Poznáte na „první dobrou”, že má někdo talent?
Záleží na tom, o jaký talent jde. Některé poznáte hned, třeba hudební sluch se projeví už po pár tónech, stejně jako sportovní nadání během pár minut pohybu.
I když jsme jako personalisté školení na to, abychom si talentu všimli co nejdřív, ne vždy to vyjde. V praxi jsem často narazila na lidi, kteří mají opravdu velký potenciál, ale nedaří se jim ho ukázat. Může to být třeba kvůli nervozitě, nedostatku zkušeností, nebo jednoduše proto, že nikdy neměli příležitost svůj talent rozvíjet.
Není snad nikdo, kdo by neměl nějakou představu o tom, co to talent je, a odbornější definici je možné snadno dohledat. Co je ale talent pro vás osobně? A má podle vás nějaký talent úplně každý?
Talent vnímám jako předpoklad ke snazšímu osvojení, naučení se dané věci nebo činnosti. Je to dar, se kterým se rodíme. Nemyslím si ale, že jen talent stačí, rozhodně je třeba jej rozvíjet a podporovat. Jsem přesvědčena o tom, že každý z nás má na něco talent, je jen otázkou, zdali ho chce, nebo je schopen, najít a pak s ním pracovat a rozvíjet ho.
Jakou roli hraje talent při výběru a budování kariéry? Je nezbytně nutný?
Podle mě by měl talent hrát při volbě kariérního směru roli, protože většinou nás přirozeně víc baví víc to, co nám jde. Když nás práce baví, rychle se v ní zlepšujeme a máme větší šanci být opravdu úspěšní. Talent nám může pomoct, dává nám cit pro určitou oblast, zapálení, lehkost. A právě to by mělo být podporováno a rozvíjeno.
Na druhou stranu, jak už jsem zmiňovala, talent sám o sobě nestačí. Mnohokrát jsem viděla lidi, kteří sice neměli „vrozený talent“, ale díky tvrdé práci a odhodlání se dostali mnohem dál než ti, kteří na něj spoléhali. Dokonce věřím, že vytrvalost a opravdová vnitřní motivace dokážou v některých případech předčít i přirozený talent, obzvlášť pokud ten není rozvíjený.
Jaké jiné schopnosti nebo vlastnosti jsou při budování kariéry důležité? A jak je získat?
Dříve bych jednoznačně řekla: vytrvalost, touha, a především se nevzdat, i když to nejde podle plánu. Dnes bych k tomu ale určitě doplnila ještě schopnost přizpůsobit se. Zvlášť ve světě, který se rychle mění a kde digitalizace posouvá pravidla hry. Vyzdvihla bych také význam budování pracovních vztahů a networkingu – i tyto dovednosti dnes hrají velkou roli.
Jako Talent a HR specialistka jste se jistě setkala s mnoha různými uchazeči o zaměstnání. Poznáte hned z prvního setkání, jací jsou a jestli se na danou pozici hodí?
Za mé pracovní působení mi prošly pod rukama tisíce lidí, ale netroufnu si tvrdit, že dokážu za jeden pohovor poznat, jaký člověk je a co umí.
Na druhou stranu, během prvního setkání už mnohdy umíte poznat, že se kandidát na danou roli nehodí. Nemusí to být nutně absencí zkušeností a znalostí, ale i celkovým obrázkem o daném kandidátovi a širšímu kontextu jeho role. Někdy už během prvních pár otázek zjistíme, že se kandidát na danou pozici nehodí, a to často i kvůli vlastním preferencím nebo očekáváním. Nemá smysl nabírat člověka, který by v dané roli nebyl spokojený. Pravděpodobně by mu chyběla motivace, nepodával by optimální výkon a dřív nebo později by z firmy odešel. A výběrové řízení by začínalo znovu od nuly.
Existuje zaručený recept na úspěch u pracovního pohovoru?
Co vždy doporučuji, je být sám sebou, protože autenticita je to nejvíc. Klidně i otevřeně přiznat, že něco neumíte, ale že jste schopni se danou věc doučit. Na přetvařování a lži, na to se dřív nebo později přijde. A samozřejmě, zjistit si něco o společnosti, do které jdete, abyste znali produkt dané společnosti, čím se společnost zabývá.
Určitě se také vyplatí si před pohovorem znovu projít pracovní inzerát. Až totiž přijde otázka typu „Co vás na inzerátu zaujalo?“, nebudete tápat nebo v hlavě přemítat, na které všechny pozice jste vlastně reagovali a nebudete muset odpovídat jen obecně nebo „vařit z vody“.
Na závěr dobrá rada: nemějte připravený a naučený scénář. Stačí drobnost a může vás to rozhodit, proto je nejlepší jednoduše reagovat na to, co přijde. Nejednou se mi stalo, že jsem u pohovoru položila otázku, kterou kandidát nečekal. Držel se stále svého scénáře, já jej však zastavila a otázku zopakovala. V tu chvíli kandidát začal ztrácet pevnou půdu pod nohama a celé to spadlo jako domeček z karet. A přitom šlo o běžné otázky jako například „Řeknete nám, kdo jste?“ nebo „Co rád/a děláte ve volném čase?“
Co dalšího na pohovoru určitě nikdy nedělat nebo neříkat?
