Dnes, v pátek 8. srpna, vstupuje v účinnost většina ustanovení Evropského zákona o svobodě médií (EMFA). Nová pravidla jsou přelomová a upravují mimo jiné transparentní vlastnictví médií, poskytování státní inzerce či používání spywaru proti novinářům.
Členské státy mají podle tohoto zákona povinnost respektovat redakční svobodu provozovatelů médií a vyvarovat se jakýchkoliv zásahů do redakční činnosti. Média musí zaručit, že redaktoři a šéfredaktoři mohou svobodně přijímat redakční rozhodnutí, ovšem v rámci redakční linie provozovatele daného média.
Zajistit musí také transparentnost vlastnictví daného média. Zákaz vlastnit média, který by se týkal hlav států, premiérů či ministrů, se pokusil prosadit Evropský parlament, to ale v trialogu neprošel.
Média nejsou byznys jako každý jiný. Vedle svého ekonomického rozměru přispívají ke vzdělávání, kulturnímu rozvoji a inkluzivitě společnosti a chrání základní práva, jako je svoboda projevu a přístup k informacím.
EMFA reguluje také podmínky pro přidělování státní reklamy do médií. Orgány veřejné správy a státní podniky budou muset každoročně zveřejňovat informace o tom, kterým médiím a kolik zaplatily za reklamu. Bude se také muset zvýšit transparentnost a objektivita měření sledovanosti, které mají na příjmy médií z reklamy vliv.
Provozovatelé médií, kteří dostávají veřejné finanční prostředky ze třetích zemí (například za reklamu), budou každoročně předkládat zprávu vnitrostátnímu regulačnímu orgánu. Ve zprávě musí být uvedeno, od koho přesně a jakou celkovou částku provozovatel média obdržel.
„Média nejsou jen byznys jako každý jiný. Vedle svého ekonomického rozměru přispívají ke vzdělávání, kulturnímu rozvoji a inkluzivitě společnosti a chrání základní práva, jako je svoboda projevu a přístup k informacím. Tímto návrhem zákona dosahujeme důležitého legislativního milníku, který má zajistit rozmanitost a svobodu našeho mediálního prostředí a novinářů a chránit naši demokracii,“ prohlásila již loni německá europoslankyně Sabine Verheyenová poté, co návrh prošel Evropským parlamentem dokonce ve zpřísněné podobě oproti původnímu textu Komise.
Verheyenová měla tehdy zákon v gesci coby předsedkyně Kulturního výboru europarlamentu. V současném volebním období vytvořila pracovní skupinu, která chce sledovat adaptaci EMFA do národních legislativ.
Promarněná příležitost?
Zákon iniciovala v roce 2022 tehdejší vicekomisařka Věra Jourová a její tým připravil návrh textu Evropské Komise.
„Uvidíme, zda bude Evropský akt o svobodě médií odkazem Jána Kuciaka, Daphne Caruany Galiziové a všech, kteří obětovali své životy za svobodu médií,“ řekla tehdy Jourová. Záležet bude podle ní především na tom, jak se bude zákon v jednotlivých členských státech vymáhat.
Zajištěna musí být transparentnost vlastnictví daného média. Zákaz vlastnit média, který by se týkal hlav států, premiérů či ministrů, se pokusil prosadit Evropský parlament, neprošel.
Během přípravy zákona se evropští zákonodárci museli vypořádat s řadou rozporuplných podnětů i ze strany profesních organizací. Zatímco vydavatelé se většinou obávali přílišné regulace, novináři a organizace působící v oblasti svobody médií naopak volali po přísnějších formulacích. Výslednou podobu EMFA někteří nazvali dokonce promarněnou příležitostí.
Věra Jourová s touto kritikou nesouhlasí. „Myslím si, že tato kritika je poněkud povrchní v tom smyslu, že přehlíží způsob, jakým se provádí právní výklad. EMFA musí být v souladu s Listinou základních práv a obecnými zásadami evropského práva. Z tohoto pohledu například ochrana, kterou poskytuje novinářům článek 4, je ve skutečnosti silnější, než se zdá,“ řekla pro HlídacíPes.org.
Podle ní musí být vykládán v souladu s článkem 11 Listiny, což znamená nejen s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora, ale také na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva týkající se článku 10 Úmluvy EU o lidských právech.
„Kromě toho musí být v souladu se zásadou proporcionality, což také znamená silnější ochranu, než by se mohlo zdát při čtení samotného článku 4. Každý, kdo si dá tu práci a přečte si tuto judikaturu, pochopí, že záruky článku 4 jsou velmi konkrétní a dalekosáhlé,“ dodala Jourová pro HlídacíPes.org.
