KOMENTÁŘ. Při investování se vzdáváme současné spotřeby, abychom měli více majetku v budoucnu. Necháváme pracovat peníze za nás a doufáme, že se hodnota investice v čase zhodnotí a my tak budeme odměněni za to, že jsme peníze neutratili teď. Lidé si někdy pletou pojmy spotřeba a investice. A dost často také neznají rozdíl mezi spořením, investováním, spekulací a hazardem.
Často se mě lidé ptají, kam investovat, aby vydělali co nejrychleji a co nejvíce peněz. Tento typ lidí by raději neměl investovat. Neuvědomuje si, že vysoký výnos je spojen s vysokým rizikem. A také si neuvědomuje, že v investování je důležitý faktor času.
Investovat na rok nebo na dva nemá smysl. Při investování je potřeba pochopit mimo jiné i složené úročení. Kdo ho nechápe, doporučuji, aby si toto učivo druhého stupně základní školy oživil.
Osobně se při investování spoléhám sám na sebe. Velmi rád ale sleduji zajímavé příspěvky lidí na sociálních sítích LinkedIn a X.
V nemovitostech mě zajímají příspěvky od Tomáše Kučery a Pavla Fohlera. Oba začali od nuly, vybudovali zajímavé portfolio nemovitostí. Ví, o čem mluví, popisují to, co dělají. Nesledují tím žádné další úmysly. Na rozdíl od mnoha takzvaných finančních influencerů, kteří ve skutečnosti nemají nic a chtějí vysbírat kapitál od nezkušených investorů a střadatelů.
V tematice akcií si rád čtu příspěvky Petra Žabži. Mají hlavu a patu, jsou poučné i čtivé.
Také některé banky se ohánějí finanční gramotností a přitom hlavně hledají další ovečky, které by nalákaly na zvýhodněnou úrokovou sazbu na spořicím účtu (omezenou jen do určité částky), aby pak jim zbytek zaměstnanci banky nacpali do podílových fondů s vysokými poplatky.
To ale není případ zmíněného Petra Žabži, o jehož jeden příspěvek se s vámi chci podělit: „Často slýcháte, že každý může investovat. Existují ale lidé, kteří na to nemusí být připraveni – finančně, psychicky anebo vzhledem k jejich aktuální nebo životní situaci.“
Finančně zranitelné osoby
Několikrát se mi stalo, že mě kontaktovali lidé s volnými penězi do výše sto tisíc korun a ptali se, jak je zhodnotit. Jenže pro lidi bez finanční rezervy investování není.
Petr Žabža říká: „Pokud má někdo nulovou finanční rezervu, investování ho vystavuje riziku likvidity. Náhlá potřeba hotovosti by ho mohla donutit prodat investice v nevhodnou dobu.“
Pro lidi, kteří žijí od výplaty k výplatě nebo jsou závislí na sociální podpoře, je prioritou finanční stabilita, nikoli investice.
Někteří lidé splácí drahé dluhy s vysokým úrokem. Ani pro ně investování není. Měli by nejdříve splatit dluhy a investovat až volné peníze.
Investování zkrátka není kasino. Ti, kteří hledají rychlé zbohatnutí, jsou často náchylní k podvodům nebo vysoce rizikovým schématům. Finanční šmejdy lze sice většinou odhalit raz dva, jenže zlaté oči lidem zatemňují úsudek.[souvisejici]
K investicím patří i to, že občas klesají na hodnotě. Každý pokles jde ovšem využít k tomu, aby se dokoupilo s nižší cenou. Nejlepší strategie je investovat pravidelně a levně dokupovat.
Petr Žabža dodává: „Pro extrémně rizikově averzní lidi investování není. Pokud jim výkyvy cen způsobují úzkost, investování může jejich duševnímu zdraví spíše uškodit než prospět – můžou opustit své investiční strategie v nejhorší možný okamžik.“
Lidé bez znalosti základů investování
Když mi bylo osmnáct let, můj táta mi naspořil 18 tisíc korun a poradil mi, abych peníze použil jako základ pro budoucí koupi bytu. Také mi v roce 1996 radil, ať si dám v Jablonci nad Nisou žádost o městský byt.
Radil mi dobře. Ale já chtěl částku rozmnožit. Už v 18 letech jsem měl nějaké zkušenosti s akciemi, i když nedostatečné. Za vše jsem tedy koupil akcie Škody Plzeň – a o všechny peníze jsem přišel.
O principech investování jsem tenkrát nevěděl nic. Vše jsem vsadil na jednu kartu. O té společnosti jsem si jen myslel, že by to mohla být dobrá investice, když jsem zkoumal historické ceny akcií.
Po dobu dvou letních prázdnin jsem pak pracoval a ani celých těch 18 tisíc nevydělal zpět. Povedlo se mi to až na vysoké škole na studentském programu Work & Travel v USA.
Pochopil jsem, jak je těžké vydělat peníze. A jak snadné je o ně přijít. Pochopil jsem, že investování není ruleta a že se musím hodně naučit a průběžně si znalosti doplňovat. I proto, že se svět neustále mění a je čím dál rychlejší.
Pořád se přitom najde hodně lidí, kteří věnují spoustu času vydělávání peněz a málo času péčí o ně. Investování není až tak složité.
Jen je potřeba se o tom něco naučit a nejlépe se učit na svých penězích. Kdy s investováním začít? Hned, pokud je to možné. Po malých částkách a pravidelně.
Autor je podnikatel a investor