Nepřetvařujte se a nelžete. To vám v konečném důsledku nikdy nepomůže. „Ano, jasně, jsem odborník na Excel.“ Když se to neodhalí hned při testu, budete se pak každý den trápit i s maličkostmi. Nevytvářejte si zbytečný bič tím, že budete kývat na všechny požadavky zaměstnavatele. „Nevadí mi pracovat o víkendu, jsem flexibilní.“ Když víte, že musíte vyzvednout děti z kroužku v 15 hodin a že o víkendech pracovat nechcete, je fér si to vždy otevřeně říct.
Jsou témata, která dle zákoníku práce potenciální zaměstnavatel u pohovoru nesmí otevírat. Která to jsou?
Ano, určitě, je jich celá řada. Pár nejdůležitějších témat přiblížím.
Jsou to ty otázky, které jsou brány jako diskriminační a v konečném důsledku nemají přímou váhu na určení vhodnosti kandidáta na danou pozici. Patří sem například otázky na rodinné zázemí, všeobecně děti a plánování mateřství, majetkové otázky, otázky víry a náboženství, politické přesvědčení, etnické otázky, ale i otázky na sexuální orientaci a zdravotní stav.
Je pár výjimek, například právě u zdravotního stavu, kdy je možné se na něj ptát vzhledem k rizikovosti práce nebo specifické směnové době. Tyto otázky jsou však vždy cílené a mají přímý vliv na schopnost kandidáta práci vykonávat.
Dodržují firmy, že na některé otázky se zkrátka neptá? Pokud ne, jak se k takovému nezákonnému jednání při pohovoru postavit?
Myslím si, že zejména větší firmy a korporace si dnes na podobné otázky dávají pozor. V oblasti HR by se už takové věci skutečně neměly stávat. Přesto se může stát, že se na nevhodnou otázku zeptá například manažer, a často to nemusí být úmyslné – může jít o neznalost. To ale samozřejmě situaci nijak neomlouvá.
A co v takové chvíli dělat? Nejprve je důležité vědět, že na podobné otázky nemusíte odpovídat. Je naprosto v pořádku je slušně a věcně odmítnout. Můžete například říct: „Na tuto otázku bych nerad/a odpovídal/a, protože nesouvisí s pracovní náplní.“ nebo „Rád/a zůstal/a u témat, která se týkají samotné pozice.“ Pokud chcete zůstat vstřícní, ale zároveň se otázce vyhnout, můžete zvolit i formulaci typu: „Tohle bych si raději nechal/a pro sebe, ale rád/a vám víc přiblížím své pracovní zkušenosti.“
Jak jste zmínila, na pracovním trhu by nemělo docházet, mimo jiné, k diskriminaci na základě pohlaví či věku. Jakou pozici mají aktuálně pracující rodiče? A liší se tato pozice v závislosti na tom, zda jde o muže, nebo ženu?
Diskriminace na pracovním trhu by neměla mít žádný prostor. Diverzita přináší nové pohledy, zkušenosti i lepší výsledky. V souvislosti s rodičovstvím ale bohužel stále častěji narážejí ženy. Společnost je stále silně spojuje s mateřskou dovolenou. I když na rodičovské zůstávají častěji ženy, stále více mužů tuto roli přebírá, často i kvůli finančním důvodům. Pozitivní posun přineslo v mnoha ohledech paradoxně covidové období, které ukázalo, že flexibilita a práce z domova fungují. A při dnešní nízké nezaměstnanosti si čím dál častěji vybírá zaměstnance firma, ne naopak.
Jsou lidé, kteří mají děti, skutečně „horší” nebo „problematičtější” zaměstnanci než ti bezdětní, jak si někteří myslí?
Rozhodně ne! Rodičovství je přirozenou a důležitou součástí života. V době, kdy se často mluví o nízké porodnosti, je naopak potřeba rodiče podporovat. Samozřejmě se mohou objevit obavy, že rodiče mají častější absence kvůli nemocným dětem nebo nižší časovou flexibilitu, případně ženy odcházejí na mateřskou či rodičovskou dovolenou. Mnoho pozic však nabízí flexibilitu, možnost práce z domova nebo částečné úvazky, které tyto situace umožňují zvládnout.
Mít děti automaticky nedělá z nikoho horšího zaměstnance, kvalita práce závisí na konkrétním člověku, ne na jeho rodinné situaci. Rodičovství často naopak přináší cenné zkušenosti a vlastnosti, které mohou být v práci přínosem.
Mohou pro firmy pracující rodiče v něčem představovat benefit?
Určitě ano. S rodičovstvím přichází ruku v ruce spousta skvělých vlastností a dovedností. Rodiče bývají loajálnější, protože stabilita je pro ně důležitá. Jsou efektivnější a umí věci zorganizovat, protože se naučili hospodařit s časem. Mívají vyšší emoční inteligenci, trpělivost, zodpovědnost.