Článek 4 EMFA nastavuje záruky proti použití špionážního softwaru proti médiím, novinářům a jejich rodinám. Také stanoví, že novinář nesmí být nucen prozradit svůj zdroj. Právě na adresu tohoto článku se ale ozývaly po schválení konečné verze zákona kritické a zklamané reakce z řad novinářů a některých organizací. Tento bod byl také považován za největší jablko sváru mezi zákonodárci i během finálního vyjednávání, tzv. trialogu.
Ochrana proti špionům
Kritici finální podoby článku 4 se obávají, že vlády mohou toto ustanovení naopak zneužít ve jménu národní bezpečnosti a nasazení špionážního softwaru na novináře bude naopak snazší. Tyto obavy nyní Věra Jourová vyvrací.
„Nemyslím si, že je to správný výklad. Článek 4 stanoví velmi intenzivní soubor ustanovení na ochranu novinářů. Poslední odstavec tohoto článku, který někteří nesprávně interpretovali jako výjimku pro národní bezpečnost, pouze opakuje to, co již je uvedeno v článku 4.2 Smlouvy o EU, takže v tomto ohledu se nic nemění. Ve svém prohlášení vydaném po přijetí Smlouvy o EU členské státy uvádějí, že pokud se pravidla ochrany osobních údajů vztahují na oblast národní bezpečnosti, je třeba věnovat zvláštní pozornost národním zájmům. To znamená, že právo EU se obecně vztahuje na oblast národní bezpečnosti, jinak by toto prohlášení nemělo žádný smysl,“ řekla Jourová pro HlídacíPes.org.
Připomněla, že francouzské ministerstvo obrany se pokusilo prosadit v EMFA pozměňovací návrhy, které by to změnily, ale neuspělo. „To je dalším potvrzením toho, že v EMFA neexistuje výjimka pro národní bezpečnost.“
Článek 4 mimo jiné ukládá státům povinnost jmenovat nezávislý orgán, který pomáhá zajistit dodržování práv novinářů během vyšetřování.
„Chápu úlohu tohoto orgánu zejména jako jakéhosi ochránce soukromí, který prosazuje práva novinářů, kteří v daném okamžiku ještě nebyli o vyšetřování informováni,“ říká bývalá eurokomisařka.
Jourová dále podotýká, že evropské právo zároveň není slepé ani k potřebám zpravodajských služeb.
„EMFA neznamená, že zpravodajské služby nebudou moci vyšetřovat novináře, který může být ve skutečnosti špiónem vydávajícím se za novináře. Zákonodárce musel najít rovnováhu mezi ochranou novinářů a legitimními potřebami států vyšetřovat závažné trestné činy. Žádost o plošnou výjimku, o kterou usilovalo francouzské ministerstvo obrany, však byla během jednání zamítnuta,“ vysvětluje.
„EMFA stanovila velmi strukturovaný a jasný způsob, jakým musí vnitrostátní soudci provádět svou analýzu, dodržovat pravidla a případně předkládat předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie. Díky Úmluvě EU o lidských právech již existovalo mnoho záruk, ale v praxi nebyly účinně prosazovány. Článek 4 EMFA se tedy zapojuje do této debaty a přináší také evropské nástroje pro vymáhání práva, které mohou skutečně něco změnit,“ uvedla Jourová.
Článek 18 má novináře a média chránit před svévolným mazáním jejich tvorby sociálními sítěmi nebo platformami jako je Google nebo Meta. Pokud platforma bude chtít smazat obsah profesionálních médií, který bude považovat za škodlivý, musí to provozovateli média oznámit a vysvětlit 24 hodin předem.
Neprávem přehlížený článek 3
Již loni na podzim vstoupil v platnost článek 3. Ten nařizuje členským státům, že musí zajistit „rámcové podmínky pro ochranu práva občanů na přístup k pluralitnímu, redakčně nezávislému mediálnímu obsahu“.
Přestože je tento článek zatím většinou analytiků přehlížen a opomíjen, mohl by hrát zásadní roli v případě porušování svobody médií ze strany politické moci.
Upozornil na to i Luigi Malferrari, člen právní služby Evropské komise, který se na tvorbě zákona podílel.
„Bylo namítáno, že článek 3 EMFA nevytváří subjektivní právo. Je však svévolné se bez jakéhokoli objektivního kritéria domnívat, že některá práva v EMFA jsou subjektivní, zatímco jiná objektivní. Popírání existence práva pro jednotlivce podle článku 3 EMFA navzdory jasnému názvu a účelu tohoto ustanovení je v řádné právní exegezi neudržitelné,“ píše v eseji, v níž se věnuje obšírně také právě článku 4 EMFA a pokračuje:
„Dále nelze přesvědčivě tvrdit, že článku 3 se lze dovolávat pouze v kombinaci s jiným ustanovením EMFA; ve skutečnosti po tom v textu EMFA není ani stopa a navíc článek 3 sám o sobě vstoupil v platnost 8. listopadu 2024, takže jeho samostatné použití musí mít určité právní důsledky; v právu EU, kde jsou možné různé výklady, je třeba upřednostnit ten, který zachovává normativní hodnotu ustanovení,“ píše.
