Soud jednomyslně a formou stanoviska - nezávazného ale autoritativního právního nástroje - hodnotí, že všechny členské státy OSN mají dle mezinárodního práva povinnost chránit životní prostředí a lidstvo před bezprostřední existenční hrozbou změny klimatu a škodami, které způsobí.
Stanovisko zároveň udává, že státy mají dle mezinárodního práva povinnost spolupracovat při řešení změny klimatu - a to včetně snižování emisí a adaptace na měnící se klimatické podmínky. 15 soudců dvoru volených Valným shromážděním a Radou bezpečnosti OSN na devítileté období také jednomyslně shledává, že změna klimatu představuje celoplošné, urgentní a existenční riziko pro každý jednotlivý stát.
Vyplývající povinnosti ale hodnotí výhradně pro všechny mezinárodní státy jako celek, nikoli pro jednotlivé státy nebo skupiny států. Mezinárodní soud v Nizozemsku také shledal, že právo na čisté, zdravé a udržitelné prostředí je neoddělitelné od lidských práv, a to protože čisté, zdravé a udržitelné prostředí podmiňuje možnost nabýt jakákoliv jiná lidská práva. Jelikož toto právo na kvalitní prostředí změna klimatu dle soudu v Haagu přímo ohrožuje, státy mají povinnost jednat.
Soud se řídil zejména třemi mezinárodními konvencemi v oblasti klimatu: Rámcovou úmluvou OSN o změně klimatu (UNFCCC, 1992), Kjótským protokolem (1997) a Pařížskou dohodou (2015). Soudci a soudkyně zároveň zohlednili mezinárodní odpovědnosti států za škodu způsobenou porušením závazků podle zásad mezinárodního práva z roku 2001*, nejnovější vědecké podklady Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) a také vyjádřeními skoro 100 členských států OSN a 11 mezinárodních organizací. Soud tak má přímý vliv nacházející mezinárodní klimatická vyjednávání COP30, která se uskuteční letos v listopadu v brazilském Belému. Všechny státy tak nově např. musí do začátku konference předložit své střednědobé národní plány neboli NDCs (NDCs - dekarbonizační plány, které státy předkládají v pětiletých cyklech) na snížení emisí s vyšší morální a politickou urgencí.
Česko bude potřebovat ambicióznější plán
Pro Českou republiku, která je na klimatických vyjednávání zastoupena prostřednictvím Evropské unie, stanovisko znamená nejen povinnost EU předkládat NDC, ale nutnost předložit takový plán, který představuje nejvyšší možnou ambici řešit změnu klimatu.
I pro Evropskou unii je stanovisko soudu v Haagu směrodatné, protože s přípravnou nového NDC pro období 2030-2035 otálí od listopadu 2024. Zpoždění vzniklo i v důsledku voleb do Evropského parlamentu a novému složení Evropské komise. Očekává se, že vnitrostátně stanovený příspěvek EU bude zveřejněn nejpozději v září. Vycházet bude z právně závazných klimatických cílů pro 2030 a 2050 a také z nových emisních cílů pro rok 2040. Zatím není ovšem zřejmé, jak bude cíl snížit emise o 90 % oproti 1990 do roku 2040 započítán při tvorbě cíle pro rok 2035.
ICJ nastavilo zrcadlo současným plánům
Další klíčový milník je rozhodnutí světového soudu, že předložené NDCs všech států musí být kolektivně schopné plnit cíle Pařížské dohody. To je zásadní změna v přístupu k národním klimatickým plánům, který může pomoci zmenšit propast mezi plány a činy. Loni totiž vyšlo najevo, že i když všechny členské státy OSN do roku 2030 zázračně splní 100 % cílů na snižování emisí, které si sami stanovily, i tak osminásobně přesáhnou bezpečné emisní hodnoty (2024 NDC Synthesis Report).
Stejná analýza klimatických plánů také ukázala, že míříme v nejlepším možném scénáři k oteplení o 3 stupně C do konce století - nikoli na maximálně 1.5 stupně, jak udává Pařížská dohoda. Tento nesoulad ode dneška představuje porušení mezinárodního práva.
V neposlední řadě vysílá přes 500 stran dlouhé poradní stanovisko jasný signál snižovat emise skleníkových plynů směrem k investorům a korporacím. Klíčoví američtí investoři a banky za poslední dva roky hlasitě či v tichosti odstupují od svých závazků udržet nárůst globální teploty pod 1.5°C. Závazek buď nahrazují méně ambiciózním cíli 2.0 stupně oteplení (např. současní členi Net Zero Banking Alliance), a nebo od něj odchází úplně (např. Bank of America).
Často se tak děje z obav konfliktů s a perzekuce americkou republikánskou administrativou, která nyní - na rozdíl od většiny členských států OSN - hodnotí snižování emisí jako národní hrozbu. Při přípravě poradního stanoviska se USA na soud v Haagu obrátily v prosinci 2024 a požadovaly, aby se veškeré mezinárodní klimatické právo posuzovalo výhradně v kontextu Pařížské dohody. O měsíc později americká administrativa začala podnikat kroky k plnému odstoupení od dohody. Světový soud jim včera nevyšel vstříc a současně upevnil cíl udržet oteplování pod hranicí 1.5 ° C jako jediný možný pro ochranu obyvatelstva a životního prostředí.
Přímá role České republiky v procesu a dopad na soudy
Česká republika byla jednou ze 132 zemí, která ve Valném shromáždění OSN podpořila rezoluci, ve které požádala Mezinárodní soudní dvůr o vyjádření k povinnosti státu chránit klima. V rámci procesu tvorby poradního stanoviska v Haagu neposlala přímé písemné vyjádření, ve kterém by požádala o vymezení vůči konkrétním oblastem poradního stanoviska soudu, vyjádřila se pouze skrz EU. Dá se proto očekávat, že stanovisko může brzy ovlivnit i postupy českých soudních síních.
Nejvyšší správní soud ČR dosud nenašel v právním řádu (vnitrostátním, unijním ani mezinárodním) povinnost ČR snížit emise skleníkových plynů o více než 80 %, jak požadovali žalobci spolku Klimatická žaloba ČR, Obce Svatý Jan pod Skalou a České společnosti ornitologické v dubnu 2021. Rozsudky českých soudů nad klimatickou žalobou proti vládě a čtyřem ministerstvům za nečinnost České republiky nerozšířily možnosti organizací a jedinců domáhat se ochrany práv, když stát nejedná. Na celém světě podala občanská společnost už na 3000 žalob v celkem 60 zemích.
V únoru 2025 nicméně spolek Klimatická žaloba ČR s dalšími žalobci podal ústavní stížnost, která čeká na vyřízení. Vzhledem k tomu, že žaloba za nečinnost staví na souvisejících lidskoprávních a environmentálních principech, nelze vyloučit, že se stanovisko přímo promítne i do rozsudku Ústavního soudu ČR v Brně.