Já osobně například vnímám jako jedny z nejlepších zaměstnanců samoživitele. Jsou to zaměstnanci, kteří si uvědomují, že jejich příjem je pro jejich domácnost klíčový a ví, že nemohou přijít o práci. Jsou zodpovědní, spolehliví, a často i motivovaní k profesnímu růstu, i kvůli finanční stabilitě.
Jak efektivně skloubit rodičovství a kariéru? Co je základem úspěchu?
Upřímně, univerzální recept neexistuje, protože každá situace je jiná. Co ale často slýchám od zkušených kolegyň a kolegů, je důležitost pevného režimu a dobrého plánování času. Velkou pomocí je také flexibilita, možnost odejít z práce dřív a některé úkoly si dokončit večer.
Ve společnosti Heineken se snažíme rodičům co nejvíce vycházet vstříc, podporujeme flexibilní pracovní dobu, home office i zkrácené úvazky během rodičovské dovolené. Tyto možnosti jim pomáhají lépe sladit pracovní a rodinný život.
Je možné rodičovství a kariéru opravdu skloubit i pokud je rodič samoživitelem?
Ano, i když je to náročnější, určitě to jde. Klíčem je mít dobře nastavený režim, pevnou vůli a pracovat na sobě. V praxi je mnoho inspirativních lidí, kteří zvládají kombinovat rodičovství a práci, i když jsou na to sami – a to platí jak pro ženy, tak pro muže.
Samoživitelé čelí větší zátěži, protože musí zvládat všechno sami, a proto je důležité umět si říct o pomoc a budovat si podpůrné vztahy. Heineken například podporuje kurz Restart kariéry od neziskové organizace M.arter, v rámci kterého je i jeden blok věnovaný budování podpůrných sítí a vztahů, které pomáhají zvládnout náročné situace.
Do dalšího běhu kurzu Restart kariéry, který M.arter ve spolupráci s Heineken pořádá, je možné se přihlásit do 12. září. Své znalosti a zkušenosti na něm budete účastníkům předávat i vy. Proč může mít smysl se do kurzu přihlásit?
Už jen to, že víte, že v této situaci nejste sami a můžete sdílet tipy a triky s ostatními samoživiteli, má svou přidanou hodnotu. Vnímám to trochu jako komunitu, která je nejen praktická, ale i hodně podporující s bezpečným prostředím, kde každý může sdělit své pocity, obavy, dojmy, zkušenosti.
Zároveň máme ověřeno, že si účastníci kurzu výrazně zvýší sebevědomí a ujasní si, kam chtějí profesně směřovat. Poskládají si také důkazy o tom, co se jim během kariérní cesty povedlo. Osvěží si znalosti o aktuálním dění na trhu práce, a v neposlední řadě se i díky pohovorům nanečisto naučí, jak komunikovat skutečnost, že se stali rodiči.
S kolegyněmi v HR se věnujeme na individuálních schůzkách každému zvlášť. Moje poslední zkušenost byla skvělá. Společně s účastnicí tohoto programu jsme se potkávaly vícekrát a zaměřily jsme se nejen na správně postavené CV a reprezentativní profil na LinkedInu, ale i na pohovory, na co si dát pozor, na co se připravit. Probraly jsme situaci na trhu práce, jaké jsou trendy, ale mluvily jsme také o této situaci jako kompletním balíčku.
Proč je podle vás důležité podporovat rodiče samoživitele?
Protože bychom měli budovat kulturu rovných příležitostí a soudržnosti. Mnohdy jsou to úžasní a inspirativní lidé, kteří se mohou podceňovat a zároveň mají objektivně před sebou řadu překážek, které se postupně učí překonávat. A těch věcí, se kterými se musí sami vypořádat, je mnoho.
Mluvíme-li o samotné praktické stránce, tak například už jen to, jak se vejde full time do okénka mezi dáváním a vyzvedáváním potomka ze školky? Těžko, proto rodiče odchází z práce dřív, a když mají možnost, dodělávají si to večer, když dítě spí. Protože ne každý má po ruce prarodiče, kteří jsou schopni pomoci. Zkrácený úvazek ne vždy může být řešením, protože rodina má jen jeden příjem. Samoživitelé mají odpovědnost za výchovu a finanční zajištění dítěte sami. Pomoc těmto rodinám zajišťuje dětem lepší životní podmínky a přispívá k sociální spravedlnosti i rovnosti šancí ve společnosti, i s ohledem na dítě.
Na tuto otázku bychom se mohli koukat z mnoha pohledů – lidského, sociálního, z pohledu dítěte, z pohledu finančních obtíží, nedostatku času na sebe, přepracování, které může vést až k syndromu vyhoření… Každý z těchto pohledů by ale vedl k tomu, že je jednoznačně důležité věnovat podporu samoživitelům. Když pomůžeme samoživitelům najít rovnováhu mezi prací a rodinou, nejenže zmírníme jejich zátěž, ale zároveň budujeme spravedlivější a silnější společnost pro všechny.
Zdroj: Autorský rozhovor, LinkedIn profil Terezy Brůžkové, M.arter
GrapesMag
ReadZone|
SportWin|
HN.cz|
Fajnstyl.cz|
NESPECHEJ.cz|
Sport - Aktuálně.cz|
SportDeník|