Před šesti roky zůstala se svou dcerou Klárou sama. Její táta se jednoho dne sbalil, odešel a už o něm neslyšely. O to víc se ty dvě semkly a staly se z nich nejen matka s dcerou, ale také dobré kamarádky. Ženy, které táhnou za jeden provaz.
„Můžu říct, že jsou z nás skvělé parťačky. Dokážeme se na věcech domluvit, vycházíme si vstříc. Samozřejmě má Klárka občas nějaké pubertální výlevy, někdy ji přepadne vzdor, ale celkově vzato – je zlatá!“ pochvaluje si Dagmar dceru, které tak může udělit celkem velkou svobodu. Její důvěru nikdy nezklamala. Na čem se domluvily, to vždy dodržela. A tak se může vydat večer s partou do kina, přespávat u kamarádek nebo teď o prázdninách jet se svým sedmnáctiletým přítelem k němu na chatu. Jenže právě to se stalo předmětem kritiky ze strany Dagmařiny švagrové.
„Když se doslechla, že Klárku nechám jet samotnou, vyvalila na mě oči, že si snad dělám legraci. A jestli si uvědomuji, co všechno se může stát. Prý taky můžu být ve třiačtyřiceti babičkou! Já ji ale uklidnila, že tohle máme s dcerou vyjasněné. S Michalem počkají s milováním nejméně do jejích patnáctin, jak mi slíbila. Je poučená, ví o všech rizicích. A také jsme domluvené, že spolu po narozeninách nejdřív zajdeme ke gynekologovi pro antikoncepci. Stejně tak máme jasno ohledně alkoholu, kouření nebo dokonce drog. Přes tohle u nás nejede vlak a ona to ví. Je jí jasné, že jak mě jednou zklame, je se s kamarádstvím a důvěrou konec,“ líčí, jak to mají doma nastavené, Dagmar. A stejně tak věří i Michalovi, kterého dobře zná. Už dva roky.
„Je to hodný kluk, mám radost, že chodí zrovna s ním. Oba to mají v hlavě tak nějak srovnané, řekla bych. Nemám tedy nejmenší důvod nepustit je spolu na chatu jeho rodičů. Ti tam sice nebudou, ale my dvě v každodenním spojení samozřejmě zůstaneme,“ říká Dagmar, které se to ale švagrové vysvětlit nepodařilo. Ta ji dokonce všude pomlouvá coby nezodpovědnou a špatnou matku.
„Doneslo se mi to od naší společné známé, jak o mně všude vypráví. Takže už to řeší půlka města, drbe mě už kdekdo. Co je komu do toho? Nikdo moji dceru nezná tak, jako já. Věřím jí, ona mně. A důvěra je ve vztahu to nejdůležitější. To si jako myslí, že jejich holčičky se nemůžou s někým vyspat třeba cestou ze školy? Jak naivní, věřit, že je k tomu potřeba zůstat někde přes noc,“ dodává Dagmar a za svou výchovou si stojí.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Dagmar čelí pochybnostem o správnosti její obrovské důvěry v Klářinu zodpovědnost. A vzhledem ke Klářině věku je to skutečně důvěra převeliká a hraniční.
Silné pouto mezi matkou a dcerou, logicky posílené opuštěním otce a tedy i ztrátou manžela, stírá potřebnou asymetrii ve vztahu matka-dcera. V blízkých vztazích se svými dětmi nám hrozí často riziko předpokladu jejich dospělé zralosti, které může způsobit naše předčasné předávání dospělých kompetencí dítěti, které není díky svému věku na toto ještě dostatečně vybaveno.
Silné pouto spolu s emoční blízkostí sdílené s dítětem je krásný dar, který umožňuje hlubokou citovou saturaci oběma stranám. Zároveň může dítě zatěžovat „předčasnou dospělostí“, kdy se naše dospělé kompetence nastavování hranic přenechají právě dítěti.
Moc bych přála Dagmaře i Kláře, aby jejich dohoda skutečně fungovala a aby v určitých situacích, kterým bude Klára vystavena, tato rozumová dohoda zvítězila nad kouzlem letních nocí a potřebami rozvíjející se sexuality a momentálního emočního rozpoložení.
V tomto případě mám obavy, aby volné hranice dané s láskou a důvěrou nezažily otřes realitou, která by do budoucna mohla poškodit blízký vztah matky a dcery. Snad má Dagmara zodpovědně zpracovaný i scénář možného selhání Klárčina odhodlání, k zodpovědnosti, kterou na ni v dobré víře předčasně naložila. K vědomému obhájení našich výchovných přístupů patří i přijetí jejich rizik a schopnost přijmout eventuální důsledky bez zavinění či trestu dítěte. Tyto rizika jsou stále naší zodpovědností, nikoli nezralého dítěte.
Bc. Karin Emily je terapeutka s psychoterapeutickým výcvikem, arteterapeutka a speciální pedagožka.
Pracuje 10 let jako psychoterapeutka pro pacienty s roztroušenou sklerózou na neurologickém oddělení FNKV Praha a vede soukromou praxi.
Vzdělání a odbornost: Vystudovala VŠ – obor speciální pedagogika. Pražská psychoterapeutická fakulta. Výcvik BIG SUR s5 – skupinová forma – dynamická a hlubinně orientovaná psychoterapie (supervize Doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.). Výcvik neverbálních technik (sekce muzikoterapie, psychoterapeut. spol. ČLS) – lektor PhDr. Jitka Vodňanská (muzikoterapie, arteterapie, práce s tělem). Výcvik vedení skupin v rámci sociálně psychologického výcviku. Supervize PhDr. Iva Veltrubská. Spoluautor metodiky k tomuto pilotnímu projektu. |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Související články