Tento 2000 let starý kovový předmět je největší záhadou lidstva. K čemu sloužil, se vymyká chápání

4 min

Sdílet

V tlumeném světle vitríny se leskne kruh kovu, jako by právě roztočili vír v prachu hvězd. Říká se mu Disco Colgante – „zavěšený disk“. Ať jej vidí poprvé kdokoli, napadne ho totéž: tohle není obyčejná ozdoba. V následujících řádcích projdeme fakta, hypotézy i slepé uličky, a dojdeme ke smyslu, který dává archeologii i zdravému rozumu.

Machu Picchu - nejznámější pohled na Peru

Zdroj: Pravda24

Když se spirála přestane tvářit jen jako dekor

Disk má formu, která uhodí do očí: střed a kolem něj se v krocích rozevírají šrafované pásy, místy doplněné otvory či závěsky. Povrch nese stopy tepání, někdy i pozlacených či postříbřených partií – technologie, které kultury severního Peru zvládaly bravurně. Když se podobný předmět ukáže bez štítku, je z něj rázem senzace: starověká mapa galaxie? Zapomenutý „high-tech“? Tuto interpretaci občas živí populární weby, které disk spojují s Moche (Mochica) a stáří kladou přibližně do 1.–8. století n. l.

Jenže co říkají opatrnější zdroje, muzea a jejich katalogy? Právě tam se začíná příběh ukládat do vrstev, které drží pohromadě.

Čtěte také: Jak vypadalo Brno ve středoveku. Zlatá Praha, horší stoku byste nenašli v celé Evropě

Stopa 1: Moche a jejich kovové slunce

Moche byli mistři kovu. Z tepného měděného plechu tvořili kruhové disky, které pak zlatili či kombinovali s dalšími materiály. Některé zdobily vystřihované motivy, jiné nesly reliéfy, dangle (závěsné plíšky) a kontrastní pásy Vše navržené tak, aby se objekt třpytil a hýbal při rituálu. Účel? Ceremoniální výbava, čelní nátepník, čelo štítu či součást praporu – zkrátka reprezentace moci, nikoli nůžky na hvězdné mapy. Takové disky najdete i v Metropolitním muzeu v New Yorku s jasným popisem materiálu, techniky a nejistým, ale věcným určením.

Čtěte také: Mars je protkán záhadnými tunely. Jednou by v nich mohli žít lidé, tvrdí vědc

náčrty starověkých šperků z Peru — Mistři kovu Moche uměli složité šperky, zdroj: Shutterstock

A Moche v širším kontextu? Pro rychlou orientaci poslouží sbírky Museo Larco v Limě. Jejich online expozice ukazuje, jak běžné byly kruhové prvky v špercích a jak často se objevují motivy stupňů, spirál či závěsků = estetika, která vytváří při pohybu světelný šum.

Stopa 2: Proč zavěšený disk mate a láká

Pro Disco Colgante kolují dvě zcela odlišné vyprávěcí linky. První (populární) miluje tajemství. Vidí v disku hvězdnou spirálu a z centra dělá černou díru. Tento příběh se dobře čte, ale stojí hlavně na vizuální podobnosti a odvaze odhadovat souvislosti. Žádný popis z doby vzniku, žádný nápis, jen dohad. Přesto ji znovu a znovu přebírají magazínové weby a sociální sítě.

Druhá linie (opřená o katalogy a studia) vysvětluje materiál a výrobu: měď tepaná do tenkých listů, následné zlacení či postříbření, přinýtované závěsky, někdy vložky ze skořepiny či polodrahokamů. A hlavně neurčuje význam násilně. Mluví o ceremoniálním užití, o jasu a zvuku (plíšky cinkají), o tom, že disk měl být viděn a slyšen. Závěr je střízlivý, funkce nebyla praktická, ale symbolická. Není to méně záhadné, jen méně snadné k předpovědím.

Stopa 3: Co s tvrzením, že je to 2000 let staré?

Kov se radiokarbonovou metodou nedatuje. Stáří disků proto určujeme nepřímo, podle stylu, technologie, nálezových okolností a srovnání s dalšími artefakty z téže kultury. Moche se datují zhruba do 1.–8. století n. l., v tom rozpětí většina odborných katalogů podobné disky rámuje. Dva tisíce let je tedy spíš zaokrouhlená mediální zkratka než přesný výsledek laboratorní analýzy. Věcný pohled muzeí je opět střízlivější.

A kde disk vlastně hledat? Často se spojuje s Museo Larco v Limě, to je instituce s rozsáhlou sbírkou kovových šperků i rituálních předmětů. Online katalogy ukazují sesterské kusy, i když samotný Disco Colgante s tímto populárním jménem není vždy samostatně katalogizovaný. To ale neubírá na faktu, že takové disky v andském světě existují a mají dobře popsané technické parametry.

Co si z toho vzít: návod k přežití ve víru hypotéz

Pozoruhodný tvar svádí k příběhům. Ať už jde o galaxii na kovu, nebo o neznámé zařízení, lidská mysl miluje pointu. Jenže archeologie je trpělivá disciplína. Nejprve dílky: materiál, technologie, kontext. Pak obraz: předmět, který se blyští, hýbe a cinká, když ho nese tělo = typický nástroj moci a rituálu. Teprve nakonec otázka: proč právě spirála? Protože promlouvá univerzálně: jako symbol proudu, větru, vody, energie. Potřebujeme k tomu znát tvar Mléčné dráhy? Ne. A přesto si můžeme dovolit jemný úsměv, kdyby Moche viděli, jak internet svádí jejich šperk k astrofyzice, nejspíš by je to těšilo.

Disco Colgante je krásná hádanka. Když ji čteme trpělivě, ukazuje spíš lidskou potřebu lesku a symbolu než tajný návod ke hvězdám. A to je, ruku na srdce, příběh, který se neomrzí.

Tento 2000 let starý kovový předmět je největší záhadou lidstva. K čemu sloužil, se vymyká chápání

Brutální útok v Drážďanech. Dva patnáctiletí Syřané znásilnili mladého Čecha

Nejstarší dcera Karla Gotta poprvé promluvila o penězích od Ivany Gottové

Ljuba Krbová má útulný domek u Prahy, žádná televize a zahrada jako z Japonska

Pumpy dostaly pokutu za špatná paliva. Inspekce si posvítila i na známá jména

Hygiena dvora Ludvíka XIV. s toaletami na chodbách je dodnes nepochopitelná