Báro, kdy jste se poprvé setkala s projektem Women in Coffee a čím si vás ten příběh získal? S projektem Women in Coffee jsem se poprvé setkala ve chvíli, kdy jsme jako Coca-Cola HBC v roce 2023 přebírali distribuci značky Caffè Vergnano v České republice a na Slovensku. Celý kávový tým jsme tehdy jeli přímo do pražírny kousek od italského Turína do městečka Chieri, kde nám Carolina Vergnano svůj projekt osobně představila. Už tenkrát se mi moc líbilo, s jakou vášní a hrdostí o Women in Coffee mluvila, bylo vidět, že to není “marketingová kampaň”, ale něco, čemu opravdu věří a co má konkrétní dopad na životy žen v kávovém světě.
Women in Coffee vyzdvihuje ženy, které stojí za kávou po celém světě. Co vás na těchto příbězích nejvíc fascinuje nebo inspiruje? Vždy, když slyším příběhy žen stojících za šálkem kávy, znovu si uvědomím, jaké máme v západním světě, a zvlášť u nás v České republice, štěstí. Ty příběhy jsou opravdu silné. Díky projektu Women in Coffee mohlo například Caffè Vergnano postavit knihovnu pro komunitu kolem kávové plantáže v Hondurasu – vzniklo místo, kde se mohou ženy i děti vzdělávat a rozvíjet svůj potenciál. Pro nás je knihovna skoro samozřejmost a spousta z nás do ní ani nechodí, protože máme všechno online. Ale pro lidi v těchto regionech je to brána k dalším obzorům a příležitostem. Fascinuje mě, jak něco tak “malého” z našeho pohledu může někomu jinému zásadně změnit život.
Káva je pro spoustu z nás každodenní rituál. Co pro vás osobně znamená? Pro mě to není jen rituál. V kávovém odvětví se pohybuji už více než osm let, v různých firmách a na různých pozicích, a káva se stala mojí srdcovou záležitostí. Je to část mojí identity, která už se mnou pravděpodobně zůstane navždy. Káva pro mě znamená možnost spojovat lidi – od ranního šálku doma přes pracovní meeting až po chvíle, kdy si sednu s kamarádkou a v klidu si popovídáme. Zároveň za každým šálkem vidím celý řetězec lidí, práce a příběhů, které k němu vedly, a to mi připomíná, že ani obyčejné “espresso po obědě” vlastně není vůbec samozřejmost.
VIDEO
Projekt Women in Coffee mluví o odvaze, sdílení a spolupráci. Jak tyto hodnoty vnímáte v týmu kolem vás? Káva tvoří jen menší část našeho celkového portfolia, o to důležitější je, abychom v našem kávovém týmu stáli při sobě a tyto hodnoty opravdu žili. Bez odvahy, sdílení a spolupráce bychom nemohli dokázat velké věci na relativně malém segmentu. Troufám si říct, že se nám to daří – za poslední roky jsme si vybudovali velmi silnou pozici v segmentu HoReCa a nemusíme se bát srovnání s velkými, zavedenými “čistě kávovými” společnostmi. Je to právě o důvěře, otevřené komunikaci a ochotě táhnout za jeden provaz, ne o jednotlivcích.
Víme, že ženy v kávovém průmyslu hrají obrovskou roli – ale často zůstávají v pozadí. Jak se podle vás daří měnit tento pohled, a nejen ve světě kávy? Je to velký paradox. Na kávových plantážích odvádí většinu práce ženy, někde se mluví až o 70 %, ale v příběhu kávy jsou často skoro neviditelné – nemají prostor rozhodovat ani podíl na uznání, které káva dostává na konci řetězce. Právě proto vznikl v roce 2018 projekt Women in Coffee jako ženská sociální iniciativa Caffè Vergnano, založená Carolinou Vergnano ve spolupráci s International Women’s Coffee Alliance. Jeho cílem je konkrétně podporovat ženy na kávových plantážích – od vzdělávání přes budování komunitních míst až po projekty, které jim pomáhají k větší ekonomické nezávislosti. Myslím, že pohled se mění ve chvíli, kdy přestaneme mluvit jen o “kávě” a začneme mluvit o konkrétních ženách, jejich práci a příbězích . Women in Coffee není jen růžový design na obalu, ale způsob, jak ženám vrátit část viditelnosti a hlasu, který jim dlouho chyběl.
Kdybyste měla říct, co nejvíc obdivujete na ženách – napříč profesemi, nejen v kávě – co by to bylo? Obdivuji na nás ženách, jak jsme silné a odolné, i když to na první pohled nemusí být vždy vidět. Často zvládáme skloubit práci, rodinu, péči o blízké a ještě mít energii starat se o ostatní v týmu nebo ve svém okolí. Umíme nést velkou zodpovědnost a přesto si udržet empatii a schopnost naslouchat. A ve spoustě případů jsme ochotné obětovat část vlastního komfortu nebo času ve prospěch druhých – a přitom “jet dál”, jako by to byla samozřejmost.