Společná samoregulace médií
Článek 18 má novináře a média chránit před svévolným mazáním jejich tvorby sociálními sítěmi nebo platformami jako je Google nebo Meta. Pokud platforma bude chtít smazat obsah profesionálních médií, který bude považovat za škodlivý, musí to provozovateli média oznámit a vysvětlit 24 hodin předem.
Povinnost odstraňovat obsah, který šíří dezinformace nebo je protizákonný, stanoví platformám Akt o digitálních službách (DSA), jehož poslední část vstoupila v účinnost loni v únoru.
Zákon EMFA má v tomto smyslu DSA doplnit a zajistit, aby technologičtí giganti posuzovali zodpovědně především obsah uznaných zpravodajských médií.
Ve sporných případech mají platformy podle nového zákona konzultovat své rozhodnutí s národním regulátorem, případně samoregulačním orgánem.
„Nikdo nesmí být arbitrem pravdy v Evropě, ale zároveň nechceme, aby například Facebook mazal příspěvky profesionálních novinářů,“ vysvětlila Jourová.
Na českém mediálním trhu v těchto týdnech vrcholí přípravy společné samoregulace. Signatáři tzv. Desatera, které je souhrnem etických zásad, jsou všechny hlavní profesní organizace i veřejnoprávní média.
Protože se jedná o nařízení a ne směrnici, předpis je platný pro všechny státy a jednotlivé členské země EU. V případě, že státy evropský zákon poruší, může s nimi Komise zahájit řízení o nesplnění povinnosti.
Po podepsání společného memoranda by měly být profesní organizace partnery pro velké platformy i pro stát ve všech bodech, kde EMFA zmiňuje roli samoregulace.
Regulační orgány členských států nominovaly již v únoru členy do nového Sboru pro mediální služby, což je nový orgán, který je ustanoven v rámci EMFA. Má být především novým poradním orgánem Komise.
V případě České republiky člena Sboru nominovala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), která je jediným členem současné Evropské skupiny regulačních orgánů pro audiovizuální mediální služby (ERGA). Právě tuto platformu nový Sbor nahradil.
Sbor bude vydávat každé čtyři roky zprávu o stavu svobody médií ve všech členských zemích EU. Bude také zpracovávat stanoviska k podnětům či v případě podezření, že v některé ze zemí je svoboda médií ohrožena.
Blokovali i čeští komunisté
Zákon EMFA vstoupil v platnost v pondělí 6. května 2024, účinnost jednotlivých článků nabíhala postupně. Od dnešního dne (8.srpna 2025) jsou účinné již všechny články kromě článku 20, který zakládá právo uživatelů na přizpůsobení nabídky médií.
To bude znamenat povinnost pro výrobce, vývojáře a dovozce zařízení a uživatelských rozhraní, aby uživatelům umožnili individuální nastavení v jejich zařízeních. Tento článek bude účinný od 8. května 2027.
Evropský parlament schválil definitivní verzi zákona na předposledním zasedání minulého období. Na této schůzi se jej na poslední chvíli ještě snažila zablokovat skupina levicových europoslanců. Ti na poslední chvíli navrhli hlasovat ještě zvlášť o pozměňovacích návrzích namísto o celém textu, na němž se zákonodárci již předběžně dohodli během tzv. trialogu.
Mezi těmi, kdo tento pokus podpořili, byli i dva čeští europoslanci, Hynek Blaško a Kateřina Konečná. Europarlament tento návrh ale zamítl velkou většinou 535 hlasů. Text dohodnutý v trialogu podpořilo v následném hlasování 464 europoslanců, 92 bylo proti a 65 se zdrželo hlasování.
Protože se jedná o nařízení a ne směrnici, předpis je platný pro všechny státy a jednotlivé členské země EU. V případě, že státy evropský zákon poruší, může s nimi Komise zahájit řízení o nesplnění povinnosti. To může vést až k finančním sankcím ze strany Evropského soudního dvora.
Zákon stanoví záruky i pro novináře. Ti se budou moci obrátit na vnitrostátní soudy, pokud se budou domnívat, že jejich práva vyplývající ze zákona nejsou respektována.
České ministerstvo kultury připravilo během letošního roku adaptační zákon EMFA, jeho schválení ale zřejmě bude až na příští vládě.
HlídacíPes.org
Žena-in.cz|
NESPECHEJ.cz|
Zprávy - Aktuálně.cz|