Kromě neustálých zpráv o tom, jak Rusko a Ukrajina dělají z bezpilotních letounů jeden ze svých hlavních zbraňových prostředků, před několika dny překvapila svět Čína, která prosadila nasazení bezpilotních prostředků od podobných kvadrokoptér až po ponorky a robotické vlky. Pro obyvatelstvo je nyní normální uvažovat o válce budoucnosti, v níž budou tyto systémy rozhodovat o výsledku konfliktu, ale nic nemůže být dále od pravdy.
Tváří v tvář „idylickému“ scénáři, v němž se války odehrávají mezi stroji a neohrožují vojáky ani civilisty, vystoupil odborník na vzdušné síly z Královského institutu spojených služeb, londýnské obranné a bezpečnostní služby, která je považována za nejstarší na světě, aby tuto představu vyvrátil. Naneštěstí pro nás všechny je stále velmi živé a dobré „business as usual“.
Drony jako nebezpečná strategie
Odborník Justin Bronk upozornil, že ačkoli zvenčí můžeme mít tento pocit, ve skutečnosti arzenály masivních bezpilotních letounů, které různé země předkládají na stůl, nejsou schopny vyhrát válku ani pro jednu stranu. Vyzývá OSN, aby se nesoustředila pouze na tyto technologie, a poznamenává, že „sázet ve velké míře na masivní bezpilotní letouny, pokud jde o jejich smrtelnost, je nebezpečná strategie“.

Zdroj: Youtube.com
Poznamenává, že pokud ukrajinská strategie funguje, a zároveň uznává, že zdaleka nemá náskok před Ruskem, je to proto, že zemi chybí jiné zbraně, a tak se staly základním prvkem jejích útoků. Kromě toho není v každém případě závazek vůči bezpilotním letounům ničím jiným než podporou, která má kompenzovat jiné nedostatky, a že se v podstatě nemohou postavit tradičním kulkám, dělům a raketám.
Klíčové je, že levná válka, kdy drony stojí v závislosti na jejich schopnostech, modifikacích a výbušné síle od 400 (9 600 korun) do 2 000 eur (48 000 korun), se nevyrovná tankům a raketám, které jsou tím, co skutečně pomáhá získat území a udržet pozice po celé týdny. Drony mohou pomoci prosadit průlom, ale zdaleka nejsou klíčem k otevření dveří do pozic a jejich obraně.
Pokud se ceny tanků pohybují do 7 milionů eur (168 milionů korun) a balistické rakety zaostávají, je to právě proto, že nakonec jsou tím, co v bitvě skutečně rozhoduje. To, že Ukrajina v prvních dnech války ztrácela kolem 10 000 dronů měsíčně, svědčí o rozsahu jejích schopností a zranitelnosti.
A co budoucnost?
Čínská vojenská přehlídka je dokonalým příkladem toho, že veškerou pozornost na sebe strhávají drony a roboti, ale není to zdaleka jediná věc, kterou tato země ukázala, kam až může zajít, pokud vstoupí do boje. Vozidla jako FK-3000, která jsou schopna kombinovat rakety a děla a odhalit a zneškodnit drony ještě předtím, než se odlepí od země, jsou toho jasným příkladem, ale ne jediným.
Závislost na satelitech a telekomunikacích tlačí země k investicím do kybernetických systémů schopných neutralizovat spojení oslepením nejen samotných dronů a vojáků, kteří je na dálku ovládají, pokud nefungují autonomně, ale také řídicích systémů a se záměrem vyvolat chaos i civilních internetových, energetických a konvenčních komunikačních sítí.
Scénář nadhazuje dvě skutečnosti, které si nemusíme nutně uvědomovat. Na jedné straně je to tenká hranice mezi vojenským a civilním v případě útoku, a to nejen kvůli těm škrtům, které mohou vyvolat chaos mezi obyvatelstvem, ale také kvůli potřebě využít k vedení války celoživotní vojáky, často militarizací obyvatelstva.

Zdroj: Youtube.com
Na druhou stranu představa dvou bojujících stran s roboty, kteří nic necítí ani netrpí, má blíže k fantazii než ke skutečné válce. Navzdory nápadnosti dronů a jejich schopnosti dostat se na titulní stránky novin kvůli překvapivosti takové vyspělé technologie jsou ve skutečnosti jen další figurkou na šachovnici, na níž je i nadále prvořadá strategie tanků a raket, peníze velmocí a neviditelnost v podobě kybernetických útoků.
Vývoj technologií, jako je umělá inteligence a autonomní robotika, navíc představuje nové etické a strategické výzvy. Možnost, že stroje budou rozhodovat o životě a smrti bez přímého zásahu člověka, je předmětem neustálých diskusí. Drony a roboti sice mohou snížit riziko pro lidské vojáky, ale zároveň vyvolávají otázky ohledně odpovědnosti a kontroly na bojišti.