pocitů a myšlenek.
Část přesvědčivosti narcisty má svůj původ v jeho schopnosti říci lidem to, co chtějí slyšet. Jeho osobnost (ve smyslu názorů, hodnot, morálky a podobně) je při „číhání“ na oběť velice „flexibilní“, proměnlivá. Máte rádi víno? ON ho má také rád.
Nesnášíte víno? ON ho také nesnáší. Co „chceme“ slyšet, to nám řekne. Jde o takzvaný mirroring neboli zrcadlení. Jelikož mu nezáleží na hodnotách ani faktech, jediné, co se počítá, je vítězství v jakékoli hře, kterou právě hraje, takže pokaždé si ohne realitu tak, aby vyhovovala jeho účelu.
K jeho přesvědčovacím nástrojům patří lichotky, plané sliby, přemlouvání, předstírání obav, pasivně agresivní manévry a narážky či (nejen) citové vydírání. Proč byste měli takovou hru hrát? Nad narcistou nikdy nevyhrajete.
Nechte ho raději, ať si žije ve své ubohé a omezené realitě, a vy naplno využívejte svého potenciálu myšlení, hodnot, prožívání a citů.