Myslíte, že se v posledních letech změnilo vnímání žen ve vedoucích rolích? Určitě ano. Když se podíváme třeba jen na evropskou politiku posledních let, najdeme celou řadu žen na těch nejvyšších pozicích – od kancléřek a premiérek po předsedkyni Evropské komise nebo hlavy států. Ještě před několika desetiletími by byl takový počet žen na vrcholných postech téměř nepředstavitelný. Zároveň ale platí, že nás čeká ještě dlouhá cesta. Ženy ve vedení jsou stále častým terčem kritiky, útoků nebo zlehčování, a to nejen v politice, ale i v byznysu. Předsudky a stereotypy nezmizely, jen se možná projevují trochu jinak. Pozitivní je, že o tom víc mluvíme a že stále více firem i institucí bere diverzitu a rovné příležitosti jako téma, které patří do “normálního” řízení, ne jen do marketingu.
Kdy jste naposledy měla pocit, že jste musela projevit odvahu, ať už v práci, nebo v životě? Mám pocit, že určitou formu odvahy potřebujeme v každodenním životě pořád – a ženy možná o něco častěji. Odvaha ozvat se, když cítíme, že něco není správně, odvaha říct si o prostor nebo ocenění, odvaha dělat rozhodnutí, která nejsou pohodlná, ale jsou správná pro nás. Myslím, že hodně z nás bojuje s tzv. imposter syndromem – s vnitřním hlasem, který nám naše úspěchy zlehčuje. Pro mě je odvaha právě v tom, jít dál i s tímto hlasem v hlavě, pracovat na sobě, nezaleknout se změn a nebát se požádat o pomoc, když je potřeba. Ne vždy je nutné sdílet konkrétní životní příběh, ale každá z nás ví, kde v poslední době musela sebrat sílu a znovu se postavit.
Projekt Women in Coffee má krásnou symboliku, za každým šálkem stojí lidský příběh. Myslíte, že si to my, zákazníci, dokážeme opravdu uvědomit? Upřímně – myslím, že většina lidí si to v každodenním shonu úplně neuvědomuje. Kávu bereme jako samozřejmost: ráno zmáčkneme tlačítko na kávovaru, na cestě do práce si vezmeme latte “s sebou”. Právě proto mi dává smysl projekty jako Women in Coffee připomínat – ukazovat konkrétní lidské příběhy, fotky, příklady toho, co se opravdu změnilo díky tomu, že si někdo koupil určitou kávu. Věřím, že když zákazník vidí, že za jeho šálkem je třeba knihovna v Hondurasu nebo konkrétní komunita žen, které získaly vzdělání nebo vlastní příjem, začne se na svoji kávu dívat jinak. A i malá změna v uvažování je podle mě dobrý začátek.
Co by podle vás mohla být „česká kapitola“ projektu Women in Coffee? Máte představu, jak by mohla vypadat nebo koho by mohla oslovit? Nemohu zatím prozrazovat úplné detaily, ale už teď pracujeme na tom, aby měla Women in Coffee i svoji „českou tvář“. V příštím roce plánujeme spolupráci s jednou z našich zákaznic, která má za sebou velmi silný podnikatelský příběh a dlouhodobě inspiruje ženy ve svém okolí. Mohla by se stát první představitelkou projektu Women in Coffee v České republice. Do budoucna bych byla ráda, kdyby kolem Women in Coffee u nás vznikla větší komunita – aby se víc mluvilo o příbězích žen, které stojí za kávou, kterou pijeme každý den, a aby pro zákazníky nebyla káva jen „rychlý nápoj na probuzení“, ale i připomínka konkrétních lidí na začátku celého příběhu. A pokud by chtěl někdo projekt podpořit už teď, může sáhnout po produktech z růžové kolekce Women in Coffee – například po Nespresso® kompatibilních kapslích, které jsme letos uvedli na český trh. Prodejem produktů z růžové kolekce se financují projekty Women in Coffee, které podporují ženy pracující na kávových plantážích a další sociální iniciativy zaměřené na ženy.
Když se rozhlédnete kolem sebe, v práci, mezi přáteli, co vám dává pocit, že ženy dnes drží spolu a vzájemně se podporují? Vidím to v malých každodenních situacích. Kolegyně, které si místo rivality opravdu přejí úspěch – doporučí se navzájem na projekty, sdílí kontakty, předají si zkušenosti, aby ta druhá nemusela opakovat stejné chyby. Kamarádky, které si umí říct nejen “to dáš”, ale také “odpočiň si, nemusíš být perfektní ve všem”. A v neposlední řadě různé ženské profesní komunity a mentoringové programy, kde si ženy otevřeně předávají know-how. Nemyslím si, že je všechno ideální – ale cítím, že se atmosféra mění a že je čím dál normálnější, aby ženy stály jedna za druhou, místo aby se vnímaly jako konkurentky.
Zdroj: Autorský článek
Související články